Nezapomeň na mě

Remember Me (2010) aneb když strihač dostane dovolenou, vznikne bezmála dvouhodinové filmařské plátno, mezi jehož černým prologem a epilogem zeje nudnej bílej flek. Robert "koukněte, jak mám smutný kukuč" Pattinson se pravděpodobně snaží vymanit ze světla Twilight ságy, no dejme tomu se mu vcelku daří, ale pořád s ním mám velký problém - nevěřím mu ani ty bílý zuby. Můj divácký applaus tentokrát putuje k Brosnanovi a mladé Ruby Jerins, která strčí do kapsy všechny dětské herečky, které jsem kdy viděl. Remember Me má být film o poznamenaných lidech, to beru, ale tohle téma by si zasloužilo trochu víc, než plkání dvou mladých lidí a prcičkovskou scénu. Dostat se do jádra kyselého plodu se mu nepodařilo, a tak se aspoň projel po slupce bez chutě. 65%. (31.07.2010)

Velmi intenzivní a traumatizující zážitek, zvláště také proto, že hned po dechberoucím (no jo, mám senťošku) konci jsem zjistila, že nemůžu odemknout dveře od zahradní chaty, kde jsem se na film dívala, a jsem tam tudíž vyloženě uvězněna. Což bylo asi před pěti minutami. Pomóc, já chci ven! (PS: Občas mám dojem, že moje komentáře připomínají spíš blogové zápisy, snad to není zakázané.) A teď, když už jsem se snad dosytosti vyhysterčila a znovu našla našla ten kout chaty, kam dosáhne wifi, se mohu blíže vyjádřit k filmu. Především kvituji s povděkem, že ze všech možných typů postav byly vybráni spíše ti outsideři. Rebel Tyler, toť věčný a vděčný filmařský objekt, introvertní dítě - génius, které netráví svůj volný čas kňouráním, vzýváním aktuálních popových hvězd a otravováním rodičů (jako to dělají všechny děti z rozvrácených rodin ve všech amerických filmech a skoro vždycky je hraje Dakota Fanning), a ta holka Ally je taky divná, protože když zrovna nerandí s rebelem, tak se učí nebo se věnuje svému otci, to přece vůbec nejsou činnosti vhodné pro film. Musím pochválit i styl zvoleného soundtracku, sama podobné srdceryvné podklady nemám příliš v oblibě, ale k tomuto filmu mi přišly naprosto adekvátní. Co se týče herců, tak staří zkušení harcovníci představující rodiče se drží spíš zpátky a všechno zůstává na mlaďoších, kteří se tak musí opravdu snažit. Emilie de Ravin má moc pěkný hlas a její postava mi přišla dobře zahraná. Když si například vzpomenu na nějaké "normální, ale traumatizované" holky, které hrávala Winona Ryder, tak to bývaly většinou slepice, u kterých jsem si říkala, že nechápu, proč je jejich osudoví mužové pořád milují. Tady to nebyl ten případ, postava Ally se mi opravdu líbila, nepřekročila žádnou hranu, ale ani na ní nebalancovala. Fajn. No a co se týče Roberta, tak na toho já trochu držím, protože mi přijde fascinující, jak se z někoho tak škaredého může stát takový idol týnejdžerek.Já ho miluji též, to přiznávám, protože má krásné zuby a velký předkus (ať si kdo chce co chce říká, prostě ho má), ale když se dívám na jeho tvář, přijde mi v postatě taková divná. Nesouměrná, brada je příliš výrazná a celá spodní čelist jakbysmet, oči daleko od sebe a ještě poměrně malé a úzke, neohrabané až ploché rysy tváře, nepříliš či vůbec smyslné rty, křivé čelo--- prostě kromě zubů na něm není nic moc ke koukání, tak co ty fanynky blbnou?! Z herců tady dostává nejvíc prostoru a já pořád nejsem schopná posoudit, jestli to zvládá, nebo ne. Nic mi na jeho výkonu nevadilo, ale co když jsem byla jenom ovlivěná těmi zuby? Nevím, ale nejspíš bude mít ještě dost času přesvědčit mě v dalších filmech a dalších rolích, že opravdu umí hrát. I když, jak praví poselství filmu, kdo ví, co se může stát. Carpe diem! (03.07.2010)

