Annie Hallová

Po druhém zhlédnutí jdu s hodnocením o hvězdu dolů, přece jen mě to podruhé už tolik nebavilo. Přesto je to pochopitelně skvělý film, plný jedinečného humoru a oduševnělých replik. A ano, je to mimochodem ten film, kde zazní vtípek o onanii coby sexu s někým, koho máte rádi. Woodyho Alvy Singer je tak roztomile praštěnej, že si ho nelze nezamilovat. K Diane Keaton se raději vyjadřovat nebudu, ta herečka mi je skutečně extrémně, opakuji extrémně protivná. Přes všechno komično mi však ten film přijde nesmírně trpký a pesimistický, viz nejrůznější repliky, které pronáší Alvy, typu: "Cítím to tak, že životy se dělí na hrozné a nešťastné. To jsou dvě kategorie. Do hrozného spadají beznadějné případy, slepci a mrzáci. Nechápu jak s tím dokáží žít. To mě naprosto udivuje. A nešťastní jsou všichni ostatní." Při sledování se mi na mysl stále dralo srovnání s dvěma podobnými snímky: "Já, truchlivý Bůh" z r. 1969 a "500 dní se Summer" z r. 2009. V prvním zmíněném filmu hlavní postava a současně vypravěč Adolf vystupuje podobně jako Alvy SInger ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. A pozor, to bylo 8 let před natočením Annie Hallové. K "500 dní se Summer" bych podotknul asi tolik, že kdyby byl ten film aspoň z poloviny tak oduševnělý a neokázale formálně originální jako "Annie Hallová", vzal bych ho na milost. Takto mohu jen v duchu povzdechnout, že když dva dělají totéž (film o rozchodu)... ne, skutečně to není vždy totéž. Annie Halová je film, který nestárne, a který lze doporučit všem fandům ukecaných filmů Woodyho Allena - tento patří bezesporu k jeho nejlepším vůbec. (16.10.2011)

"Nechci patřit do klubu, který by mě chtěl za člena." Postmoderně rozbíhavá kronika jednoho vztahu, která funguje jako studnice vtipně zaobalených hořkých životních pravd i jako rozchodová psychoterapie. Přes absenci pevného dějového jádra neuvěřitelné zábavný, upřímný a chytrý film, v němž se nacházím rok od roku víc, což mě těší i děsí zároveň. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, Cimr (06.10.2005)

Woodyho Allena som si oblubil hlavne vdaka komediam PURPUROVA RUZE Z KAHIRY (1985) alebo DAREBACCI (2000) a odvtedy sa tesim na kazdy jeho film, aj ked sa obcas stane, ze niektore jeho filmy su slabsie. Tento sa mi celkom pacil, ale nie je to film, ktory by som chcel vidiet mnohokrat.. Obcas som sa zasmial, je to proste typicky Allen a ani to vypravanie s divakmi do kamery mi nevadilo. Pacilo sa mi, ako sa hanblivo zoznamili a potom sa vecne hadali. Je to taka ukazka zrkadla roznych vztahov aj zo skutocneho zivota... 17.09.2009 _____ Woody Allen - (Alvy Singer) +++ Diane Keaton - (Annie Hall) +++ Tony Roberts - (Rob) +++ Carol Kane - (Allison) +++ Paul Simon - (Tony Lacey) +++ Shelley Duvall - (Pam) +++ Janet Margolin - (Robin) +++ Christopher Walken - (Duane Hall) +++ Jeff Goldblum - (Hosť u Lacey) +++ Beverly D´Angelo - (Herečka v TV Show) +++ Sigourney Weaver - (Alvyho rande) +++ (17.09.2009)

Životní triumf Woodyho Allena. Jeho nejsvébytnější a nejosobnější dílo. Pro filmové vyprávění si vytvořil naprosto svůj vlastní svět, ve kterém své problémy říká divákům a panoptikálně se ohlíží za svojí minulostí (a účastní se jí). O jeho hereckém výkonu a Diane Keatonové se tak v tomto případě nedá mluvit. Představují totiž před kamerou sami sebe ze všech svých světlých a stinných stránek, jako vždy se značnou dávkou sebeironie. (23.01.2008)

Poprvé jsem Annie Hall viděl v Projektu 100. Z kina jsem vyšel jako zfetovaný, naprázdno jsem otvíral a zavíral hubu, prostě jsem nedokázal pochopit, že Allen dokázal natočit něco tak vtipně opravdového, tak tragicky krásného. Nechci to moc rozmazávat, pro mě nejlepší Woody. Asi dva roky potom mě takhle nic nesmetlo (do Kauffmanova opusu jménem Eternal sunshine of spotless mind)... 100% (18.06.2006)