Zatím spolu, zatím živi

Docela mě překvapuje, nakolik je ZATÍM SPOLU, ZATÍM ŽIVI (2010) svorně přijímáno jako návrat o dekádu až dvě zpátky, jako potenciální odpověď na PRAVDIVÉ LŽI (1994) či PAN A PANÍ SMITHOVI (1996, seriál). V rámci zacílenosti na určitou diváckou skupinu se nemůže více jednat o dobově příznačnější projekt, jelikož na místo oslovování mužského a ženského publika stejnou měrou (popř. je pánům dávána přednost) jde o ryzí chick-flick, čemuž je přizpůsoben jak přístup k žánru, tak i forma celého díla. Protože je vše uzpůsobeno pohledu a vnímání hlavní hrdinky, jsme tak z valné většiny scén omezeni na ni, co se týče informací ve vyprávění, upřednostňována je osobní rovina nad tou pracovní, dominují scény vzájemného jiskření mezi představiteli na úkor akce, která se odehrává v elipsách (výpustkách), dílčí i cílové body jsou rozmělňovány... Tak by se dalo pokračovat i v případě stylu, kdy hudba rytmizující dění je spíše rozverně hravá než akčně dravá, kamera se opájí tím, co je potěchou spíše pro ženské oko (lokace se střídají jako exotické dovolenkové destinace) a ostrost záběru a práce s více plány odpovídá pohledu hrdinky, intenzita zvuku je určována jejím stavem a umístněním v prostoru. Závěr výše zmíněné jenom stvrzuje, a tak jde o další z řady současných snímků, které jsou určeny ženskému publiku, které jinak podobné žánry příliš nemusí (STMÍVÁNÍ, SEX VE MĚSTĚ...). Vlastně se nejedná o žádné žánrové experimentování, na jaké je člověk u Mangoldových neambiciózních titulů zvyklý, i když je pohled na špionážní akční thriller odlišný od předchozích souputníků, ale v rámci oslovování konkrétního diváckého spektra jde o zdaleka nejzdařilejší titul (nejenom ze zmíněných). (31.08.2010)

J. Mangold má za sebou pár výborných filmov, takže má jeho meno podpísané pod takouto nenáročnou oddychovkou dosť zaskočilo. Réžia je zručná, funguje aj humor, no často sa počas filmu pozastavíte nad tým, že toto už trošku prehnali. Hlavne akčné scény treba brať s poriadnym nadhľadom, a ako to už v podobne ladených filmov býva, divák vie minimálne hodinu pred záverom, ako sa to skončí. Tu výnimočne dokážete uhádnuť dokonca aj poslednú vetu, ktorá vo filme zaznie. Tento film má jednoznačne za úlohu pobaviť, na nič iné sa nehrá, čo sa mu aj celkom podarilo, ale na štyri hviezdy to u mňa nebolo. 60%. (07.05.2011)

Prvních dvacet minut má víc akce než třetí Mission: Impossible a víc romantiky než všechny letošní rom-com rychlosplašky. Pak to, za vydatné pomoci thymolinových úsměvů hlavní dvojice, začne jet z kopce... raketovým tempem! Naštěstí to není sjezd do průšvihu, spíš o dvě dekády zpátky, kdy se over the top vyskytoval jen v hyperbolických akčních filmech a vymírajících screwball komediích. Tohle má kus od každého, přičemž Mangold se za kamerou pohybuje s elegancí a staromódností člověka, který pamatuje doby, kdy Cary Grant vozil v autě leoparda. Z dokonalé iluze vás vytrhne snad jen pár digitálních triků (a taky pár digišumů v nočních scénách... použití digitálního materiálu taky filmu trochu upírá na pompéznosti, ale tu zas dohání John Powell v reprácích), ale když přistoupíte na to, že jde jen o zábavu, nikoliv o osud světa nebo hrdinů (ti vám nejsou lhostejní, jen prostě předem víte, že jim nic a nikdo neublíží), zjistíte, že tenhle film neztrácí výkon v celém spektru otáček... a zabrzdí až pár minut po závěrečných titulcích. P.S. Cameron je sexy a Tom je bůh (14.07.2010)

Dělá to bum, prásk i vžúúúm a postarší Barbie s postarším Kenem tam dělají mlask mlask. A to vše se děje celkem stylově, v devadesátkovém hávu a s výtečným nápadem sledovat vše z pohledu June a nikoli Roye. Škoda jen velké nevyrovnanosti jednotlivých scén a Cruise. Není sice zlý, ale do téhle polohy by sedl spíše Ben Stiller. (07.08.2010)

Toto kinoleto to pozorujem asi najmarkantnejsie. Bud som sa zhladiska vnimania filmu definitivne zasekol v teenage veku, alebo naopak, uz zacinam byt stary. O co viac som bol trailerom "odradovany" z chuti vidiet cely film, o to viac som si vychutnal regulernu celovecernu verziu. Od uvodnych minut som nastupil na linku "back to the edge of 80´s - 90´s" a s usmevom som vystupil z tohto mixu akcie a komedie az s chytlavym songom v zaverecnych titulkach. Mangold a spol (za vyrazneho prispenia Powella) vytvorili film, ktory by som si osobne predstavoval ako odpoved nejakeho studia v roku 1995 na Cameronov flak True lies z roku 1994. Vediac, ze hoc dokonalost spominaneho nedosiahnu, aspon uspesne obslahnu cely koncept, ktory naspat (resp. dopredu) v roku 2010 posobi ako vyrazne pohodova tequila v zaplave umelych splaskov z automatu. Spominany koncept je v svojej jednoduchosti ucinny. "Over the top" sceny v mojom pohlade spolahlivo uvedu do modu a pravidiel hry predkladaneho konceptu, v ktorom som si mix velmi dobrej akcie, spravne casovaneho humoru ale i fungujuceho iskrenia medzi hlavnymi predstavitelmi s radostou vychutnal aj napriek faktu, ze v detailoch na tvar ustredneho dua zub casu neoklames. Apropo nacasovanie -> ta nonsalantna hrava elegantnost funguje nielen na poli humoru, ale vyborne graduje aj spominanej akciu v previazani s hudbou. A na tvrdenie, ze tento film by sa mozno uzivil v dekade 90´s, ale v sucasnosti nema sancu a nema tu co robit, odkazujem iba jedine. Nechajte si svojich Iron Manov, A-Team a spol., ja si s radostou beriem Toma s Cameron. (29.07.2010)