Jsem uprchlý galejník

Další poučná lekce pro ty, kdo považují „klasický Hollywood“ za synonymum pomalých, ukecaných filmů s nadbytkem dějových linií. Dá-li se věřit jeho knize, vydané krátce před filmovou premiérou, prošel si Robert Elliot Burns tímž, čím si ve filmu prochází James Allen. Praděda útěkářských dramat povilo nejsmělejší z velkých hollywoodských studií v krizových 30. letech v rámci vlny sociálně-kritických dramat (Chléb náš vezdejší, Byl jsem lynčován, Bouřlivá dvacátá léta…). LeRoyova úderná – a v zájmu této údernosti některé skutečnosti nutně zplošťující – kritika našla odezvu u diváků a vedla k propuštění několika řetězy spoutaných trestanců, včetně stále sedícího Burnse. Ve filmu nezazní nadbytečná věta, podstatné sděluje výraz Muniho tváře, která od začátku do konce prodělá natolik radikální proměnu, že v závěru už nezbývá, než vyřknout ona dvě proslavená slova. V té chvíli jsem bezezbytku chápal, co všechno je v nich obsaženo. 80% (22.08.2011)

Paul Muni měl ještě možnost (a využil ji) konzultovat reálie se skutečným "Jamesem Allenem", s Robertem E. Burnsem (Paul Newman o 35 let později už tuto šanci neměl). Přesto by bylo velice zajímavé oba filmy porovnat, už proto, že Cool Hand Luke byl filmem mého mládí: obě verze se drží stejného dějového schématu, přitom jejich vyznění se výrazně liší. Největší rozdíl však vidím v hereckém projevu (charakterovém ztvárnění) hlavního hrdiny obou Paulů, pólů. (09.05.2023)

Vyčítaná naivita mi paradoxně na filmu vadila jen naprosto minimálně. Naopak ji u kritiky "civilizovaného" světa považuji, dle teorie kladiva Johna Doea ze Sedm, za jediný možný způsob, jak přesvědčivě zobrazit a upozornit na zdejší problém. Velká škoda že je příběh galejníka přes výborný výkon Paula Muniho, celkové téma a bezchybný závěr natočený poměrně nezajímavým a nudným způsobem. (10.04.2010)

Galejník má jednu z najsilnejších postáv Hollywoodu 30tych rokov a je na svoju dobu prekvapivo veľmi tvrdý čo sa týka obžaloby všemožných štátnych inštitúcií od právneho systému až po väznice, ako aj sociálneho sytému v štáte, zmietajúceho sa v kríze a plodiaceho kriminálnikov ako svoje nechcené obete. To, že môžu byť aj vojnoví hrdinovia, nehrá v ich odsúdení žiadnu úlohu. V tom tento film predbehol, resp. položil základy klasickým filmom, venujúcim sa ťažkým osudom vojnových veteránov. Ubiehanie času v tvrdých podmienkach väzníc pripomína udieranie kladiva pri odpadávaní listov kalendára a my v nej si spomenieme na klasické, dnešnému divákovi oveľa známejšie kúsky, v ktorých sa od LeRoya režiséri mnohému priučili. James Allen je postava tajomná, ktorá svoj charakter odkrýva až postupom času a najviac by som ju charakterizoval slovom ctižiadosť. Celý jeho život je útek, je na cestách a ako keby mal tento osud vpísaný vo svojej náture, keď chce stavať cesty a mosty. Mnohé scény sú napínavé až na hranu, napríklad v močiari, u holiča, alebo pred vlakom a rovnako si pri nich spomeniete na kúsky ako napríklad Fugitive a uznáte, akým silným inšpiračným zdrojom tento film dodnes je. Allen prišiel do väznice ako tulák, odchádza z nej ako ctižiadostivý muž, ktorý vie, čo chce v živote dosiahnuť. Aj takto dokážu úrady manipulovať s faktami a obhajobou prehnitých štátnych inštitúcií. (14.04.2013)

Mervyn LeRoy měl pro kriminálníky slabost, očividně, a uměl si vybrat herce, kteří se na ně skvěle hodili. Paul Muni má na kriminálníka dokonalý obličej, a to i na toho, který má lidskou stránku jako v tomhle případě. Příběh má zajímavou linku toho, jak se postava vyvíjí a jak postupně proplouvá dějem. Už jen za to stojí na film kouknout. To, že je na dnešní dobu trochu křečovitý, je holt dáno věkem. (25.07.2014)