Režie:
Charles LaughtonScénář:
James AgeeKamera:
Stanley CortezHudba:
Walter SchumannHrají:
Robert Mitchum, Shelley Winters, Lillian Gish, James Gleason, Evelyn Varden, Peter Graves, Corey Allen, James Griffith, Gloria Castillo, Don Beddoe (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Film noir o zradě, hříchu, nevinnosti, a zejména odvěkém souboji dobra se zlem. Jeden z nejúchvatnějších padouchů filmového historie, ďábelský Harry Powell, se snaží vetřít do rodiny svého bývalého spoluvězně. Jeho děti by totiž měly vědět, kde je ukrytý lup. Když před tímto zákeřným a nemilosrdným reverendem děti prchnou, pronásleduje své malé oběti vytrvale až do velkého finále. Vizionářský film, který je také poctou němé kinematografii od Griffitha po vrcholná díla německého expresionismu, byl ve své době nepochopen a propadl u diváků i kritiky. Dnes je snímek absolutní klasikou, nechybí v prestižních žebříčcích kultovních filmů a sám se stal jedním z nejcitovanějších filmových děl. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (165)
Teda čakal som mnoho, napríklad atraktívny príbeh či skvelého záporáka v podaní Mitchuma, ale akosi sa mi toho nedostalo. Väčšinu hercov pôsobí dojmom "prkennosti" (neviem teraz nájsť slovenský výraz), film pôsobí rozpoltene akoby nevedel, čím chce byť. Niektoré scény mi prišli až smiešne a úroveň práce s deťmi nebola práve ohromujúca. Prevažuje však predsa len pomerne dobrý dojem, a tak mu dám aspoň tie tri hviezdičky. ()
Za začátku jsem si říkala, že by se mohlo jednat o napínavý snímek s Hitchcockovskou atmosférou. Již po nějaké době se mi však nedostávalo ani jednoho. Robert Mitchum má silné charisma a očekávala jsem, že budou následovat nějaké psychologické a napínavé scény s dětmi, kde bude právě jeho charisma a scénář tím nejsilnějším. Jenže příběh jakoby běžel rychle dopředu, ale zapomněl se zastavit u nějakých scén a více je rozebrat. Častý střih působí útržkovitě a ve spojení s rychle plynoucím dějem, kterému však pochybělo nějaké delší a hlubší pozastavení nad postavami, jsem zhruba po hodině začala o film ztrácet zájem. Toto zpracování mě příliš nezaujalo. Kdyby režisér zvolil jiný styl, možná by byl výsledek jiný. ()
Zarezonovalo. Má to svojský štýl, namakané kompozície (auto vo vode, nočná farma, dáma s brokovnicou), slušný príbeh a hlavne fantastického záporáka, ktorý sa mi tak dostal pod kožu, že som ho nenávidel na každom filmovom políčku. Herecky je to po tých rokoch smiešne, ale ináč nieto čo vytknúť. Ešte aj ta fanatická komunita ma riadne srala, ale v dobrom. 80% ()
Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo... Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. ()
Snovou práci definuje Freud jako proces, který je nutný k překonání rozdílu mezi zjevným obrazem a latentní snovou myšlenkou. Tento posun vzniká prostřednictvím snové cenzury, která přetransformovává denní traumata (potencionální zárodky neuróz) do přijatelných obrazů, s nimiž je psychika schopna se vypořádat. Doslovným konceptem se řídí i Lovcova noc, která začíná jako thriller (neuróza) a končí jako pohádka (přijatelný obraz). ____ Několik poznámek. 1, Film je nasáklý Oidipovým (a Elektřiným) komplexem. Chlapec miluje svou matku a nenávidí nového otce, zatímco jeho malá sestra otcovi bezmezně věří. 2, Femme fatale nahradil Male fatale, potažmo poválečná paranoia ze sňatkových podvodníků. 3, Technická struktura opomněla vystříhat záběry, kde postavy chodí z místa na místo. Respektive, když už je tam chtěli tvůrci nechal, měli to vyřešit přes prostřihy (chodící postava – jiný záběr – chodící postava). Chodící postavy do filmu nepatří, protože to diváky vysiluje. 4, Dramaturgická struktura vyprávění je zřetelným konstruktem, který až moc spěchá k následujícím událostem, čímž pádem nezůstává u přítomného. Jenže přítomné je na každém filmu to nejpodstatnější, protože přítomné znamená aktuální, intenzivní prožitek. Navíc k čemu je dobrý přepečlivě kontrastní vizuál, když s výjimkou klopotné expozice, která neposkytuje divákovi žádné vodící sloupky a ukazatele, je zbytek filmu tak ukrutně lineárním manifestem. 5, S předchozím souvisí, proč fandíme hlavnímu padouchovi. Na rozdíl od ostatních postav umí hrát, není předvídatelný, disponuje nejasnou šarži a nebojí se proklamovat slavné jokerovské: Let's Put a Smile on Your Face! ()
Galerie (137)
Zajímavosti (24)
- Reverend Harry Powell (Robert Mitchum) byl v roce 2003Americkým filmovým institutem AFI zařazen v žebříčku nejzápornějších postav v dějinách amerického filmu na 29. příčku. (TheDude)
- Jane Darwell byla zvažována pro roli Rachel. Charles Laughton však trval na Lilian Gish, jejíž dlouholetou kariéru obdivoval. (Kulmon)
- Posledná veta Shelley Winters „Bless us all...“ prednesená tesne predtým, ako jej Robert Mitchum podrezal hrdlo, bola nakoniec z filmu vymazaná. (westerns)
Reklama