Zabriskie Point

Pink floydi, vybuchující ledničky a snová atmosféra jsou fajn – místy je to sice dost utahané, ale to už je ten typicky „nudný“ Antonioniho styl. Každopádně mě snímek přijde dost zvláštní ve srovnání s dřívějšími režisérovými pracemi – jestliže režisérovy filmy z raných šedesátých let obsahují jakousi věčnou existenciální nespokojenost, z které nemohou uniknout ani lidé, kteří mají na první pohled doslova všechno (krásu, mládí, charisma, zdraví, peníze, kontakty, milence, luxus), pak Zabriskie Point je ve svém poselství až překvapivě naivní, nebál bych se říci hloupoučký. Únik z neduhů světa „dospěláků“, kde jsou všichni posedlí mocí a penězi, spatřuje tvůrce v procházkách mezi kaktusy a v nezávazném sexu a drogách. Zde se nabízí logická otázka, jak drogy a sex mohou člověka osvobodit, když fungují na podobně svazujícím principu jako moc a peníze (tzn. čím více jich člověk užívá, tím více jich chce)? Není to nakonec tak nějak skok z bláta do louže, možnost výběru mezi dvěma povrchními a vlastně v obou případech i velmi materialistickými styly života? Rozhodně to není celkově špatný film, ale více se mi zamlouvá Antonioni bezvýchodný a Antonioni bez odpovědí. Jeho nejvíce enigmatický film (Zvětšeninu) považuji stále za nejlepší. Ono někdy je skutečně moudřejší klást mnohovrstevnaté otázky, než předkládat zjednodušené odpovědi. (25.06.2018)

Vcelku zaujímavý film, v ktorom sa rieši láska dvoch náhodne sa stretnúcich ľudí a protesty amerických študentov proti vojne vo Vietname. Má to myšlienku, ale niektoré pasáže (krúženie lietadla nad autom, či grupensex v púšti) sú až priveľmi naťahované a spomalujú celý film, do takej miery, že to až nudí. Lepšie tri hviezdičky. (17.06.2008)

Michelangelove rozprávanie príbehu je komplikované,môže nastať nuda,čo v mojom prípade nenastalo. Mark a Daria sa stretnú pri okolnostiach,kde Mark je v tom tzv.nevinne,ale už je neskoro,pár spoločných chvíl,ktoré spolu prežijú,stoja za to.Pripomenulo mi to Easy Rider. Snímok má dusnú atmosféru,ktorá ukazuje Ameriku v problémoch,v ktorých sa nachádzala. Nevedel som sa dočkať záverečného deštruktívneho finále výbuchov luxusnej vily v Darianich predstavách snímané niekoľkými kamerami z rôznych uhlov+dalšie ultra spomalené zábery vybuchujúcich televízorov,chladničiek...,že „devastátor” Michael Bay musí mať určite veľkú radosť,keď jeho to tak baví... (13.02.2014)

Překrásné vizuálně, nádherné hudebně. Moc příjemný film, který vypovídá o duchu a tužbách své doby, o nezávislosti na konzumním světě, o státním násilí, naivních ideálech nové doby a fascinaci ničením. Rozhodně ne naivní - spíše symbolické a symptomatické. V žádném případě agitka - spíše upřímné vyznání. Zajímavá role Roda Taylora, dechberoucí a perfekcionistická kamera, naprosto bombastický závěr a jestli se ještě dnes najde někdo, kdo žije ideály volného života a lásky - film mu musí promluvit z duše. (16.09.2005)

(1001) Pouštím to, koukám, koukám, říkám si: co z toho bude? Ví bůh! (Ale ten byl tedy skvostný.) Rozmlsaná Zvětšeninou, těšila jsem se na ultimátní zážitek. Žel, ten se nedostavil, spíš jakási lhostejná nuda. Dlouhé vlasy, málo intenzity. A ještě jsem se v zajímavostech dočetla, že měl Antonioni k dispozici píseň L'America od Doors a nepoužil ji. Kdyby se ubralo na stopáži a podkreslilo tou hypnotickou hudební depkou, vznikl by takový film, jaký bych si představovala. - Konec je nicméně vcelku poetický a také si nyní myslím, že jsem film viděla příliš brzo. Třeba se k němu někdy vrátím. (05.09.2010)