Občanský průkaz

No, být trochu méně znalý praktik různých mediálních poradců, a nachytat se bez znalosti čehokoliv dalšího na heslo "od tvůrců Pelíšků", asi bych Českou televizi nevybíravě proklínal, že mi tohleto předhodila pěkně od osmi, ve svátek, když mám náladu právě na ty Pelíšky (že jo mámo). Je totiž nezvratným faktem, že Občanský Průkaz se vydává hodně jinými cestičkami - cestičkami, kde droboučké radosti a rebelie každou chvíli zasekne nějaká režimu podkuřující svině nebo sám systém, v němž si byli všichni rovni (dokud drželi hubu a krok a na nic se neptali a nic si o ničem nemysleli). Cestičkami undergroundu, náctileté rebelie, každodenního konfliktu s tím, že "je to složitější" (což leckdy bylo, ale někdy taky nebylo). Cestičkami toho, že sranda nejenom že někde končila, ale ani kolikrát nestačila začít. Pro mě je to velice dobrý a v mnohém poučný film, jehož tvůrci si ale nejspíš ukousli trochu větší sousto než předpokládali - i když chápu, že jde o adaptaci knihy psané formou deníkového záznamu, není podle mě pro tvůrce FILMU omluva, když se například vyjeví docela závažné skutečnosti ohledně postavy Jiřího Macháčka, a dál se to neřeší. Nebo když nastane magický realismus a Martin Myšička mluví ze spaní. Kromě tohohle ale není Občanskému Průkazu asi co vytknout - po technické stránce je to nádherná, atmosférická dobová podívaná (ze které jde v těch správných momentech i mráz po zádech), nevycepovaní mládežníci válí stejně jako zasloužilí matadoři svého oboru, a Kristýna Liška Boková roste do oslnivé krásy (herecké - do té fyzické už dorostla dávno;)). Jako divák bych si asi vybral ty líbivější, přívětivější a v podstatě pohodové Pelíšky. Z hlediska historického ale na plné čáře vyhrává Občiansky Preukaz. A takových filmů je nám taky zatraceně třeba. 80%, a první setkání určitě nebylo poslední... (06.01.2013)

To poslední co naše kinematografie v současnosti potřebuje je další hořkosladké epizodické komediální drama o přežívání "tehdy před lety" z Jarchovského stáje... Jenže co nadělám, když mám pro tento typ tuzemského mainstreamu prostě slabost. Zvláště když se v Občance právě mix "zábavy s tím vážným" daří míchat zdaleka nejlépe za hodně dlouhou dobu. A kdyby tím defilé skvělých (i skvěle zahraných) postav a jednotlivých scén, provázel i zajímavější hlavní hrdina, tak by spokojenost byla ještě větší. (25.10.2010)

Přehnané!!!! Já na totalitní dobu vzpomínám rád a byly to mé nejlepší léta v mém životě. Denní mejdany na internáte (společný internát kluci a holky v Brně), výlety se školou do Maďarska a Polska. Dva měsíce se školou v Bulharsku u moře pouze za 1000,-Kč. Vždy 1 x měsíčně nákupy v Maďarsku a v Polsku - nejnovější hudební kazety a nové hadry. Poslech polských rádií, kde byly světové hitparády. Kupoval jsem si BRAVO.... Prostě DISCO BORCI žili jinak a super a s takovými máničkami, jaké byly ve filmu, jsme se vůbec nezahazovali. To byli jen špíny a ochlastové... Nikdy jsem neměl problémy a to jsem dokonce v hudební výchově na základce při promítání řekl: "Soudružko učitelko, nemohla byste nám místo Antonína Dvořáka promítat Adolfa Hitlera? To byl rozhodně zajímavější člověk". A to si umíte asi představit, jaký to byl skandál na škole. A normálně jsem se dostal na gympl a na výšku.... Jediné co bylo mínus, tak fronta na hajzlpapír, vložky a ovocný sirup :-) a čekání 24 hodin na LP Michaela Jacksona : "THRILLER". Ale my jsme rádi počkali :-) Prostě stačilo se dobře učit a neprovokovat a mohl sis dělat co chtěl ...... (10.05.2011)

No jo, je to skanzen, který momenty, kdy se mu daří navozovat atmosféru strachu a režimního útlaku, více než vyvažuje libými tóny nostalgie, jakou se (samozřejmě v její falešné podobě) snaží vyvolat i v těch (resp. především v těch), kteří danou dobu neprožili a vnímají ji právě v takové přepísknuté pohlednicové podobě jako sám film - skrze trhlé účesy, tesilky, roláky, bonzáky, esenbáky, Wartburgy a výlety do Jugoslávie. Sálající atmosféra je taky to, co udržuje divákovu pozornost, neboť denníkové vyprávění jemně rozdělené do mnoha epizod něčeho takového schopno není a Občanský průkaz se tak vlastně stává filmem, z něhož je možné odejít půl hodiny před koncem a přitom nebýt o nic ochuzen. Jenže zrovna tenhle skanzen je postavený tak pěkně, že mi v něm spíš chtělo zůstat ještě o něco dýl. (27.10.2010)

Meeeh. Nakonec slabší čtyři. Nostalgii já rád - třebaže je to nostalgie (případně negativní opak této emoce) po době, kterou jsem sám neprožil - a osudy a osůdky těch čtyř ogárků, mi byly z mnoha důvodů hodně blízké. Lahváče, Led Zep a odpor ke konformitě (v době mého náctiletí v poněkud pozérštější podobě) - to všechno jsou hodně silné průniky. Co se týče filmu samotného, respektive jeho předlohy, nemám žádné větší námitky. Postavy životné, epizodky a konkrétní vtípky účinně zábavné (lámání ruky), případně účinně dojemné (příjezd staršího bráchy z vojny). Mohl bych si samozřejmě začít vymýšlet, že tady už dost podobných věcí bylo, že se po skončení filmu budete muset chvilku snažit přijít na to o čem to vůbec bylo, nebo zkrátka poznamenat, že až se za pět let budu snažit vzpomenout co za české filmy mě za posledních deset let nejvíc zaujaly, vzpomenu si daleko spíš na úděsného Vorlova Miliardáře, než na tuhle malou milou šabachovinu... ale proč bych to dělal - máte rádi české filmy a nemáte přes víkend co na práci? Alou do kina. 70% (14.12.2010)