Amarcord

Amarcord - to jsou barvy, světla, touha, smutek, smrt, humor, hudba, vzdor, hádky, láska, nostalgie, přátelství, rodina, práce, pláč, nemoc, nouze, fantazie, sny... Pokus o zachycení nepopsatelného, pomíjivého, prchajícího... Život jako chmýří - poletuje všude kolem nás ale chytit ho je těžké... Fellinimu se to podařilo (30.05.2006)

Vrchol Felliniho tvorby sice i nadále představuje existenciální Sladký život, ale tohle dílo rozhodně pohladí po duši tak, jako málokterý snímek z evropských luhů a hájů oné doby. Lehce svérázný a obscénní, avšak láskyplný, silně poetický, ale naprosto srozumitelný a dějově rytmický pohled na jeden rok v jednom (ne)obyčejném italském městečku, který je nejen formálně okouzlující a zábavný, ale hlavně - ve svém líčení nezkrotné erotické touhy v období puberty nebo úsměvných peripetií v dlouholetém rodinném svazku - veskrze nadčasový a pravdivý.. Kdo také nemá v okolí svého bydliště vlastní čarokrásnou Štístku, prsatou Trafikářku, bláznivého pohádkáře nebo věčně nadrženou nymfu Lišku....? :) 85% (07.10.2015)

Soudě například podle filmu Americká noc, je filmařina především tvrdá práce, u které se dá někdy zažít i legrace. Při natáčení Amarcordu ale evidentně štáb, herci i komparzisté brali natáčení spíš jako happening a báječně si to celé užívali. Nejsem si tak úplně jistý, jestli totéž cítí i dnešní diváci. Hvězdičky by tomu odpovídaly, ale mám dojem, že Amarcord je přesně ten typ snímku, kde někdo trochu přidá kvůli snobství, mnozí kvůli tomu, že si váží jména světoznámého italského režiséra. Amarcord totiž funguje na bázi jednotlivých obrazů a kratičkých scénických hříček, ztroskotává podle mě ale jako celek. Když jsem před časem hodnotil Allenovy Zlaté časy rádia, v komentáři jsem ho přirovnal právě k Amarcordu a k Obecné škole. Ta žánrová spřízněnost je do očí bijící, ale právě ve srovnání s oběma tituly vyvstanou slabiny Amarcordu. Obecná škola ode mě dostala nejvyšší hodnocení, protože je mi blízká svým ukotvením v českém prostředí. Zlaté časy rádia jsou nádherné retro a oba dva filmy skvěle fungují jako celek. Amarcord ode mě nakonec dostane jen 3*, protože je prakticky nedějový a roztříštěný. Je to sled piroteskních obrazů, bizarních postaviček a drobných vtípků, ale vedle výše zmíněného mi vadí ještě přehrávání. Je to přestylizované, přeexponované. Zlaté časy rádia a Obecná škola jsou mnohem civilnější. Přes uvedené výhrady zůstává ale Amarcord filmem, ze kterého je cítit, že ho natočil talentovaný režisér s citem pro filmovou imaginaci. Celkový dojem: 60 %. (10.11.2013)

Scénář: Federico Fellini, Tonino Guerra .. Krásný, jako větřík lehký, hořkosladký film. Film, který se může zdát stejně prázdným jako plným - ostatně jako většina Felliniho filmů. S onou nejednoznačnou náplní jsem zde musel chvíli bojovat. Nebyl jsem totiž tak unesen jako z dříve viděného Sladkého života. Rozhodně je Amarcord snadnější na pochopení a nabízí zajímavý vzpomínkový pohled do mistrova zasněného bezstarostného mládí a na strasti dospívání v předválečné fašistické Itálii. (07.04.2005)

Zvláštny Fellini, až by som povedal: „Akoby to nakrúcal náš Jakubisko“ ! Z môjho pohľadu sa jedná o obyčajný film, aj keď disponuje magickým obrazom, ale takpovediac som sa pri ňom nudil, až to nie je pekné, a dá sa povedať, že všetci mi tu pripadali, ako padnutí na hlavu ? Nemám síce najlepšie dojmy z pozerania, no niečo mi aj tak bráni, aby som ešte o stupeň znížil výsledné hodnotenie iba na dve hviezdičky _Možno je to kvôli snežnej sekvencii plnej vločiek, prechádzajúceho veľkého parníku, návštev kina, či trebárs nadržaného chlapíka, ktorý huláka na strome, že chce ženskú ! A-M-A-R-C-O-R-D, je FILM Federica Felliniho, čo je de-facto o ňom samom, keď dospieval, ale mňa osobne to výraznejšie neinteresovalo, no musím skonštatovať, že veľmo neľutujem, že som to zhliadol, ako prežíval toto obdobie... (02.11.2018)