Machete

Machete patří k tomu druhu akčních filmů, které mě neprovokují nebo neuráží, ale po pravdě řečeno mě ani nijak zvlášť nenadchnou. Za to první může nadsázka, která je sympatická a umožňuje odpustit tradiční plytkost scénáře akčního filmu, za to druhé může stereotyp, protože Rodriguez točí pořád totéž a přiznávám, že nejvíc sympatií u mě sklidil svou amatérskou prvotinou natočenou za pár stovek dolarů. Navíc obsadit takového Danny Treja do hlavní role je víc než odvážné, protože to je vyloženě typový herec, který sice ustojí malé role, ale tam, kde má ve velkém partu něco pořádného odvést, troskotá jako spousta jiných akčních herců. Taky scénář je tradičně nehluboký a prostě jenom využívá figurek zavedených akčních schémat, krásné holky, cyničtí zabijáci, neprůstřelný akční hrdina, to všechno tady už tisíckrát bylo. Celkový dojem: 50 %. (08.03.2011)

Machete, Machete, Machete, Machete! Pořád si vybavuju tu scénu, jak Machete zbouchá ochranku před barákem, vleze do baráku, a následně v bazéně vojede manželku a dceru jeho nepřítele a do toho hraje naprosto boží muzika. Ono vlastně Machete ojede všecko na co příjde, takže to občas vypadá jako nějakej náběh na porno, nakonec to ale vždycky vyhodí nějakej akční spád a člověk se vůbec nenudí. Já jsem se osobně tohodle filmu dost bál. Nemám rád tyhle rádoby komedie na téma starý osmdesátkový akčňáky. Jenže tenhle je jinej. Je jinej v hlavní roli, ve vedlejších rolích, v muzice, samotných nápadech...Ve všech těhlech ohledech je to bomba. Konečně jsem mohl koukat v klidu na film, který mě bavil, i přesto, že jsem věděl, jaká je to všecko obrovská ptákovina. A ještě mě to bavilo. Bavilo mě to pokaždý, kdy se Danny Trejo objevil na obrazovce, pokaždý, kdy se tam objevil v péřový bundě Steven Seagal (nebo to spíš byl pupek) a taky mě to bavilo, když tam naskočila Jessica Alba a Michelle Rodriguez. Prostě to mělo spád a jako akce to v žádným případě nenudilo. Robert Rodriguez točí bejkoviny, ale tahle má pro mě styl. Věděl jsem přesně, co od toho chci a díky celý várce sympatických herců a dobré muzice tomu ty čtyři hvězdy dám. (06.11.2010)

"Expendables my ass," křičí El Roberto a já křičím opatrně s ním. Rodriguez si - na rozdíl od často ubuleného a rádoby seriózního Stallona - na nic nehraje a přesně ví, kde postávají žánrové mantinely. Stopáž je sice přepálená, slovní vata občas nekonečná, ale pokaždé, když Machete vytáhne náčiní (od mačety přes strunovou sekačku a křovinořez až po otvírák na víno), anebo je v obraze (stačí i hlava) nadsázkou prošpikovaný Stevie, zábava nebere konce, neboť Rodriguez má trash v malíku a s materiálem se doslova mazlí, uctívá ho a zároveň si z něj i utahuje. Když už nic jiného, Machete je důkaz, že Planeta Teror nebyla náhoda, Bobby De Niro není žádný páprda a Lindsay patří do bordelu. A Cheech Marin je... Ježíš! Tak se nechte zbavit hříchů a táhněte do kina. (10.09.2010)

Robert Rodriguez nekecal a dodržel, co slíbil už v nařachaným fake traileru v Grindhousu. Natočil tak totální akční a zároveň zábavný film plný brutality, tupého příběhu a výborných hlášek. Rodriguez se tady opravdu s ničím nemaže a nechá vzpomenout na své Desperadovské začátky. Nevýdané herecké složení si to navíc pěkně užívá. Nejvíce si to vychutnává Robert De Niro a paradoxně i Steven Seagal, který sice většinu filmu prodřepí na židli a je tlustší než Alba, Lohan a Rodriguez dohromady, ale je na něm vidět, že se při natáčení hodně dobře bavil. Rodriguez zkrátka neselhal a jsem rád, že si pořád mezi těma dětskýma kravinama najde čas na pořádný brutální náser. (29.09.2010)

Uff, bylo toho na mě místy nějak moc. Kečupu tady vyteklo skoro jako v obou Kill Billech dohromady a to už je co říct. Danny Trejo si jako obvykle vystačí s jedním ksichtem po celý film, což ale zrovna v případě Macheteho není nikterak na škodu, navíc tady si našel zdatnou následovnici v podobě Michelle Rodriguez, i když ta to musí ještě dopilovat, protože předvedla hned tři výrazy - drsná, drsnější a nejdrsnější. Jeff Fahey je patřičně slizký, Steven Seagal patřičně vykrmený, Jessica Alba patřičně sexy, Don Johnson patřičně nepoznatelný a Robert DeNiro patřičně vyhraněný. Poslední čtvrthodina filmu mi pak připadala už skoro jako parodie na předešlá Rodriguezova akční dílka. Rejža totiž do finálního koktejlu namíchal všechny myslitelné a nemyslitelné způsoby likvidace protivníků a podával pak výsledný produkt divákovi v podobě hustých krvavých stříkanců, dochucených masitými kousky usekaných končetin, hlav a nevím čeho ještě. Pohlreich by možná z toho ukuchtil něco poživatelnějšího, ale mně se nakonec ten krvavý Machete stejk celkem zamlouval, i když spíše fakt jako komedie. (03.05.2013)