Spodní proud

na rozdíl od kormákurova opusu hluboko nenabízí spodní proud jednoznačného hrdinu. kolektivním hrdinou je tu celá posádka rybářské lodi a v přenesném smyslu všichni islandští rybáři, kterým ásgeirsson vzdává svým filmem hold. právě v tomhle širokém záběru je ale největší slabina snímku - každý člen posádky má sice svou psychologickou charakteristiku, ta se však málokdy stihne projevit v nějaké smysluplné akci. jakmile se totiž v ději objeví něco zavánějící příběhem, přesune se pozornost na jinou postavu a její mikrosvět. ve výsledku tam máme plnou loď potenciálních dějových rozbušek (nejvýrazněji se nabízí vztah mezi očepičkovaným mladíkem a kapitánovou neteří), místo nichž se nám však dostane jen poměrně nevýrazného upšoukávání. (30.05.2014)

Seveřani točit umí a umí to sakra dobře. Jejich filmy jsou vyvedeny v chladných odstínech, na druhou stranu vás umí v tom správném okamžiku i rozesmát. Je to vlastně jako sledovat život v té nejryzejší a realitě se nejvíce blížící podobě. Postavy nejsou černobílé - mají chyby a neumí se s nimi vypořádat. Ale i když mají chyby, mají i své světlé stránky, kterými si vás k sobě dovedou připoutat a díky kterým dokážete pochopit, proč se chovají tak, jak se chovají. A tak má vypadat správné drama. Árni Ásgeirsson rozehrál své tragi(komi)cké drama na lodi. Silné herecké výkony v čele s islandskou verzí mistra Beana v podobě Benniho a pomalu odkrývaný příběh, který bravurně poslepoval z kouskovitých, tichých alias "slov není třeba" záběrů (ve vystižení situace beze slov jsou seveřani jedničky). Příběh často využívá vícepohledovost, ruční, až dokumentaristickou kamerou navozuje pocity mořské nemoci i u diváků a skrze detaily vás dostává tak blízko a tak pod povrch pocitů, jak jen to s kamerou jde. Z neskutečně pocitové hudby Slowblow přechází Árni ladně do ticha, aby vás následně mohl dostatečně ohlušit mořskou bouří a i když příběh v polovině lehce ztrácí na tempu, za hudby Slowblow mu to člověk nakonec stejně odpustí (a za polovinou zase popadne dech, so what). (02.07.2011)

46th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2011 - HORIZONS - Horizonty (Brim / UNDERCURRENT / Spodní proud) - Taková Dokonalá bouře bez hvězd (po Islandsku). A o dost lepší... - 9. 7. 2011 - kino Lázně III - Karlovy Vary - Karlovy Vary - 80% (15.07.2011)

Od Ámiho je to druhý film, co jsem měla možnost vidět, ale Zkalená krev byla přece jen o level stravitelnější. Měla jsem pocit, že se dívám na dokument o jedné rybářské lodi s jejími pasažéry a mírným nastíněním jejich osobních trablů a celé to působilo včetně té studené a mokré atmosféry naprosto reálně. To v každém případě. Ale nějak jsem postrádala alespoň nějakou výraznější postavu nebo příběh, kterého bych se chytla. Takhle to bylo maximálně to lanoví na lodi. A ať se na mě nikdo nezlobí, jestli tou zajímavou složkou mělo být přibrání jedné ženy na palubu, tak jsem od toho očekávala přece jen víc. Co ovšem potěšilo moje uši, byl moc nádherný hudební podkres. 70% (13.05.2018)

,,NÁMOŘNÍ PŘEDPOVĚĎ: UPOZORNĚNÍ - NEBEZPEČÍ BOUŘE. BOUŘE SE OČEKÁVÁ ZÍTRA NA JIHOVÝCHODNÍM POBŘEŽÍ A PÁSMU FAXAFLÓI…“ /// Umřel námořník (na moři). Zbytek posádky teď zevluje na pevnině, jako abychom je líp poznali (to dá rozum). Za půl hoďky – ženská! No můžem vyplout, takže tu máme život na moři, práce, práce, žvanec, práce, péčko a taky vzpomínky, kterak kamarád o život přišel … Chladnej (jako kurva vždycky!) styl zobrazení a netečnej styl vyprávění. Taková jakoby autentická plavba, vo který není moc co vyprávět. Řek bych, že do trenek šáhnou séíš obdivovatelé malejch příběhů a krátkých stopáží. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy vo lodích a vo bouřkách. Vlastně tý bouřky tam ani moc bejt nemusí... 2.) Nemůžu se dočkat fesťáku. (Filmovýho vole!). 3.) Thx za titule ,,divish“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (06.11.2013)