Zběsilost

Skvělý film! To je naprosto bez debat. Staré samurajské filmy mají potíž, že je nestráví každý. Zdlouhavý děj a plno jmen a rodin. U tohodle snímku jsem neměl problém ani s jedním. Vše je naprosto jasné a člověk není ani na vteřinu ničím maten. Na začátku jsem ocenil "flashbacky" které děj popoháněly "zběsile" vpřed a atmosféra je opravdu protkaná napětím, což ještě zlepšují externí lokace se kterými se rozhodně piplali. To, že má film divadelní vzevření, které zde někdo zmínil, je základním rozpoznávacím znak všech japonských filmů té doby, a jinak se ani netočilo.Takže komu to nevyhovuje ať od tohoto žánru utíká. Scén, které si budu z toho snímku pamatovat je opravdu mnoho moc a nelze jednu vypíchnout nad ostatní. Scéna u hřbitova je pastvou pro oči a závěrečný boj je mnohem působivější než Kill Bill 1. Ohledně konce. Myslím, že to lépe zakončit mistr režisér nemohl. Zapůsobilo to na mě přesně tak, jak by film o zlotřilém samurajovi měl zapůsobyt. Happyendem by to mohlo dopadnout jen v dnešní době kdy se za tímto účelem přetáčejí filmy, aby mohli do kin chodit i distingované malé děti z bohatých rodin:) (16.03.2008)

Samurajský film vnútorne komplikovanejší a menej poetický než napríklad trilógia Vlk samotář a mládě. Niet tu postavy, s ktorou by sme sa stotožnili. Film je psychologickou štúdiou človeka – démona – zlého do drene kosti. Temná atmosféra snímky by sa dala krájať, no urýchlený záver predčasne pochováva všetky zmysluplne rozvinuté dejové linky. Výsledok posobí, akoby Okamoto filmoval bez posledných stránok scenáru, alebo akoby muselo byť nakrúcanie predbežne ukončené a do sveta bola vypustená nehotová verzia. Nijako zvlášť ma nepotešili ani bojové scény, ktoré majú bližšie k divadelnej strojenosti než samurajskej filmovej klasike. (04.02.2008)

Ďábel Tacuja Nakadai v naprosto nekompromisním, nemilosrdným, zlém a precizním samurajském filmu s vynikajicí kamerou, perfektní hudbou, krvavými, přehlednými a uvěřitelnými souboji a se super scénou Tošira Mifuneho při sněžném večeru ( ty pohledy Nakadaie - brutal ). Temné, žádnej nadhled či odlehčení... Hodně, hodně, fakt hodně těžká kvalita. 10/10 ( Perfektní zamyšlení zde - https://www.youtube.com/watch?v=BsWFjCGlGek&ab_channel=BushidoBlues ) (30.12.2023)

Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. (05.04.2011)

Nakadaiova One Man Show. I když je v tomhle filmu spousta vynikajících herců, včetně charizmatického T.Mifune(ho), tak je to právě T.Nakadai kdo zde předvádí dokonale ztělesnění šíleného zla. Právě díky němu je snímek tak horečnatě temný. Bojové scény jsou mástrpís. Desítky (a dost možná i stovky) samurajů padají jako hrušky pod mečem jednoho muže. Pořád nevím která bojová scéna se mi líbila více. Jestli ta ultramanýristická na konci nebo to Mifuneho, střízlivější a vizuálně zajímavější, sólíčko. Tenhle film je prostě super a místy taky dost na bednu. Pro fandy japonských šermovaček, povinnost. (31.03.2007)