Lovcova noc

Nesuď nebo budeš také souzen. Řeknu vám, takhle originální žánrovku jsem z producke klasického Hollywoodu vážně nečekal. Film jsem si našel v žebříčku nejlepších amerických filmů noir, ale osobně by mě nepřekvapilo, kdyby se Lovcova noc objevila také v pomyslném seznamu nejzajímavějších poválečných filmů pro děti a mládež. Jediný samostatný režijní počin významného herce kolísá na pomezí krimi thrilleru o surovém zločinci a dobrodružné pohádky o dvou statečných dětech a jedné hodné stařence... a překvapivě mu ta temná stylizace velice sluší. Základní pohádkový vzorec věčného boje dobra proti zlu tvůrci přesouvají do specifického moderního prostředí amerického venkova, ale současně ho nechávají provázet přítomností lesní zvěře, pěknými písňovými vložkami a vyladěnými poetickými záběry černobílé kamery (ten během zločincovy projížďky na koni snímané z dálky je ozvlášť podmanivý, stejně jako třeba záběr na pěvecký duet přes okno). Ono skoro všechno zde ve společnosti dětských hrdinů působí nádherně poeticky, ještě i ten pohled na mrtvolu pod vodou. Robert Mitchum je úžasným rafinovaným padouchem, který se proměňuje ze zdánlivě laskavého reverenda s kouzelným pohledem na chladnokrevnou bestii. Celkově jsem z objevu tohoto filmového skvostu nadšen natolik, že dokážu přehlížet i tu tradičně přehrávající Wintersovou v první půli. 90% (21.01.2021)

Rozhodne jeden z vizuálne najúchvatnejších filmov 50. rokov. Pri sledovaní kombinovania expresionistzického štýlu a estetiky tzv južanskej gotiky s ohromným zmyslom pre kompozíciu záberu sa ponúka hypotéza, aké úžasné by asi bolo sledovanie Laughtonových adaptácií románov Cormaca Mccarthyho, ktoré prišli v nasledujúcich dekádach? (11.12.2019)

Když je řeč o nedoceněných režisérských géniích, společně s Orsonem Wellesem byl měl být zmiňován Charles Laughton, známý především jako herec (oba spojuje také kameraman Stanley Cortez, který natočil film Skvělí Ambersonové). Podobně jako Občan Kane, také Lovcova noc byla na svou dobu příliš výstředním snímkem, s nímž si studio nevědělo rady. Pohádkově přímočarý příběh s poněkud morbidním nádechem, inspirovaný mj. poetickou jednoduchostí jižanských melodramat D. W. Griffithe (stejně jako některé záběrové kompozice), je vyvažován velmi sofistikovanou vizuální stránkou (její dosažení představovalo podobnou výzvu jako některé extrémně „hluboké“ záběry v Kaneovi – ve studiu například vznikala slavná scéna na řece). Kromě Griffithe ovlivnily výtvarnou koncepci filmu německé expresionistické horory (stíny a siluety herců vidíme skoro častěji než herce samotné), magicko-realistický výsledek, v němž výrazně stylizovaným scénám dělají společnost brutální výjevy a falická symbolika („ztopořený“ nůž v kapse), předjímající ještě otevřeněji psychosexuální thrillery jako Psycho, se nicméně vzpírá jakémukoli zaškatulkování. Psychologický thriller a disneyovka zde vedle sebe existují se stejnou samozřejmostí jako nápisy LOVE a HATE na rukou ďábelského Roberta Mitchuma. Laughtonova alegorie o věčném konfliktu dobra a zla, lásky a nenávisti, náboženství a morálky, je podmanivě divným filmem, ale nikoliv kvůli tomu, že by režisér a scenárista (filmový kritik Jame Agee) nevěděli, čeho chtějí dosáhnout. Naopak to věděli velmi dobře a nechyběla jim odvaha svou vizi dotáhnout do důsledků. 90% Zajímavé komentáře: anais, rikitiki (26.08.2008)

Obsahově podvratné dílo, kde ze začátku sledujeme souboj prohnilého pastora a dvou nevinných dětí o balík peněz, aby pak v polovině režisér přehodil výhybku a vyprávěl příběh z opačné perspektivy. Ďábelský a náboženské písně zpívající Mitchum je se svým tenorem natolik podmanivý, že by mi bohatě stačilo dívat se celý film jenom na něj. Prostí vesničané jeho kouzlu podlehli úplně stejně, stačilo jim, že káže slova boží a hned je to nejsvatější muž ze všech - velmi vynalézavá kritika církve. Technická stránka potom nemá chybu, hry se světlem, kontrasty, zkrátka lahůdka. Nebyl on Charles Laughton taky tak trochu ďábel? (13.03.2010)

Unikátní noir lahůdka. Jako má Robert Mitchum vytetováno na jedné ruce LOVE a na druhé HATE, tak i tento za Atlantikem naprostý kult má dvě podoby. Thriller nebo pohádka? V úvodní půli to vzhledem ke dvěma vraždám a stavbě příběhu vypadá na tu první možnost. Ale ve druhé půli děti při svém útěku míjeji po cestě králíčky, žabičku, lištičku, kachničky a potkávají starou paní, která jakoby babičce z Červené karkulky z oka vypadla. Opravdu velmi zvláštní podívaná, kterou si zamilujete. Francois Truffaut tento film označil za nejkultovnější z kultovních. Rozhodně stojí za to vidět, už kvůli skvostné černobílé kameře. (20.07.2009)