Nanking! Nanking!

Uhm... Silný zážitek. Přestože některé momenty spadaly do kategorie aromatizováno, přibarveno (tím myslím některé emocionální scény), celý film přibližuje zejména mimoasijským divákům japonskou mentalitu (zocelovanou kodexem bušidó), která v průběhu druhé světové války (ale jak vidno i před ní) stála za mnoha zvěrstvy, jichž se císařská armáda dopustila na válečných zajatcích (všech protivníků) a hlavně na civilním obyvatelstvu. Nevím, jestli Václav Marhoul snímek viděl, ale předpokládám že ne, jinak by snad Nabarvené ptáče netočil. Pokud chcete vidět dopad války na civilisty, pusťte si tuto záležitost. Pokud nepočítám Spielbergovu glorifikaci Oskara Schindlera, je tento film asi jediným, v němž je největší kladnou postavou kovaný nacista. Snímek působí velmi přesvědčivě (dokonce i mě přešel humor), atmosféra už snad ani tíživější být nemohla, takže nemohu hodnotit jinak než kladně. (20.01.2022)

Pokúšam sa zaradiť tento film do širšieho kontextu, pretože obetí konfliktov boli milióny a z toho hľadiska nie sú udalosti v Nankingu ojedinelé. Ojedinelými sa stávajú tým, že išlo o týranie a vraždenie bezbranných civilov, čo ich stavia po boku k vraždeniu Tutsiov v Rwande, Arménov počas genocídy, Kambodžanov za vlády Červených Khmérov a pod. Silu tomuto filmu dodáva aj to, že nejde o počet zabitých, ale o krutosť, ktorá toto zabíjanie sprevádzala. Divák nemá možnosť si vytvoriť citovú väzbu k jednotlivým postavám a my v Európe máme dokonca problém odlíšiť Japonca od Číňana. To divákovi paradoxne uľahčuje zvládať emocionálny nápor, ktorý film vyvoláva (smrť jednotlivca je vraždou, smrť tisícov je štatistika). Asi by nebolo správne zanevrieť kvôli filmu na Japoncov, pretože kruté tvory  z ľudí nerobí národnosť, ale vojna. Od režiséra tohto filmu som videl výbornú Horskú hliadku, takže kvalita Nankingu asi nie je náhodná. (04.12.2021)

Zpracování Nankingu je podle mě daleko od dokonalosti, a právě to ho tlačí na stupnici dolů. Jsou tu neochvějné klady, silné okamžiky, úplný závěr s fotkami, naturalističnost některých scén. Ale jsou tu i ty zbylé věci, nějaké ty samoúčelné scénky, ale hlavně to, že ve filmu se sice mluví jen o Nankingu - a přitom se o něm nic nedozvíme. Vskutku, historii 2. světové války v Číně mám celkem zvládnutou, a tak mě přímo 'uchvacovalo', že, krom pár vět na začátku, ve filmu není nic. Jediná zobrazená souvislost je, že 'je válka', a tak vidíme jen choulící se uprchlíky a ďábelské Japonce bez duše. Je to sice příběh zaměřený na osudy konkrétních lidí, ovšem je to snad první příběh nějakého masakru, který diváka nutí, aby po filmu šel do knihovny a sám si zjistil, o co že ve filmu šlo - kromě toho, že jedna parta vyvraždila druhou. Řeknu to takhle, to, že Japonci dobyli město a popravovali, se stávalo pořád; dozvíme se ale ve filmu, proč koukáme právě na Nanking? :) Ten konec hodně přidal dopadu, jinak bych šel níž, ale tohle tomu doopravdy odpustit nejde. (10.07.2009)

Silná udalosť, čiernobiely štýl sa tu hodil, ale celkom ma to nenadchlo. Nedokázal som sa do deja vtiahnuť, nenadobudol som tu žiadnu silnú emóciu. Film ale môže edukovať. Napríklad sa v ňom môžete snažiť nájsť rozdiely medzi Japoncami a Číňanmi a po prípade si dať nejakú rodinnú súťaž pod názvom Hádaj, akej národnosti je tento? (13.01.2018)

Na válečných filmech mě víc než na jiných štve přehnaný patriocismus. Prostě jasně poznáte, jetli film natočili Rusi, Američani, Němci, nebo Číňani. A to je můj jediný problém s tímto filmem. Těžko ten pocit popsat, ale takový trochu "ach jo". Jinak je film opravdu brutální, syrový. perfektně natočený, zahraný. A hlavně zapamatovánihodný. To co se v Nankingu dělo by se mělo připomínat a hlavně pamatovat. Toto dělá z lidí válka. Nejnižší lidské pudy, zbabělost, touha po pomstě a šílenství. Hnus. (12.04.2011)