Dread

Průměrný horor nebo spíše thriller, který vyčnívá ve své myšlence, která je poměrně zajímavá, a také v několika opravdu povedených momentech, které dokáží velmi slušně znechutit. Bavil jsem se solidně, sice to není žádná bomba, úvod je poměrně roztahaný, ale celkové vyznění filmu je dobré. 60% (02.12.2011)

Tohle je jeden z těch filmů, co vás psychicky zjizví. Pokud máte rádi psychologickej teror a až zarážející lidské zlo, tak jste doma, plus nějaká ta libová brutalita (ale ta není podstatou mého znechucení). Původní povídku si už moc nepamatuju, ale přidávám se ke konstatování, že natažení příběhu na celovečerní stopáž film kazí. (15.04.2010)

Nadprůměrný kus hororové filmařiny s nadprůměrným námětem ( jak jinak , Clive Barker je Clive Barker), nadprůměrnými herci ( v rámci hororu samozřejmě), nadprůměrným technickým zpracováním ( prostě to dobře vypadá, nemyslím tím nějaké digitální hrátky) a nadprůměrnou gradací děje ( Quaidovo vyrovnání se se svým strachem opravdu stojí za to). A celou dobu jsem měl pocit, že Rathbone a Evans jsou mladší bráchové Deppa a Dafoea:) (30.11.2012)

Jsem velkým fanouškem Clivea Barkera a vždy uvítám filmové zpracování jeho románů nebo povídek. Clive Barker je géniem horroru a proto není jednoduché jeho příběhy zfilmovat tak, aby přesně odrážely filosofii jeho díla. V tomto případě se to povedlo velice dobře, což ale může ohodnotit opravdu jen člověk, který povídku s názvem "Strach" (Clive Barker - 2. kniha krve) četl. Až tedy na výjimky bylo dílo celkem věrně zpracováno. Hlavně v závěru byly úlohy postav pozměněny, hlavní filosofická linie tím však dotčena nebyla. Nevím, jak to bylo s právy na zfilmování, ale každý režisér si chce dát do díla něco svého. Takže bych to neodsuzoval. Důležitější pro mě byla audiovizuální stránka filmu, která byla opravdu temná a trochu svazující. Perfektní kamera + velmi dobře zvolená hudba, to celé dalo filmu punc obrovské autenticity. Postavy byly zvoleny výborně, kde každá jedna přesně zahrála charakter, který jsem očekával. Mimochodem Jackson Rathbone mi připomínal Johna Deppa. Musím se ale zastavit u scény, na kterou jsem se obzvlášť těšil, a tou je pojídání zkaženého masa, ve kterém už byla nakladena muší vajíčka. Musím říct, že toto jsou ty syrové scény, které - aniž by ukápla kapka krve - jsou daleko drastičtější než scény např. z mnou nedávno viděného filmu "À l'intérieur ". PS: Vzhledem k tomu, že je zde zatím jen 34 hodnocení, věřím, že později půjde hodnocení výš. Protože se k němu připojí i ti, co tuto povídku skutečně četli. (26.02.2010)

Je mi docela ukradený, jestli je to dle nějaké povídky nebo ne. Hodnotím film, který se žánrově pohybuje na hranici psychologického dramatu a hororu, a od kterého jsem čekal prachobyčejnou teenagerovskou vyvražďovačku, ale dostalo se mi především milého překvapení, a to v podobě originálního námětu, který řeší myšlenku strachu tedy fóbií z čehokoli a jestli je možné ji překonat. Co mě trochu mrzí, je málo rozvinutý potenciál. Z hororového hlediska je totiž nejzajímavější až poslední půl hodinka. To předtím je bohužel jen průměrná podívaná a leckoho může nudit. Já jsem to vzal v podobě, jaké mi to bylo naservírováno a myslím, že si Dread ty 4 hvězdičky zaslouží - hlavně díky lepšímu konci. (PS: při té scéně s masem sem málem blil, hnus) 70% (16.11.2011)