Nezastavitelný

Milion tun vážící, 800 metrů dlouhá a vysoce explozivním materiálem napěchovaná vlaková souprava, kterou nikdo neřídí. Tony Scott to rozjíždí ve velkém. V žebříčku nejoriginálnějších akčních filmů by se Nezastavitelný nedostal ani do první stovky. Děj je nehorázně p ř e d v í d a t e l n ý a malinko jej omlouvá pouze inspirace skutečnými událostmi. V ohrožení jsou životy dětí, zvířat i hrdinných státních zaměstnanců. Od Scottova předchozího drandění po kolejích (Únos vlaku 123) se film neliší povahou hlavní postavy (rozumný průměrňák, z něhož se stane hrdina), na Scotta málo psychedelickou vizuální stránkou, množstvím patosu ani křečovitým zdůrazňováním rodinných hodnot, ale výhradně absencí padoucha. Spouštěčem celé akce je prosté selhání lidského faktoru. Za blbce tentokrát nejsou ani policajti, jakkoli rozkošně zbytečná vzdušná pirueta policejního auta nechybí, špatná rozhodnutí činí akorát jeden nadřízený, kterého proletářský hrdina svými činy nakonec posadí na jeho buržoazní zadek. Nezastavitelný vážně působí jako óda na rukama a nohama pracující lid, nad čím se ale zásluhou konstantně vysokého tempa nebudete mít čas zamyslet. Kamera je neustále v pohybu, záběry jsou i během nedlouhých dialogových scén velmi krátké, skoro celou dobu navíc musíme svou pozornost dělit mezi několik paralelně probíhajících akcí. Scott proměnil hlavní omezení vlaku, schopného jet pouze dopředu nebo dozadu, v hlavní přednost akčních scén (celý film je v podstatě dlouhou akční scénou). Míjení v poslední vteřině bylo stejně dechberoucí naposledy v němých groteskách, z nichž nelze nevzpomenout minimálně na Friga na mašině. Zatímco Keaton pracoval předně s šířkou záběru, Scott více využívá jeho hloubky, jako by měl nakročeno ke stereoskopickému formátu. To by teprve byla jízda. Žel už nebude. Nezastavitelný Tony Scott dojel. 75% Zajímavé komentáře: Traffic. Deverant (17.11.2012)

Scott zkrotil vizuální orgie na minimum a místo toho nechává Jamese T. Kirka a seňora Creasyho utáhnout brzdy Splašenému vlaku, který si to sype v maximálním warpu. To vše v nejnapínavějším bijáku tohoto roku, kdy jsem si několikrát bezděčně ulevil ‚No, ty vole!‘. Bez kapky studu přiznávám, že jsem doufal v happy-end stejně tak jako dojaté americké rodiny hrdinů u televizních obrazovek, aneb když klišé s adrenalinem fungují v tom nejlepším možném poměru. [Shodou okolností sledováno ve vlaku. Vzkaz kino distributorovi je snad tím pádem jasný.] (23.12.2010)

Práce režiséra musí být skvělá. Vemte si takového Tonyho. Jako malý si určitě rád hrál s vláčky, stejně jako každý kluk. A stejně jako každého kluka ho jednou napadlo, co by se stalo, kdyby se jeden vlak splašil. A tam, kde my ostatní přestáváme a přesouváme se od dětských snů k realitě, Tony pokračuje a natočí o tom film. Není holt nad to, splnit si sny z dětství… ;-) A teď trochu vážně - tenhle film je skvělý. Tony ubral na klipovosti a sentimentu a přidal na akci a adrenalinu, což je přesně ta správná kombinace pro každého akčního fandu. Přirovnání s Nebezpečnou rychlostí je na místě a doufám, že i tohle se stane kultovním akčním filmem. Má na to ty správné parametry - skvělé herce, chytlavý příběh a hlavně tuny adrenalinu. Soundtrack mi sice (místy) dost připomněl Temného rytíře, ale v návalu adrenalinu mi to zas tak nevadilo. Prostě tahle Tonyho hra s vláčky se mi moc líbila. 100 %. (14.03.2011)

Scottovo sympatické ohlédnutí za devadesátými lety v jeho typickém (tj. roztěkaném, dynamickém a efektním) podání, jemuž ale chybí jakékoliv překvapení a v mém případě i větší porce napětí. Než znova Unstoppable, to si dám radši 30x za sebou Nebezpečnou rychlost, kde je víc nejen již zmíněných ingrediencí, ale i humoru, charismatu (nic proti Pineovi, ale Reeves je jenom jeden) a vlastně i toho sexu. (18.02.2011)

"Jediný způsob, jak ho zastavit, je chytit ho za ocas a táhnout opačným směrem." Pravidla železniční logistiky mi vždy zůstaly spolehlivě utajeny, takže kdybych někdy dostal možnost řídit pohyb mašinek na železnici, tak by žirafy skončily v Temelíně, jaderný palivo na Bazalech a polští Baníkovci v ZOO. Ovšem taková volně se pohybující souprava, to je jiná liga. Napětí z ní sálá, rodinný hodnoty se otřásají v základech, vtipem se nešetří a kdyby se mi nezdálo, že v těch nejdramatičtějších okamžicích vlak nenápadně zpomaluje, tak bych patrně začal přemýšlet o pátý hvězdě. (22.07.2014)