Karate Kid

Je to spíš taková pohádka. Fantasticky vypadající a hrající Jackie Chan se ujme černošského kluka, kterýho si v Číně dobírají a začne ho trénovat. Vytrénuje z něj kung-fu bojovníka, který se následně dostane do turnaje stejně starejch harantů, kteří se tam mydlej hlava nehlava, stylově a chytlavě, jako v málokterym béčkovým akčňáku. Film má ale několik naprosto parádních plusů. Například Jackie Chan. Toho jsem jako malý měl hrozně rád, ale postupem času jsem z něj měl takový zláštní pocit. A tady mi ukázal, co v sobě ještě dokáže skrýt....pak Jaden Smith - kluk, kterému předznamenávají talent po tátovi. Pokud se během natáčení to kung-fu skutečně naučil, tak to beru, jinak ať si mě ani nepřeje. No a na závěr samotné akční scény harantů, co se řežou jak zjednaný, který jsou naprosto parádní. Kamera se nijak závratně neklepe a divák vidí skutečně to, co vidět chce. Konečně to tak někdo pochopil. Proto tu taky hodnotím nového Karate Kida takhle pozitivně. To, že odborníci film sundali mě prakticky ani nepřekvapuje. Asi jim nesedlo to, že malý Karate Kid je skutečně malý a má něco málo přes deset let. No a... (24.11.2010)

Jackie jak ho neznáte v barevném pohádkovém příběhu, tichém a klidném jako stojatá voda. Přestože si Jackie s malýma drzýma parchantama poradit dokáže, z téměř neakčních stočtyřiceti minut cílovka pravděpodobně nadšená nebude. U mě ale poctivých 3,5* a v závěru filmu, kdy si kníratý údržbář odvádí dredatého Kolju, můj nepřítomně dementní úsměv rozhodl o palci nahoru. (17.09.2010)

I když je to možná zarážející, originál jsem nikdy neviděl, takže to nemůžu srovnávat, ale vcelku se mi to líbilo. Po hodně dlouhé době jsem viděl Jackieho Chana, jak nehraje troubu a v tomhle typu rolí (mistři, učitelé) by měl pokračovat. Jaden Smith byl vcelku fajn, uvidíme, jestli nezapadne. Věřím, že po skončení filmu nejedno dítě naběhne do posilovny učit se kung-fu. Zkrátit trochu stopáž a přidat více bojových scén a mohlo by to být mnohem lepší hodnocení (alespoň z mé strany). 60 %. (27.10.2010)

Prekvapenie ako hrom! Z dvoch dôvodov. Prvý je, že sa jedná o remake a tie z troch štvrtín dopadnú vždy o stupeň horšie ako ich predlohy, druhý je, že tento remake si vzal do parády tuctový rutinér Harald Zwart, ktorého predchádzajúci pokus o remake dopadol katastrofálne. Preto som naozaj rád, že film sa vydaril tak, ako sa vydaril. Jackiemu vždy fandím a na staré kolená chytil druhý dych, hrá s chuťou a je radosť sa naňho pozerať, a to nielen zo stránky predvádzanej akcie. Jaden Smith hravo zvláda všetko, čo sa od jeho role očakávalo, uveril som mu herectvo aj súboje. Tých bolo síce pomenej, ale na druhej strane bol film vyplnený množstvom iných pekných scén, ktoré to celé dotvárali tak, aby divák nemal pocit, že to bolo všetko zbúchané narýchlo a bez rozmyslu. Samozrejme predvídavosť tu bola, jednoduchosť celej dejovej línie by sa dala zhrnúť do dvoch viet, ale kašlať na to, keď sa mi to páčilo a bolo to natočené pre radosť. Čo sa týka atmosféry a celkového dojmu z filmu, je pekne vydieť stret západu a východu, nielen v tom, o čo sa snažila celá filozofia a hlavné myšlienky filmu, ale aj v štýle natočenia filmu ako celku. 80%. (05.09.2010)

Na tomhle filmu je zajímavý to, že ačkoli je poněkud klišovitý a předvídatelný, přesto funguje, zejména co se týče vyvolávání různých emocí. Karate Kid je tudíž dobrým důkazem toho, proč u filmů nevadí opakování známých příběhů nebo schémat, protože klíčové jsou emoce. A je jedno, jak a čím je filmy navozují. Účel světí prostředky, jak se říká. Proto když se někdy tvrdí, že jde nějaký filmy proti konvencím, neznamená to ve skutečnosti, že jde proti očekávaným příběhovým schématům, ale že jde proti očekávaným emocím. Někteří lidé se dokonce dívají opakovaně na filmy proto, aby ovlivnili své vlastní emoce a posílili nebo změnili náladu, ve které se nacházejí. Faktem je, že Karate Kid nám tímhle důrazem na staré známé emoce na úkor nového příběhu říká možná něco o budoucnosti kinematografie, která do nás bude ládovat emoce přímo přes nějaké matrixovské kabely a příběh k tomu nebude vlastně vůbec zapotřebí. Film tuto myšlenku ukazuje na scéně s ženou a hadem. Zatímco Jaden Smith je toho názoru, že žena kopíruje pohyby hada, Jackie Chan mu vysvětlí, že je tomu obráceně, neboť had kopíruje pohyby ženy. Jaden Smith tudíž spadá ještě do dnešního světa, kde se musí filmaři podobně jako žena přizpůsobovat divákům, kdežto Jackie Chan nastoluje už budoucnost kinematografie, v níž žena diváky přímo ovládá a kontroluje. Jackie Chan mimo to dodá, že být klidný a nedělat nic jsou dvě velice odlišné věci, čímž naznačuje, že nevyprávět příběh ještě neznamená, že film nic nedělá a neprodukuje žádné emoce. Produkuje, akorát k tomu nepotřebuje příběh. Tato naprostá rezignace na příběh tu ale kdysi už byla, a není tudíž ničím, co by mělo kohokoliv překvapovat, neboť kinematografii přinejmenším ve svých počátcích charakterizuje spíše a hlavně dokument (zachycení skutečnosti), experimentování (Jan Evangelista Purkyně), věda (Muybridge, Marey), okouzlení a pouťové atrakce (na úkor narace), populárně naučné aktualitky (hraný zábavný film nemá budoucnost, říkával tehdá Lumière) či animace (ta dle některých není podmnožinou filmu, ale jeho samotným rámcem, dnes ve věku digitální techniky a možnosti modifikovat hranou akci zvláště).Kinematografie nikdy nebyla zamýšlena pro vyprávění příběhů. S příběhy se začalo až později. Tudíž i jejich opuštění by nás pouze navrátilo k počátkům. Nenarativ jsi a v nenarativ se obrátíš, jak by to asi okomentoval Mojžíš. (30.12.2012)