Zabriskie Point

Do polovice či kedy bomba, vysoko aktuálna a autentická, točená s veľkým filmárskym umom a nadšením priamo v tej dobe a na tých miestach, kedy sa to dialo... - ale potom sme sa v tej púšti všetci trochu stratili, nie ? V rámci štúdia revolučných 60. rokov na to ešte asi niekedy mrknem, snáď ma to znovu neuspí... (28.06.2017)

(1001) Pouštím to, koukám, koukám, říkám si: co z toho bude? Ví bůh! (Ale ten byl tedy skvostný.) Rozmlsaná Zvětšeninou, těšila jsem se na ultimátní zážitek. Žel, ten se nedostavil, spíš jakási lhostejná nuda. Dlouhé vlasy, málo intenzity. A ještě jsem se v zajímavostech dočetla, že měl Antonioni k dispozici píseň L'America od Doors a nepoužil ji. Kdyby se ubralo na stopáži a podkreslilo tou hypnotickou hudební depkou, vznikl by takový film, jaký bych si představovala. - Konec je nicméně vcelku poetický a také si nyní myslím, že jsem film viděla příliš brzo. Třeba se k němu někdy vrátím. (05.09.2010)

Ze začátku se nám předvede parta přiblblých hipísáckých rádobyrevolucionářů, kteří mermomocí chtějí "něco změnit" a to třeba střelbou do policistů. Vše se děje v horkém pulzujícím velkoměstě. Paralelně s tím vidíme bosse nějaké stavební firmy, jak plánuje výstavbu nových sídel v poušti. Tohohle úspěšného chlápka a vše co představuje Antonioni kritizuje jako ztělesnění "systému." (přišlo mi to tak). Po určitých dějových peripetiích se ten hipík vyspí s atraktivní dívkou v poušti, z čehož se stane jakýsi symbolický grupáč. Vše pak spěje k neodvratně tragickému konci. Myšlenku tohoto filmu jsem pochopil a docela mne to i oslovilo, ale chování hlavního hrdiny prostě zcela neschvaluji. Přišel mi jako takovej ten synáček z bohatý rodiny, co roupama neví coby tak si hraje na hroznýho revolucionáře a když přestřelí a je po zásluze rozdrcen společností, tak je z něj najednou tragická oběť? Sorry, tohle vám nežeru. To ovšem nemění nic na tom, že film je velmi zručně a sugestivně natočen. Jeden krásný záběr, střídá druhý a do toho hraje skvělá oldies hudba. Herecké výkony jsou poněkud amatérské, ale to jaksi podtrhuje filmovost toho všeho (nevím jak jinak to vyjádřit). Až na ten grupáč a zbytečně dlouhé zpomalené výbuchy na konci opravdu dobré. Já jen prostě nemám rád hlubokomyslnou symboliku (čti onanii), která se dá vysvětlit více možnostmi. (09.04.2008)

Kdybych žil na konci šedesátých let na jihu USA, tak bych Zabriskie Point prožíval asi trochu jinak než jako nezaujatý divák, který se narodil až o tři dekády později. Ten skoro až antiamerický postoj Antonioniho je vyhnaný do extrému a není se co divit, že v Americe pak už nic nenatočil. Jako všichni ostatní musím vyzdvihnout vynikající hudbu a závěrečný grupáč. Antonioniho styl se mi začíná moc líbit. (07.07.2013)

Je fakt, že ten studentsko-revoluční úvod mě docela odrazoval, ale pak se ten film přece jen vydal do zajímavějších vod. A jakoby protipól upovídaného začátku jsou ty nejlepší scény naprosto bez dialogů. Původní hudba Pink Floyd není špatná, ale možná to chtělo někoho víc halucinogenního. Možná by mi nějaký filmový intelektuál mohl vysvětlit, proč je těch zpomalených výbuchů v závěru tolik... Ještě bych dodal, že fanoušci Harrisona Forda si tu na své moc nepřijdou. (15.12.2012)