Isčeznuvšaja imperija

Sonda do dospievania v Sovietskom zväze. Ako sa to spomína vjednom z komentárov, tak trochu ruské Pelišky. Je vidieť že aj Rusi sa vedia kriticky pozrieť na svoju minulosť, to iba liberálnjšia časť populácie má pocit že súčasné Rusko stále funguje na báze kolchozov a gulagov. Netvrdím zrovna že je kolískou toho najlepšieho zriadenia spoločnosti v súčasnosti, na druhej strane má k nemu zo všetkých krajín (tých bohatších) asi najbližšie. Film mohol byť o niečo viac zaujímavý, jednoznečne jeho najsilnejšou stránkou bola hudba a mládež ktorá sa bavila na "západné" hity prespievané ruskou kapelou a samozrejme antikvariát. (14.02.2021)

Trochu Pelíšky, trochu Rebelové, príbehy mladých ľudí z čias reálneho socializmu za Brežneva sa asi nikdy neomrzia. Kým existuje generácia, ktorá na to spomína, v dobrom aj v zlom, asi sa budú vždy natáčať, trebárs aj v Rusku. Nie je to len rock'n' roll tajne kupovaný na platniach, trvalý nedostatok peňazí, ale aj zaujímavé momenty, ako sa aj tam cenilo české pivo alebo limuzína T603. Štyri hviezdy ani nie z nostalgie, ale hlavne za prekvapenie, čo prišlo od Šachnazarova, ktorý bol pre mňa v starších filmoch akosi nepozerateľný. –––– Naša adresa je ZSSR, Serioža. Čo je toto? Kde je Moskva? Nespoznávam ju. (15.07.2016)

Dôvodov, prečo sa mi táto ruská nostalgická spomienka na "staré dobré časy" páčila viac, ako tie naše tuzemské, je niekoľko. Napríklad ma tu nemusí trápiť, že asi to bolo kedysi možno trochu inak a nie tak idylické, pretože nie som Rus. No a nemusím sledovať znova tie isté česko-slovenské ksichty v tých istých typologicky presných úlohách. Tu sú všetci pre mňa neopozeraní. Ústredný pár je možno ten najkrajší a najsympatickejší, aký som za poslednú dobu videl. Na Sergejovi sa mi páčilo, že je postava veľmi aktívna a v jeho veku to znamená, že robí aj chyby. Ale život žije celkom naplno a má aspoň na čo spomínať. Napriek tomu, že v záverečnej časti film naberie trochu iný charakter. (17.07.2016)

Po formální stránce je pro mě tento Šachnazarovův film slabší než jeho Den polnoluniya a po obsahové stránce slabší než jeho Pavilon č. 6. Takže čtyři hvězdičky. Nejvíc mě dostalo to vyústění, kdy už nebylo vidět hlavnímu hrdinovi do tváře a člověk jen slyšel jeho rekapitulující "dospělý" hlas... tyto životní retrospetivy (resp. introspektivy) mě vždy tak trochu rozesmutní... když se jeden na konci dozví, jak moc v mládí člověk trpěl pro nějakou lásku, která pak stejně nedošla naplnění... zato objevil sám sebe ve Městě větrů a naučil se farsí. To byl pro mě nejsilnější moment celého filmu. (10.07.2011)

Nevěrohodný pohled na sovětská 70. léta. 1) Ронэс na kinopoisk.ru uvádí zajímavý postřeh: Film působí dojmem, jakoby se neodehrával v roce 1973, ale v současnosti. Ovšem v sovětské současnosti. Sovětský svaz existuje i nadále a vypadá podobně. Všudepřítomná hesla, po pustých ulicích jezdí pořád stejná auta, autoritářská buzerace na každém rohu a mizerné služby - jsme doma, je to tak. Ale přitom stále čekám, kdy chlapci vytáhnou mobil, dají si gin and tonic a kouknou se, co nového je na YouTube. Prostě a jednoduše - film se sice oděl do historických šatečků, ale jeho představitelé myslí a konají tak jako dnešní mládež. Слушай, Серёга! А как ты думаешь, что с нами будет лет так через 30?_____ 2) V roce 2013 byla uvedena do kin nová střihová verze pod názvem Любо́вь в СССР._____ 3) Natáčelo se v Moskvě, v Gagře (Abcházie), Chivě (Uzbekistan) a v Kuňa-Urgenči (Turkmenistan)._____ 4) Hrají zde 23letý Alexandr Ljapin (Serjoža, který neumí být věrný, hlavní role), 18letý Jegor Baranovskij (vzorný student Sťopa) a 24letý Ivan Kuprejenko (hudebník Kosťa). Pro Ljapina a Baranovského to byl druhý film, pro Kuprejenka filmová premiéra. (20.07.2016)