Sezení

(Febio Fest) Hned na začátku, když se Mark ploužil areálem školy na té své motorové posteli, mi přirozeně naskočilo "Jéžiš, slzavé údolí. Jsem postižený, litujte mne. Nešťastně se zamiluju a pak budu půl filmu umírat.". Kardinální (asi vliv nedávno skončivší konkláve) chyba. Mark je sympatický ironik, a i když pocit lítosti tam je (kdo by také nelitoval člověka schopného ovládat pouze hlavu a strávit mimo svou "železnou plíci" pouhých několik hodin), většinu filmu jsem i přesto strávil s úsměvem na rtech, který jednoduše (ani složitě) nešel potlačit. Překvapila mne Helen, jaká je to nestyda (ve zcela pozitivním slova smyslu), a potěšil William H. Macy jako farář... 90% (19.03.2013)

Všudypřítomný nadhled dělá z tohoto ve své podstatě hutného dramatu příjemnou a zamyšleníhodnou podívanou, v níž naprosto dominuje fyzické herectví Johna Hawkese. Důležitý pohled na vnímání světa očima postiženého člověka, který by měl rád stejné životní cíle, zažil všechny slasti bytí a alespoň chvilku měl přístup k benefitům jako kdokoliv jiný. Helen Hunt je sice odvážná ve smyslu nahoty, na druhou stranu má prakticky jen jednu skutečně dramatickou a procítěnou scénu, tudíž oscarovou nominaci pouze za "zdravou sexualitu" nechápu. Dobře napsané dialogy, zajímavá perspektiva a neméně chytlavý příběh. Rozhodně nadstandard. 7/10! (09.02.2013)

Tak jsem si říkal i do Čech pronikla možnost,že si postižení mohou zaplatit sexuální služebnici tak tenhle film bude v tom smyslu něco podobného.Nebyl,řekl bych že tenhle film už je trochu dál,protože když se řekne postižený člověk tak se mi vybaví vozíčkář nebo někdo s chromou rukou,ale tenhle filmový případ ještě k tomu nemohl dýchat a to je u milostných hrátek velké mínus.Kromě svlečené Helen Hunt není na filmu co hodnotit... (27.03.2018)

NA PRAHU ČTYŘICÍTKY PANICEM. Session už bodovalo na Sundance festivalu, diváci si ho můžou spojovat především s další silnou postavou ztvárněnou Helen Hunt. Session ale ocejchovalo zejména to, že jde o ten film, ve kterém „ten chlapík dokáže hýbat jen hlavou a dýchají za něj železné plíce“ a jak tam ta „letos padesátiletá herečka nejednou odhodí svršky“. Ta citová náklonnost, kterou si hlavní hrdina (výborný John Hawkes) dětskou obrnou upoutaný na lůžko přiláká profesionální sexuální terapeutku, je až moc nahodilá, odbytá, všechno to přišlo jen tak mimochodem mávnutím kouzelného proutku. Naštěstí ale nejde o film, který by hrál vyloženě na jistotu, i když jako zástupce lapače filmových cen ho vidět někdo klidně může. Příběh založený na skutečných událostech je tu oživovaný drobnými konflikty a vlídným (i černým a sarkastickým) humorem, celek je sice příjemně odlehčený, ale bohužel lehce nevýrazný. Třeba síle Hlasu moře se vyrovnat zdaleka nemůže!! (08.02.2013)

Na jednu stranu je to potěšující a pozitivní film o človíčkovi, který nebyl schopen pohybu a chtěl si dopřát všechny radosti života... U filmu tohoto typu je ale velmi důležité, aby k sobě hlavní dvojice vyzařovala jisté kouzlo. Pro mě to velmi fungovalo mezi Annikou Marks a Johnem Hawkesem. Škoda tak, že se Annika ve filmu objeví jen na pár minut a hlavní ženou je zde Helen Hunt.. Lepší tři hvězdy. (01.05.2014)