Cesta bojovníka

Tak tohle je viditelně slabší než Ong-Bak. Bojové scény jsou tedy pořád vcelku fajn, ale příběh je (kupodivu!) ještě primitivnější a přímočařejší, režie slabší (i když světlejší chvílky se najdou třeba v závěrečném souboji) a výprava lacinější. Taky je třeba mhouřit oko nad triky, zvukovou stopou a .... nechutně ubrečeným a nastavovaným koncem. Docela se divím, že žádná MA žánrovka ještě nevznikla třeba v jižní Indii, kde mají taky svá tradiční bojová umění....A také lepší režiséry i produkční zázemí, než měli tvůrci Merantau... (27.03.2010)

Merantau se dá dost dobře přirovnat k pornofilmu. Proč? Jelikož kvalitu scénáře a herecké výkony všech zdejších lidiček stojí za kupu hnoje složeného ze všech možných sraček živočišné říše. A teď se můžete zeptat, co tu melu za hovna... že pornáče maj alespoň kvalitní šukání, a že právě to šukání je ten důvod, proč se někdo na pornofilm podívá. To samé je i u mlátiček... jenomže v žádném pornáči, který má přes 100 minut se nesetkáte se situací, kdy první skoro hodinu čumíte jen na tragické herecké výkony a odehraje se tam všehovšudy jedno 2minutové píchání... tady to tak bohužel je. Až na to, že místo píchání se tu rozdávají držkovruty. První hoďka je prostě odpad, nanejvýš jedna hvězdička. Ve druhé polovině si to ale vynahrazuje více než dobře ! Jelikož se tu z 90% rozdávají kopačky na solar a jen z 10% se tu někdo marně snaží o herectví. Konec je ta největší tragedie vůbec... ne v tom smyslu, že by to nějak šíleně tragicky vyústilo (hmmm), ale v tom, že se tam ve vás herci snaží vyvolat emoce.... já neměl ani na krajíčku. A to jsem viděl tu kratší verzi... když vezmu v potaz, že v těhle případech se zkracuje spíš děj, aby se mohly akční scény dostat do popředí, tak režisérskou verzi nechci NIKDY vidět... to bych asi doopravdy umřel. (14.09.2011)

Od doby, co se martial arts natáčely pod nálepkou studia Shaw Brothers uplynulo mnoho let, ale nic podstatného se vlastně nezměnilo. USA boom by skvělý, s Ong Bakem pak přišla nová vlna, která zanesla tento žánr až do Indonesie. Naštěstí bez soch a slonů. Je roztomilé sledovat, jak film režijně osciluje mezi dobrými nápady a naivitou v běžné kinematografii dávno překonanou (občasná televizní přepálenost). Některé obrazy jsou ale vážně pěkné (výtah, striptýz u tyče), Gareth Evans má očividný talent a jednou by z něj klidně mohla vypadnout pecka ve stylu Dalkomhan insaeng (nebo taky ne). Choreografie je slušná (ale ti lidé se občas válí po zemi neskutečně trapně), rychloposuv není nutný a hudba to celé táhne nahoru (+ ti dva gayové jsou super) - spokojenost. (11.03.2010)

I na poměry bojových filmů má Merantau neobvykle plytký děj s přihlouplými jednorozměrnými postavičkami a tím nejkontrastnějším černobílým světem. Nejhorší však na tom je, že film si to vůbec neuvědomuje a tváři se neskutečně vážně a ""dojemně"" (dvoje uvozovky, protože jedny jsou, kurva, málo). Slzopudné scény jsou neuvěřitelně absurdní, ba přímo otravné, příběh tady není jen nutné zlo, ani neplní úlohu spojovatelky mezi akčními scénami, je to odpadní balast, který mi nemilosrdně navodil pocit, že jsem byl okraden o čas! Samotná akce už je samozřejmě o něčem jiném, mladí protagonisté nám představí bojový styl ladného pohybu, využívání energie protivníka i trošku drsnějšího lámání kostí, ale třeba v porovnání s taktéž nikterak inteligentním, ovšem mnohem chytlavějším Ong-Bakem 2 je jí překvapivě málo... 4/10 (25.05.2010)

Ačkoli efektně je to skvělé, tak akce chvílemi škobrtne kvůli chybné kameře, která na moment zachytí choreografii uměle a ačkoli to hned jede v pořádku dál, tak to malé škobrtnutí rozruší požitek. Ale byl to první pokus. O dva roky mladší film stejného režiséra, Serbuan Maut, už absolutně vyhovuje a je to našláplá jízda. (04.06.2012)