Vítejte doma!

V porovnání s českými pořady tohoto žánru je u těchhle amíků aspoň vidět snaha pomáhat chudejm a ne jen vyzdobovat krásný novostavby pracháčů. Otázka je, jestli ti nadšení chudáci nebudou za půl roku z tak velkýho baráku spíš nešťastný, až se o to budou muset starat, ale ve jménu americkýho snu a bílýho plaňkovýho plůtku věřim, že jsou dost ujetý na to, aby to překousli. Ty baráky jsou sice většinou dost očirvoucí, ale američaní jsou už holt takový. Moderátoři jsou strašný a divadýlko trapný, ale prostě oceňuju svým způsobem to gesto, jelikož v českým Jak se staví sen mě vždycky neskutečně dožíralo, že si vybíraj rodiny, který to nepotřebujou. EDIT: po doplnění znalostí o pozdější série jsem změnila hodnocení. Zdá se, že tvůrci časem pochopili některé své nesmyslnosti a začali pomáhat těm lidem docela rozumně. Myslim tim energeticky soběstačné domy, solární panely, větrný minielektrárny a spoustu jinejch "detailů", dojáky okolo toho dělají sice pořád stejný, ale jak říkám, čert vezmi doják, když to fakt někomu v blbý situaci pomůže. A taky musim uznat, že občas je ten barák(nepočítaje dětský pokoje-co to dítě s těma lapačema prachu bude dělat za tři roky, to nevim...) už konečně celkem hezkej. (02.10.2010)

Vybereme průměrnou, sociálně slabou americkou rodinu, ideálně nějakou opálenější, ať je vidět, jak jsme multikulturní. Posadíme všech deset jejích členů do nablýskané limuzíny a pošleme je na týden do nějaké luxusní dupy. A za ten týden jim lautr přestavíme ten jejich papundeklový barák (v Evropě i stodoly máme trvanlivější). Sice při prvním větším větru i tak odletí z Kansasu, ale aspoň bude vypadat hezky. Až se rodinka bude zvracet z holidajs, schováme renovovanou kuču za autobus, přitáhneme lidi z širokého dalekého okolí, vnutíme jim transparenty, konfety, pod hrozbou ostřelovačů na přilehlých budovách je přinutíme tleskat a jásat. Potřebná rodinka se vyhrabe z limuzíny, dojetí z nich tryská, mávají, pláčou, smějí se, zakrývají si ksichty dlaněmi. Autobus na cirkusový povel moderátora odfrčí, rodinka spatří tu svou papundeklovou nádheru a spustí hysterický povyk - vřeští, kvičí, objímají se, skáčou, válejí se po zemi. Uvnitř ohňostroj hysterie pokračuje v ještě vyšší intenzitě, když rodinka zjistí, že mají novou velkou televizi, uíííííííííííí! A v ložnici je taky, uíííííííííííí! V každém dětském pokoji je rovněž televizor, uíííííííííííííííííííí! I v koupelce je obrazovka, uíííííííííííí! A na hajzlíku je celé domácí kino - uíííííííí, uíííííííííííí, uíííííííííííí! Po 15-ti minutách frenetického křepčení a hysterického vřískání by snad i ten nejvíce přející lidumil uvítal, kdyby do renovovaného domečku okamžitě a střelhbitě jebnul menší asteroid a po celé téhle reality šouškárně zůstal jen dýmající kráter. 20% za pohledy předtím/potom. (21.02.2011)

Skutečně nechutné divadlo. Pokud některé filmy útočí na divákovy city a vnucují se mu nevkusným a laciným způsobem, pak tohle je strčí hravě do kapsy. Různé variace na trapnost se tu střídají záběr za záběrem a obdarované rodiny se pak trumfují v teatrální radosti a křepčení. Slovo "bůh" je tu prakticky v každé větě a americký nevkus v každém domě. Nemám slov. Hnus, fuj a děs běs. 0% (18.01.2012)

Hraje to možná až moc na city a je tam strašně cítít ten americký patriotismus což v naší kultuře působí hrozně. Jenže jiná země jiný mrav a tak je to. Pořad je zábavný a dojemný zároven. nejvíc se mě líbí, že se pomáhá těm , kteří to potřebují, samozřejmě by to někteří potřebovali víc, ale nejde vyhovět všem. Mě na tom nejvíc fascinuje jak dokáží, za týden udělat komplet nový barák a se zbouráním starýho. Ano nemají tam jako u nás klasický cihlový domy, ale i tak, mě překvapuje,jak si s tím poradí a když vidim jaká armáda nadšenců a dělníků na tom s radostí a zadarmo maká. Si říkám, jak rychle by to asi šlo u nás. Jen se divím, že se tam v takovém počtu nepomlátí a navzájem se nepletou a ví co má kdo dělat. Ukazuje se , když jsou peníze a nadšení jde lecos. (30.07.2011)

Přestavby baráku jsou někdy hodně super. Bohužel, z čeho se mi chce pokaždý zvracet sou ty příběhy americkejch vojáků, který přišli o nohu ve válce v Iráku, aby ostatní američani mohli žít svobodně. Tak jim všichni se slzou v oku a hubou plnou žvástů musej pomoct. Škoda, že na to tolik tlačej. Dvě hvězdy. (26.03.2012)