Annie Hallová

Zase jedna komedie z kategorie "jestli se nezasměješ, jsi blbec". Na začátku to bylo celkem vtipný. Třeba ta scénka ze školy nebo ten magor ve frontě v kině, tomu jsem se i zasmál. Jenže potom už akorát Woody Allen a Diane Keaton spolu kecaj o hovně a do toho je občas nějakej "intelektuální" pokus o humor. 20% (06.02.2010)

Annie Hallová je čistě psycho-auteurskou autobiografií: 1, Woody několikrát připomíná, že není morous, že se jen pesimismem zabývá, ale sám pesimistou není. Jinými slovy říká, že depresivní a introvertní lidé mají ve skutečnosti pozitivní naturel a na požádání dokáží vymýšlet vtipy. 2, Woodyho přehnané výrazivo v dialozích a mezilidských vztazích a promluvy do kamery odzbrojují všechny ty, kdož vnímají film jako systém a chtěli by jeho díla demontovat. 3, Záporné postavy nejsou než zrcadlem Woodyho duše, jelikož svoje filmy sám píše. Pokud tedy muž ve frontě unavuje ostatní polemikou o Beckettovi a Fellinim, jde jen o rozštěp Woodyho osobnosti. Podle zásady, že lidé si všímají na druhých nejvíce těch chyb, které trápí je osobně. 4, Woody maskuje své filmy jako něco mimovolného, což je ovšem faleš, neboť mu do díla neustále promlouvá psychoanalýza a sklon jeho povahy nad vším přemýšlet. Upřímnost zachovává snad jen v milém extempore s humry, kde lze mj. vysledovat nepřehrávaný a opravdový smích Diane Keaton, což přisuzuji i tomu, že Woody své filmy netočil nastokrát jako třeba Kubrick. (18.11.2007)

Ne, většina vidí dokonalost a genialitu v každém slově a záběru, ale já jsem asi slepý. Některými věcmi mi Woody mluví naprosto z duše (zejména rozhovor s mladým spokojeným párem na ulici, pro mě nejlepší moment filmu, nebo čekání ve frontě na film), ale celkově asi nedokážu ocenit takhle moc obyčejný příběh, který je sice vyprávěn zajímavě přehazovanou a zmatečnou formou, ale možná že se takový styl více hodí k těm bláznivějším filmům Woodyho Allena, i když ta různorodá prolínání postav do scén odehrávajících se v minulosti jsou výborný nápad. Asi si budu muset něco prožít, abych Annie Hall dovedl plně ocenit, nebo je možná ten film opravdu trošku přeceněný...roli pravděpodobně hraje i to, že Diane Keaton, a asi to už můžu říct jistě, opravdu nemusím. Není ale bez zajímavosti, jak se ve Woodyho filmech docela často v cameo rolích objevují lidé téměř bez jakýchkoliv zkušeností, ale kteří se v budoucnu stanou megahvězdami jako třeba v případě Walkena, Weaver nebo Stallona. Má ten pan režisér takový vliv nebo čuch? (02.05.2008)

Vitajte v neurotickom svete Woodyho Allena! Najlepšie filmy tohto velikána sú tie, ktoré si sám napíše, zrežíruje a aj zahrá. A tento sa mi z nich zdá zatiaľ najlepší. Podľa mnohých je Annie Hall prelomovým v jeho kariére a ja s nimi súhlasím. Po prvý krát tu totiž začína prevažovať hlboký filozoficko-obsahový rozmer nad komediálnou stránkou. Niečo by sa síce našlo aj v Láske a smrť, tam však niektoré filozofické myšlienky boli zatienené výraznou paródiou ako takou. Prostredníctvom snímku sa tu divák nedozvedá iba o filozofii partnerského vzťahu a možných riešeniach a scenároch partnerských problémov a kríz, ale aj o Allenovi samotnom, o jeho názoroch, svojskej životnej filozofii (pritom tak geniálne trefnej) a v neposlednom rade aj o jeho láske k mestu New York, ktorá sa mimochodom odzrkadľuje vo väčšine jeho filmoch. V týchto smeroch možno Woodyho Allena považovať za najlepšieho scenáristu a režiséra na svete. Vždy sa v téme dokáže trafiť presne tam kde má, pričom s milimetrovou presnosťou dokáže vystihnúť jej podstatu. Geniálne filmové dielo, ktoré by nemalo uniknúť pozornosti žiadneho fanúšika filmu. (18.08.2015)

Kým Woody Allen nenatočil Annie Hall, považovali ho za jedného z najoriginálnejších amerických komikov, ktorého filmy však neboli viac než len sériou kabaretných skečov. Slávu mu priniesla až táto „nervózna romanca“, ktorá získala štyri Oscary, dosiahla obrovské tržby a stala sa kultovým dielom. Námet filmu – vzťah televízneho a barového komika Alvyho Singera (Woody Allen) a nádejnej speváčky Annie Hall (Diane Keaton), ktorí sa neustále schádzajú a rozchádzajú, je poloautobiografický a voľne založený na skutočnom vzťahu týchto hviezd (Keatonovej skutočné meno je Diane Hall a prezývajú ju Annie). Vo filme sa ich priateľstvo začne v tenisovej hale počas zmiešanej dvojhry, v ktorej Annie zvíťazí, a pokračuje nemotorným a komickým stretnutím žida Alvyho s Anninou protestantskou rodinou. Alvy zbožnujúci New York potom nasleduje Annie do „príjemnej“ Kalifornie. Obaja stelesňujú inteligentnú dospelú dvojicu súčasnej doby s dôvtipom, precíznosťou a podtónom úzkosti. Jedným z vrcholov filmu je scéna, v ktorej sa zrazu objaví mediálny guru Marshall McLuhan (hrá sám seba), aby vyvrátil, čo o ňom hovorí istý pokrytec, ktorý stojí v rade na lístky na Bergmanov film. Keatonovej unisexové oblečenie pozostávajúce zo širokých nohavíc, pletenej čiernej viazanky, šatky a plstného klubúka vyžarovalo charizmu a silne ovplyvnilo štýl moderných, nezávislých žien konca 70. rokov 20. storočia. 80% (04.08.2010)