Tajemství polévky rámen

Nebýt japonského prostředí, tak film zřejmě hodnotím jako průměrný. Takhle je malinko nadprůměrný. Brittany Murphy byla pro Ramen girl skvělou volbou. Její roztržitost a temperament tančí s japonským klidem a vyrovnaností. Atmosféra restaurace dělá film příjemným. Rozhodně se ale nejedná o komedií a už vůbec ne o romantiku. Pékné 3,5*. (10.11.2011)

Nádherné, úžasné, parádní, bezchybné. To jsou čtyři přívlastky, které přesně sedí na tento film. Nečekal jsem, že by mě to mohlo až tak zaujmout, zvláště když k Japonsku ani k japonské kuchyni nijak zvlášť vřelý vztah nemám a o polévce rámen jsem před zhlédnutím tohoto filmu nikdy neslyšel. Ale tenhle film mě dostal tak, že jsem byl až u vytržení, na jak záživný a zajímavý film se dívám. Zde se ideálně spojilo cizokrajné prostředí s tématem vaření a byla zde i trocha romantiky, a ingredience jsou v tomto případě namíchány naprosto ideálně, takže film sám o sobě se pro mě stal jednou velkou lahůdkou, do které jsem se s každým dalším soustem zakousával stále s větší chutí a chtěl jsem pořád víc a víc. Co na tom, jestli tenhle film má nějaké chyby. Když se mi nějaký film takhle líbí, tak hodnotím prostě tak, jak to cítím, a nehledím na chyby. Tenhle film, to je takový malý zázrak, od kterého jsem nic nečekal a dostal jsem toho až příliš. Celý snímek táhne dopředu opravdu nádherná a obdivuhodná Brittany Murphy, které tahle role opravdu hodně seděla a cítil jsem z jejího projevu, že zde hraje s chutí a že jí to baví. A o to více mě nepřestává mrzet, že tahle krásná mladá herečka před pár měsíci zemřela, protože její herectví bylo výborné a zde tedy přímo excelentní. Na závěr mi nezbývá než konstatovat, že americké filmy odehrávající se z větší části v Japonsku, mi asi evidentně sedí. Začalo to filmem Ztraceno v překladu a pokračuje filmem Tajemství polévky rámen. Není se už o čem více bavit, je to za pět hvězd. (04.05.2010)

Já se shoduji s tím, co tady napsala uživatelka kareen, jen dodám, že bych ramen chtěla alespoň malinko ochutnat, ale učit se jí vařit nemusím, to tedy ne. A na místě Abby bych vzala nohy na ramena a šupajdila domů a nebo určitě jinam, rozhodně ne k tak miloučkému učiteli vaření japonské kuchyně. Faktem ovšem je, že bych kus té zarputilosti Abby potřebovala jako sůl. (22.06.2016)

Malý film s velkým srdcem a žaludkem. Pokud máte rádi jídlo a asijské prostředí, přijdete si na své. Je to mile jednoduché a odlehčené, ale i s několika silnějšími okamžiky. Závěr má na můj vkus moc americký smrádek, ale jak jinak by měl být film o hledání vlastní cesty, porozumění a vytrvalosti zakončen, než dobře. Pro hardcore západní cyniky, to může být nuda, ale empatické duše, nebo ti, kdo žili delší dobu v zahraničí, budou mít možnost zavrtat se hlouběji a nejspíš je Tajemství polévky rámen zahřeje. Tento vývar, je totiž uklohněný s láskou k lidem. (16.07.2022)

Vážně jsem chtěla komedii; tohle prostě nic takového není. Ona to vlastně není ani romantika. To je cosi z pracovního prostředí a čirou náhodou se to odehrává v Japonsku. Proto té blbce Abby nemůže jen tak odpustit. :-D Ne, moc mě to nezaujalo. Jen jsem akorát dostala chuť na rámen a kde ji tu mám utišit? A má to divný konec. Tedy pro mě. Trochu japosnký a hodně moc - asi kazivě - americký. Jinak všem, kteří o Japonsku nic nevědí, to klidně mohu doporučit. Zbytku bych raději doporučila Ztraceno v překladu (pokud mermomocí chtějí s Amíkama do Japonska ^^). (16.12.2010)