Občanský průkaz

Jako obraz doby, která nelítostně rozdrtila každého s nevymytým mozkem, "Občanský průkaz" docela funguje. Ale ti (post)pubertální smradi mi lezli na nervy, jak už to u smradů v tomhle věku bývá, herecké výkony mě kdovíjak nenadchly, deklamování vypravěče bylo příšerné a česká undergroundová hudba, takový ten uvřeštěný soul s harmonikou, mi kroutila uši do ruliček. Kromě toho nevím, v jaké společnosti jsem to vyrůstala (ač o nějaké to desetiletí později), ale Husákovy děti z řad mých spolužáků se až na řídké výjimky nesháněly po cigaretách ani nechlastaly. Neměli jsme na takové číčoviny čas ani peníze a co se mě týká, ani pomyšlení. Já šetřila na skateboard, kolečkové brusle, magnetofon... Taky považuju za vhodné se zmínit, že nejsem příznivcem černobílého vnímání - vždyť i ta nejhorší doba měla svá pozitiva: například by mi vůbec nevadilo, kdyby zasrané technaře ještě před příjezdem do krásného údolí pod našimi Prdelovicemi čekal početný uvítací výbor s přilbami a pendreky... nebo aspoň s pochodněmi a vidlemi! 65% (02.01.2013)

Velmi vydařená reflexe doby, která se opírá o naprosto špičkové herecké výkony (skvostná Geislerová, výborný Myšička) a představuje nejlepší film věnovaný době komunismu od... Pelíšků? Scéna v podchodu je každopádně hodně silné kafe... Škoda jen, že se občas dost stříhalo, postava Macháčka jde zcela do outu. Přesto ale jeden z nejlepších českých snímků za hodně dlouhou dobu a také jeden z nejlepších filmů tohoto roku. Dobře, Trojan! (16.11.2010)

Svůj soud záměrně formuluji výlučně na zážitku ze zhlédnutí předmětného díla, tj. z OBČANSKÉHO PRŮKAZU jako takového. PRŮKAZ je nesporně filmem generační zkušenosti, generace, která byla příliš mláda na to, aby do svého vědomí integrovala prvky a tradice Pražského jara, a na druhé straně příliš dospělá na vlastní výraznější živé účastenství v počátcích něžného listopadového převratu. Dost přesně ji vystihuje rok narození čtyř protagonistů filmu: 1959. Úzký záběr reality, který jí film vymezuje, je i její výstižnou charakteristikou. Kdybychom hledali jeji předchůdce, nalezneme je ve Škvoreckého prózách typu SEDMIRAMENNÉHO SVÍCNU či NYLONOVÉHO VĚKU. Odsouzena k sice chabě zajištěné, ale přece jen jistotě hmotné existence, žije naplno svou generační virtuální realitou. I ona sdílí postupný rozpad hodnot, v jejichž znamení předlistopadový  režim po 21. srpnu vznikal, s jistotou, kterou si sice neuvědomovala, ale bez které by vůbec její představa protestu nebyla představitelnou ani udržitelnou (jistotou faktu, že teror padesátých let se nebude opakovat). Od generace "zlatých šedesátých" let se odlišuje menším hladem po vzdělání a o poznání větší jednorozměrností svého vnímání světa. PRŮKAZ plně sdílí přednosti i nedostatky časové řady obdobných děl, kterou kdysi, před osmnácti lety, zahájila ŠAKALÍ LÉTA (nejvíc patrné je to na retrospektivní scéně v Masně, kam vtrhne ruská "báryšňa", aby vykoupila zásobu masa - podobná scéna se mohla stát v Bubenči "hanspaulské generace", zatímco parta se schází delší dobu na svazích hlubočepského Žvahova, jak naznačuje i pohled do ne příliš vábného vysvědčení jednoho z protagonistů; navíc první posrpnová léta byla charakterizována relativně velmi solidním zásobováním; podobná scéna by patřila spíše do let 1961-1963, kdy regály byly opravdu "vyholené" a problémem bylo sehnat - do bandasky - mléko a do papíru balené máslo). To nemění nic na tom, že i tak se jedná o dílo v polistopadovém kontextu viditelně nadprůměrné, které nejenže nezápasí se základy filmařského řemesla, ale naopak nabízí celou řadu mimořádně zajímavých a divácky vděčných scén. (11.12.2011)

Přehnané!!!! Já na totalitní dobu vzpomínám rád a byly to mé nejlepší léta v mém životě. Denní mejdany na internáte (společný internát kluci a holky v Brně), výlety se školou do Maďarska a Polska. Dva měsíce se školou v Bulharsku u moře pouze za 1000,-Kč. Vždy 1 x měsíčně nákupy v Maďarsku a v Polsku - nejnovější hudební kazety a nové hadry. Poslech polských rádií, kde byly světové hitparády. Kupoval jsem si BRAVO.... Prostě DISCO BORCI žili jinak a super a s takovými máničkami, jaké byly ve filmu, jsme se vůbec nezahazovali. To byli jen špíny a ochlastové... Nikdy jsem neměl problémy a to jsem dokonce v hudební výchově na základce při promítání řekl: "Soudružko učitelko, nemohla byste nám místo Antonína Dvořáka promítat Adolfa Hitlera? To byl rozhodně zajímavější člověk". A to si umíte asi představit, jaký to byl skandál na škole. A normálně jsem se dostal na gympl a na výšku.... Jediné co bylo mínus, tak fronta na hajzlpapír, vložky a ovocný sirup :-) a čekání 24 hodin na LP Michaela Jacksona : "THRILLER". Ale my jsme rádi počkali :-) Prostě stačilo se dobře učit a neprovokovat a mohl sis dělat co chtěl ...... (10.05.2011)

Sdílím názory Petra Jarchovského a o komunistech si myslím svoje ("Ale přece nejsou či nebyli všichni stejní!" ... Ne, jedni zcela pragmaticky ignorovali hnus a smrt kvůli ideologii a ti druzí přes hnus a smrt jsou či byli tak naivní, že jí věří, nebo hnus a smrt nechtějí vidět) a miluju Petra Šabacha, ale při vší možné úctě, tohle je Jarchovského typický scénář a Šabach je už opravdu dost vyždímaný. Buďto něco podle vlastního námětu anebo přesně podle Šabacha (kniha je syrovější, dává do souvislostí téma policejního státu i se současností a zcela metodicky sleduje spisovatelovo alter ego máničkovských let až po cestu do archivu Stb, aby se dozvěděl, kdo na něj donášel.) Ondřej Trojan se sice mazlí s obrazem a Martin Myšička to vše táhne kupředu (narozdíl od mladých herců, ti jsou vysloveně nijací), ale, znovu a stále, tohle už jsme několikrát viděli. Pelíšky jsou fenomén, Pupendo myšlenku posunulo někam trošku jinam, ale i ten Hřebejk už točí i jinak a pochybuju, že by chtěl dělat to samé. Neurazí, nenadchne. 70%. (16.11.2010)