Jsem uprchlý galejník

Vynikající osobitá filmařina, dějově svižná, myšlenkově dráždivá, formálně velmi naturalistická a dokonce, což u filmů klasického Hollywoodu oceňuji snad nejvíce, emocionálně nesmírně silná! Dynamická režie nemá chybu a vedle profesionálně a rytmicky nasnímaných únikových sekvencí zaujme i chytře promyšlenými dějovými zkratkami (záběry na mapu, kde se zobrazuje putování hlavní postavy, nebo na zaměstnaneckou kartu, kde vidíme její kariérní vzestup a zvyšující se příjem...), Paul Muni je obrovský charakter a získá si veškeré sympatie a scénář funguje jednak coby strhující kriminální drama o vůli vzepřít se nešťastnému osudu, ale také jako útočná společenská a politická satira... Pro mě dost možná nejlepší zvukový snímek třicátých let, nutno tedy dodat z těch, co jsem dosud viděl... 100% (23.09.2015)

Na staré filmy se dívám rád, i když si čato musím zvykat na rytmus a způsob vyprávění jakým se natáčelo před tolika lety. I Am a fugitive from a chain gang je naprosto odlišný případ. Skvěle napsaný scénář neustále uhání dopředu, hrdinova situace se mění co 15 minut, jsou tu svkělé automobilové honičky, osudové ženy, a celé to stíhá klást i docela zajímavé otázky ohledně morálky a odpovědnosti... A Paul Muni tu podává skvělý výkon! Tenhle film předběhl svou dobu minimálně o 10-15 let než přišly ty nejlepší film-noiry (i když má blíž spíš k Frajeru Lukovi s Paulem Newmanem). I po tolika letech je napínavý a dokáže překvapit. A ta věznice je vážně krutá. (12.01.2010)

Galejník má jednu z najsilnejších postáv Hollywoodu 30tych rokov a je na svoju dobu prekvapivo veľmi tvrdý čo sa týka obžaloby všemožných štátnych inštitúcií od právneho systému až po väznice, ako aj sociálneho sytému v štáte, zmietajúceho sa v kríze a plodiaceho kriminálnikov ako svoje nechcené obete. To, že môžu byť aj vojnoví hrdinovia, nehrá v ich odsúdení žiadnu úlohu. V tom tento film predbehol, resp. položil základy klasickým filmom, venujúcim sa ťažkým osudom vojnových veteránov. Ubiehanie času v tvrdých podmienkach väzníc pripomína udieranie kladiva pri odpadávaní listov kalendára a my v nej si spomenieme na klasické, dnešnému divákovi oveľa známejšie kúsky, v ktorých sa od LeRoya režiséri mnohému priučili. James Allen je postava tajomná, ktorá svoj charakter odkrýva až postupom času a najviac by som ju charakterizoval slovom ctižiadosť. Celý jeho život je útek, je na cestách a ako keby mal tento osud vpísaný vo svojej náture, keď chce stavať cesty a mosty. Mnohé scény sú napínavé až na hranu, napríklad v močiari, u holiča, alebo pred vlakom a rovnako si pri nich spomeniete na kúsky ako napríklad Fugitive a uznáte, akým silným inšpiračným zdrojom tento film dodnes je. Allen prišiel do väznice ako tulák, odchádza z nej ako ctižiadostivý muž, ktorý vie, čo chce v živote dosiahnuť. Aj takto dokážu úrady manipulovať s faktami a obhajobou prehnitých štátnych inštitúcií. (14.04.2013)

Mervyn LeRoy měl pro kriminálníky slabost, očividně, a uměl si vybrat herce, kteří se na ně skvěle hodili. Paul Muni má na kriminálníka dokonalý obličej, a to i na toho, který má lidskou stránku jako v tomhle případě. Příběh má zajímavou linku toho, jak se postava vyvíjí a jak postupně proplouvá dějem. Už jen za to stojí na film kouknout. To, že je na dnešní dobu trochu křečovitý, je holt dáno věkem. (25.07.2014)

Další poučná lekce pro ty, kdo považují „klasický Hollywood“ za synonymum pomalých, ukecaných filmů s nadbytkem dějových linií. Dá-li se věřit jeho knize, vydané krátce před filmovou premiérou, prošel si Robert Elliot Burns tímž, čím si ve filmu prochází James Allen. Praděda útěkářských dramat povilo nejsmělejší z velkých hollywoodských studií v krizových 30. letech v rámci vlny sociálně-kritických dramat (Chléb náš vezdejší, Byl jsem lynčován, Bouřlivá dvacátá léta…). LeRoyova úderná – a v zájmu této údernosti některé skutečnosti nutně zplošťující – kritika našla odezvu u diváků a vedla k propuštění několika řetězy spoutaných trestanců, včetně stále sedícího Burnse. Ve filmu nezazní nadbytečná věta, podstatné sděluje výraz Muniho tváře, která od začátku do konce prodělá natolik radikální proměnu, že v závěru už nezbývá, než vyřknout ona dvě proslavená slova. V té chvíli jsem bezezbytku chápal, co všechno je v nich obsaženo. 80% (22.08.2011)