Film je to vskutku povedený a velké většině (zvláště dámského publika) během filmu jistě i nějaká ta slza ukápne. Jednu věc bych ale vytknul a ta se týká právě tolik zmiňovanému zvratu v závěru filmu. Věřím, že Američané nejspíše navždy budou mít v paměti osudový den (ve kterém právě dochází ve zvratu v ději) a tudíž i navždy budou vědět, co se v ten daný okamžik stalo, ale bude tomu tak i u neamerických diváků, kteří tento film shlédnou třeba za deset let? Obávám se, aby si nakonec tento divák neodnesl ze závěru filmu jen: „ Tam se něco muselo stát…ale sakra…co to bylo?“ (03.05.2010)

Byla jsem zvědava, jak se Robert Pattinson popere s rolí, která má mnohem blíže k herectví, než ta, jíž se zhostil ve Stmívání. Mnohem více jsem však byla na pochybách, jak bude jeho výkon vypadat a jestli náhodou nezapomene odhodit ten svůj Edwardovsky "plochý ksicht", který nosil po celou Twilight ságu. Ze začátku jsem si tak nějak musela zvykat a odprostit se od myšlenky, že už to není Edward. Poté jsem se dokázala přehoupnout do jiné roviny a zjistila, že Robert je opravdu dobrý. Možná to bylo díky jeho roli opravdového rebela, vždy s cigárkem po ruce. Připomínal mi z nějakého důvodu Jamese Deana. Těšila jsem se rovněž na Chrise Coopera, opět ve vedlejší roli, tentokrát coby starostlivý tatík a polda, kde opět nezklamal. Nezapomeň na mě rozhodně neobsahuje nijak originální milostný příběh, vlastně se jedná o možná ten nejohranější. Oba dva prožili v minulosti rodinnou tragédii, která je v mnohém poznamenala. Jejich osudy se jednoho dne spojí a oni spolu naváží na klasický vztah. Občas něco zaskřípe, něco se provalí, někdo bude lhát, někdo se naštve a někdo vylítne z kůže. Nejdříve musí oba projít mnohými útrapami, aby poté mohli být šťastni. Jenže to ještě divák netuší, co za šokující konec na něj čeká. Do té doby jsem byla zcela spokojena se skvělým obsazením, scénářem a krásnou hudbou. Nyní k závěru snímku. Z poslední doby si nepamatuji film, jehož konec by mě tak odrovnal. Všechno začíná zdánlivě nevinně, kdy Tylerova sestřička sedí ve škole a poté je záběr na tabuli, na níž je napsáno datum. A poté, mi to všechno docvaklo. A ta scéna, kde se Tyler dívá z okna v pracovně, kde je na návštěvě svého otce a ještě neví, že... Poslední zhruba dvě minuty mě mrazilo po těle a měla jsem slzy v očích. Jeden z nejsilnějších a nejpřekvapivějších konců v žánru drama za poslední dobu. (09.01.2013)

Tak po dlhej dobe som sa na to mrkol aj ja. Pattinson pre mňa nie je herec, ktorý by mi bol nejako sympatický, ale v tomto filme to zahral tak kvalitne, až splynul s davom a po čase som ani nevedel, že sa jedna o herca, ktorého moc nemusím. Čo sa týka filmu, tak celý film je jednoduchý, plochý ale celkom fajn zrežírovaný. Skratka taký prirodzene plynúci tváriaci sa film, ktorý mňa síce nenudil, ale mohol zaujať ešte viac. Celý film sa vlastne motá okolo toho istého a okolo rovnakých postáv, ale s toho ničoho vlastne nemohlo byť viac (ale podaril sa aj tak fajn kúsok). Koniec za to poriadne - nečakane - šokujúco prekvapil. 75% - 4* (07.02.2012)