Amarcord
Amarcord
Amarcord
Režie:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Pupella Maggio, Armando Brancia, Magali Noël, Ciccio Ingrassia, Nando Orfei, Maria Antonietta Beluzzi, Nella Gambini, John Karlsen, Ted Rusoff (vypravěč) (více)Obsahy(1)
„Každý film má vztah k určitému období mého života," říkal Fellini. A film Amarcord (1973) to má přímo v názvu: „a m'arcord" v romagnském nářečí, neboli „io mi ricordo" italsky, znamená totiž „vzpomínám si". .. Malé přímořské městečko 30. let minulého století je obrazem Felliniho rodného Rimini. Ve volném toku vzpomínek a asociací se režisér v jednotlivých epizodách vrací do dob svého dětství a dospívání. Po velkorysém obrazu slavného a velkého města ve filmu Roma, který natočil o rok dříve, se v Amarcordu vrací do důvěrnějšího prostředí malého městečka zalidněného ve své jedinečnosti a bizarnosti nezapomenutelnými postavami. Hrdina filmu Titta nám představuje na pozadí čtyř ročních období svůj malý svět – svéráznou rodinu v čele s otcem a jeho odbojným přístupem k fašistickému režimu, bláznivého strýce Tea, spolužáky z gymnázia, kadeřnici Gradiscu (Štěstíčko) i převyvinutou trafikantku. Amarcord však není jen příjemně nostalgický – v Tittově / Felliniho vyprávění jsou i bolestné vzpomínky na ztrátu blízkých, neuskutečněné sny a něco, co už je nenávratně pryč. Amarcord je film o setkávání a loučení, o poznávání a ztrátě iluzí, v jedinečné poetice kombinující reálné obrazy městečka a jeho obyvatel s fantastickými obrazy. Snímek byl oceněn Oscarem pro nejlepší zahraniční film a mnoha dalšími cenami. (Česká televize)
(více)Recenze (229)
Příjemný film, který mě ale ubezpečil, že poetiku umíme beztak točit nejlépe my. Menzel se Svěrákem mi jsou prostě bližší ... ()
Úžasná Felliniho freska maloměsta s mnoha minepizodami spojujícími se do kompaktního díla. Film, byť se odehrává v 30. letech, zůstává svým poselstvím nadčasový, což u autobiografických snímků není samozřejmostí. Snímek je extraktem Felliniho citlivosti k životu a k subjektivnímu pocitu člověka, který se zde zhmotňuje do prosté radosti z bytí. ()
Ztřeštěná komedie o partě kluků z italské vesnice, kteří zrovinka prožívají svou pubertu a Felliniho pohled na své dospívání. Italská atmosféra, která se mi zdá nepřekonatelná a snad ani nelze lépe vyjádřit italský chaos, pohoda a pohostinost, tedy italská mentalita. Podle mě jeden z nejkrásnějších vyznání svému dospívání, svému rodišti a těžko uchopitelná italská představa života;-) Abych ale nepůsobila tolik záhadně, řekla bych, že se jedná o italskou komedii, která pohladí po srdci a rozesměje svým pubertálním způsobem:-) ()
Možná trochu jako české Pelíšky. Až na to,že protože to není české není mi to tak blízké. Ale je to legrační a milé. A výborná hudba. ()
Velkolepá mozaika: archetypální maloměsto, nebe, moře, žena jako nezvladatelný přírodní živel (žena jako matka/prostitutka/nymfomanka), procitající sexus, mohutné "hrabalovské" panoptikum (a la Městečko, kde se zastavil čas) zdařilých figurek - všechny ty ženské postavy, učitelé, kněz, spolužáci, příbuzenstvo, věčně se hádající, avšak až do konce spolu setrvávající rodiče... Mollové tóny celkově utlumeny, leč přesto: příchod totality, brutální fašounský výslech, bílý býk v mlze jako symbol smrti (Nohavica: "z mlhy u cesty se vynořili dva bílí buvoli/něco jim zpívám/ale můj hlas zní tak tiše") - celá sekvence v mlze je mistrovskou ukázkou toho, jak vypadá velká filmařina, co znamená vyprávět v obrazech. Smrt matky Titty (autobiografické maestrovy projekce?) přivádí mladého hrdinu k moři - tak jako Zampana ze Silnice, tak jako Marcella ze Sladkého života... Každá věta, každý detail tu má svou roli (doporučená četba např.: Zdeněk Zaoral: Federico Fellini). Fellini má ale, zdá se mi, kompaktnější a celkově více strhující filmy (třeba Darmošlapové, Silnice, i Sladký život). ()
Autorov pokus o portrét talianskej rodiny a obyvateľov celého mestečka, so všetkými ich radosťami aj starosťami, novotami aj tradíciami išiel úplne mimo mňa. Štylizačne miestami zaujímavé, symbolicky prvoplánové, dramaticky prehrávajúce vzhľadom na sebaúčelnosť a roztrieštenosť scén, a teda neschopnosť priblíženia postáv divákovi. Komediálne to nestojí za reč. ()
Dokonalý obraz všech stránek italské mentality. A také presvědčivé vysvětlení, proč Italové ve 30. letech propadli fašistickému třeštění. Geniální jako takřka vše, co Federico vytvořil. Kdo dává míň než 5 hvězd, netuší, co je umění. ()
Výborný, lidský film. Jeden zvFelliniho nejlepších. ()
Související novinky
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (více)