Annie Hallová

Poprvé jsem Annie Hall viděl v Projektu 100. Z kina jsem vyšel jako zfetovaný, naprázdno jsem otvíral a zavíral hubu, prostě jsem nedokázal pochopit, že Allen dokázal natočit něco tak vtipně opravdového, tak tragicky krásného. Nechci to moc rozmazávat, pro mě nejlepší Woody. Asi dva roky potom mě takhle nic nesmetlo (do Kauffmanova opusu jménem Eternal sunshine of spotless mind)... 100% (18.06.2006)

Životní triumf Woodyho Allena. Jeho nejsvébytnější a nejosobnější dílo. Pro filmové vyprávění si vytvořil naprosto svůj vlastní svět, ve kterém své problémy říká divákům a panoptikálně se ohlíží za svojí minulostí (a účastní se jí). O jeho hereckém výkonu a Diane Keatonové se tak v tomto případě nedá mluvit. Představují totiž před kamerou sami sebe ze všech svých světlých a stinných stránek, jako vždy se značnou dávkou sebeironie. (23.01.2008)

"Nechci patřit do klubu, který by mě chtěl za člena." Postmoderně rozbíhavá kronika jednoho vztahu, která funguje jako studnice vtipně zaobalených hořkých životních pravd i jako rozchodová psychoterapie. Přes absenci pevného dějového jádra neuvěřitelné zábavný, upřímný a chytrý film, v němž se nacházím rok od roku víc, což mě těší i děsí zároveň. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Cimr (06.10.2005)

Ne, většina vidí dokonalost a genialitu v každém slově a záběru, ale já jsem asi slepý. Některými věcmi mi Woody mluví naprosto z duše (zejména rozhovor s mladým spokojeným párem na ulici, pro mě nejlepší moment filmu, nebo čekání ve frontě na film), ale celkově asi nedokážu ocenit takhle moc obyčejný příběh, který je sice vyprávěn zajímavě přehazovanou a zmatečnou formou, ale možná že se takový styl více hodí k těm bláznivějším filmům Woodyho Allena, i když ta různorodá prolínání postav do scén odehrávajících se v minulosti jsou výborný nápad. Asi si budu muset něco prožít, abych Annie Hall dovedl plně ocenit, nebo je možná ten film opravdu trošku přeceněný...roli pravděpodobně hraje i to, že Diane Keaton, a asi to už můžu říct jistě, opravdu nemusím. Není ale bez zajímavosti, jak se ve Woodyho filmech docela často v cameo rolích objevují lidé téměř bez jakýchkoliv zkušeností, ale kteří se v budoucnu stanou megahvězdami jako třeba v případě Walkena, Weaver nebo Stallona. Má ten pan režisér takový vliv nebo čuch? (02.05.2008)

Měl jsem půl hodiny do Simpsonových, když jsem pustil Annie Hallovou. Říkal jsem si, že se podívám, pak to přeruším a někdy se na to dodívám. Nepočítal jsem však s rafinovaností scénáře a jeho bezchybnou prezentací z úst Woodyho Allena. Vtip střídá gag a gag střídá inteligentní moudro a inteligentní moudro střídá vtipnou scénku a vtipná scénka střídá pohled do kamery a pohled do kamery je vyplněn inteligentním moudrem a následuje další gag a další humorná scénka. Takto jede celá Annie Hallová hodinu a půl. Bez výraznějších zastávek, bez slabších míst, jako švýcarské hodinky. Stále dál, stále minimálně stejně vtipně a stále minimálně stejně liberálně. Virulentní humor Allena je právě patrný v 70. letech, kdy je jeho tvorba nejradikálnější, nejodvážnější a nejsarkastičtější. Annie Hallová znamenala v jistém ohledu přelom v Allenově kinematografii. Jak říká Nicolaus Schröder: „Kašpar se změnil v občana velkoměsta s vysokým identifikačním potenciálem.“ Přitom jsou témata stále stejná – utahování si z vlastních předků, tedy Židů, sexismus…Do tohoto klasického víru brýlatého neurotika je vtažena i Diane Keatonová. Jsou to právě scény s ní (a tady musím poukázat na vyloženě „rofloidní“ scénku s živými korýši), které patří k vrcholům filmu. Její potrhlé herectví, stejně jako androgynní styl oblékání, se stalo idolem své doby. Společně s Woody Allenem se tak stali ikonami velkoměstské buržoazie. Samostatnou kapitolou je scénář. Ve filmu nenajdete jedinou minutu, ve které byste se a) nesmáli, b) nepokývali hlavou a neříkali „jo, to je fakt.“ A tady Annie Hallová exceluje. Nejen, že se zasmějete a pobavíte, ale utvrdíte se v tom, že milostné vztahy jsou všude stejné a přitom jsou tak jednoduché – zkrátka opětovat lásku k druhému člověku. Rada na závěr: udělejte si místo na celý film, je velice pravděpodobné, že vás chytne natolik, že vaše plány na tomto díle ztroskotají. Ty Simpsonovi jsem samozřejmě nestihnul. A nelituji. [Přesná stopáž: 89 min] (03.01.2008)