Hledá se Eric

Ostrý a zábavný pohled na současné obyčejné Angličany: jsou většinou pěkně vypasení, mají v sobě ale ještě pořád dostatek statečnosti a vynalézavosti předků, kteří kdysi dobyli celý svět. Musí jim ale trochu napovídat bývalý francouzský fotbalový rebel. A Erik a jeho bývalá žena? Takhle nějak si představuji detektiva Landsmana a jeho Binu z Židovského policejního klubu Michaela Chabona. On pořádně omlácený životem, ona asi také, ale není to na ní zdaleka tak vidět. Coenové budou mít co dělat, aby to zvládli alespoň tak jako Loach. 85%. (03.11.2009)

Podle názvu jsem si myslel, že ve filmu se vše bude točit kolem fandovství a fotbalu, jenže scénář je používá jen jako motiv vyprávění a staví na starém dobrém sociálním dramatu. Erik by mohl dostat jiného mentora a na vyznění by to nezměnilo vůbec nic. Ale dost možná by se režisérovi ten jeho nesourodý mix několika žánrů rozpadl pod rukama, protože vždycky když hrozilo že se vyprávění nenávratně rozklíží, přišel Cantona, prohodil pár frází a jelo se dál. Dlužno dodat, že Steve Evets většinu filmu utáhl v pohodě sám svým charisma a civilním herectvím a to mu scénář dvakrát nepomohl. Looking for Eric je povinnost pro fanoušky Manchesteru United, ale mohou ho sledovat i lidé, kterým kopaná neříká vůbec nic - a to o sobě moc fotbalových filmů tvrdit nemůže. (24.08.2016)

Jak Man Utd nesnáším, tak tohle pohodové dílko mě potěšilo. Loachovi se podařilo ještě více zbožštit Erica Cantonu a ukázat, že fotbal dokáže měnit životy. Speciální dík pro režiséra za skvělou propagaci F.C. United of Manchester, lidového týmu založeného jako protest proti byznysovému vedení Man Utd. (14.07.2010)

WTF? Jako koukat na lacině psychologizující flashbacky, které o desítky let později motivují hlavní postavy k jejich iracionálnímu chování mi jako psina moc nepříjde. Ken Loach si hlavně vystřelil z dramaturgie v Cannes, která jak je známo nejdříve kouká na to od koho ten film je a až poté na to jaký ten film vlastně je - a tenhle je (s prominutím) strašná sračka. (14.01.2010)

Ak naozaj ešte dnes, v 21. storočí sníva o sociálnom a kultúrnom prebudení proletariátu či dnes skôr dočasného prekariátu, tak nech si pozrie filmy Kena Loacha a skúsi sa podľa nich aspoň trochu správať. Aspoň čo sa týka solidárnej pomoci medzi chudobnými. Pretože len tak sa môže dať na riťl mafiánskym zmrdom. Tak ako to vidieť vo filme doslova pumpujúcom optimizmus do žíl. Ak by som si vopred prečítal scenár, tak si poviem, že tohto nejdem, lebo tak či onak to musí byť poriadna hlúposť. No a vidíte, veru nebola. (25.08.2020)