Hotel 'U mrtvého horolezce'

Některé filmy ani nemusí být kdovíjaký děj, dokonce se v nich ani nemusí moc dít. Stačí vykreslit atmosféru a udržet ji. Krimi sci-fi (v tomto pořadí, takto žánrově víceméně přepnuté a nepřelínané) Hotel 'U mrtvého horolezce' tohle zvládá na výbornou. Kriminalista se složitým sovětským jménem jede na udání do hotelu. Záběry z cesty autem a na krajinu do níž se dostává společně s vypravěčským voice-overem a pár záběrů z hotelu načrtnou prostředí. Tady bych se rád zastavil - interiéry hotelu fungují skvěle, člověk by v takovém místě pevně usazeném pod štíty hor chtěl být. To, co se tam potom děje, už není tak důležité. Dokážu přiznat, že je skoro škoda, že film v jednom momentu sklouzne do fantastického žánru a ladění a la Ten little indians by mu slušelo více. (10.12.2018)

Příběh policejního inspektora Petera Glebskyho dokáže zaujmout i dnes, po více jak třiceti letech. CITÁT - Musím říct, že já plně souhlasím s názorem pana Dänikena, že mimozemšťané opakovaně navštěvují naší planetu.......... Okolo šestnácté minuty je inspektor vyzván k tanci. Nutno dodat, že zatím co jeho partnerka tančí jako šílená, z inspektora je vidět jen klidná hlava. Zda tančí není poznat. Zatím se ale začíná odvíjet hotelové drama. Laviny, divné přístroje, vraždy, zatýkání, zmizení, zbraně....no prostě v hotelu U mrtvého horolezce začíná být značně živo. (31.03.2011)

Lehce vědecko-fantastická (většinu stopáže je tahle složka umě ignorována) detektivka, která má k dispozici jednoho lehce nablblého inspektora, pár divných postaviček, neskutečně podmanivou atmosféru a jednoho bernardýna. Škoda, že na scifi je přítomno hrozně málo fantaskních prvků (nebo alespoň jejich náznaků) a na detektivku je zas samotný případ směšně jednoduchý a s nulovým napětím, čili tíha celého filmu stojí na atmosféře, která je vskutku velmi dobrá, už jenom proto, že je doprovázena hrozně zajímavou dobově ambivalentní hudbou (ano, vím, že ten popis je hovadina, ale stojím si za ním), díky které i záběr na osobu pozorující tančící páry a vypouštějící při tom bubliny (... bubly, bubly ..) vypadá dobře, jenže sebelepší atmosféra film nespasí, není-li podpořena něčím jiným. Zajímavé, leč průměrné. (24.03.2014)

Stejnojmenná novela bratří Strugackých podle mě nepatří ke špičce jejich tvorby a ke všemu neměla tehdy sci-fi u vedení sovětské kinematografie na růžích ustláno. Neexistovala ani tradice, nebyly k dispozici vhodné triky a rozpočet a ani scénář a režie zdaleka nedokázaly přenést atmosféru literárního díla do filmové podoby. Dnes je tenhle film cenný spíš pro sběratele a žánrové fanoušky jako svého druhu kuriozita. Už jen tím, že ji natočilo studio svazového státu, kde je jedna velká rovina, ačkoli se příběh odehrává uprostřed vysokých hor. Současné hodnocení je myslím trošku ovlivněné nostalgií uživatelů. Celkový dojem: 40 %. (11.03.2011)

Trošku podhodnocený film. Natočen v 70. letech, ale atmosférou i hudbou evokuje spíše osmdesátky. Nefunguje ani jako sci-fi, ani jako detektivka, zápletka je (stejně jako v knize) jednoduchá, včetně rozuzlení, které je svým způsobem šokující, ale je podáno takovou formou, že vás vlastně nepřekvapí. Sci-fi prvků je přítomno minimum. Film je působivý přesně v těch ohledech, které knize chybí: chladná a mrazivá atmosféra hor ve spojení s Grünbergovou hudbou vytváří zvláštní sevřenou, místy až tísnivou náladu, která prostupuje celým dějem. Herci jsou, podobně jako postavy v knize, nevýrazní, což jen přispívá k celkové odtažitosti, ale v tomto případě je to jen ku prospěchu. Samotný hotel jsem si při čtení představovala jinak, ve filmu je mnohem temnější a modernější, já si ho představovala jako omšelou stavbu se starobylým interiérem. Celkově film působí neosobně, jako by se vůbec nesnažil vytvářet dojem na diváka. Líbí se mi vtípek bratrů Strugackých (jestli nechcete přijít o překvapení, dál nečtěte): v knize Snewar volá služebnou Kajsu, aby Glebskému odnesla zavazadla. V tu chvíli se objeví bernardýn Lelius. Glebski si myslí, že je to Kajsa a říká: "S obrovským zájmem bych byl sledoval, jak bude tenhle pes s ženským jménem vytahovat mé kufry, ale to už mě majitel pevnou rukou táhl do hotelu." Ve filmu pak tašku opravdu odnáší Lelius a Glebski ho pobaveně sleduje. Nevím, jestli to Strugačtí takto zamýšleli, nebo jestli jsem si to domyslela já sama, ale pro mě to byl jeden z mála momentů, kdy film "prolomil ledy". (21.07.2017)