Město žen

Zvláštní je, že film Město žen by se dal bez problému nazvat „typickým Fellinim“. Hlavní hrdina prochází jakousi katarzí ve vnímání opačného pohlaví a to po tom co, donucen svým libidem, vystoupí z vlaku následujíce jako pes, jakousi záhadnou ženu, která ho přivede do krajin, kde se vyskytují téměř výhradně feministiticky naladěné ženy. Ze života se mu tak stává spíše peklo než očistec. To záleží na individuálním výkladu závěru. Nastává klalsický Felliniho řetězec absurdních až surrealistických scén daleko za pomezím snu a reality. Město žen je ale bohužel příliš ztřeštěným dílem, místy dokonce až odpodivým a tak shlédnout jej až do konce vyžaduje určitou dávku vůle. Některé scény sice pobaví, ale jako celek je film spíše slátanina. Hranice mezi genialitou a šílenstvím je někdy nepatrná, ale ne v tomto filmu, ten rozhodně geniální není. (25.06.2012)

Zpočátku zdánlivě poněkud ujetá komedie, která se zdá především tepat feminismus a další "zlořády" dneška, například drogy a rockovou hudbu, se nečekaně změní ve velmi niternou zpověď o ženství a ženách mužskýma očima. Neuvěřitelný film, trochu připomínající Postel, ale hlubší, s retrospektivním odstupem počínajícího stáří, skvělými herci i režií. Celkový dojem: 85% PS: Nenechte se odradit první cca hodinou, byla by to škoda. Zajímavé komentáře: gudaulin, Pohrobek, Pacco (28.06.2011)

Ó - ten objekt útrpný - MUŽ - a že začíná to matkou už - a přezevšechny učitelky, manželky a milenky končí poslední tou stařičkou sestrou milosrdnou kdesi v koutě před cestou v Nebesa... Po celé té své marné cestě za >jedinou< ideální ženou vysněnou, partnerkou, bohyní... A ještě navíc musí - nastojte! - čurat vestoje!... ;-) . . . "Všechny ženy jsou krásné!...", pravil Mistr F. onu věčnou i když ne vždy vděčnou PRAVDU na transparentu při srocení žen hned v úvodu téhle mistrovské taškařice... ;-) . . . Nu ano, přitakává igi - leč dodává k tomu: "...Některé jsou více krásné, některé jsou méně krásné..." . . . Nakonec - asi tak jako ty filmy, že... ;o) . . . A přetěžko je proto hodnotit tuhle ryzí felliniovskou feministickou féerii, téměř dvouapůlhodinový vizuálně rozjívený blázinec pro jednoho navenek blazeovaného samce a množství niterně dávno ne blažených žen (které každá ač jiná - v jednom zajedno zcela jsou... ;-) - coby intelektuálně přepointované, avšak nadčasové satirické podobenství o věčném rozporu, který v sobě nosí TI z Marsu a TY z Venuše... Kozy, cecíky, zadky, prcinky, kundy, frndičky... masturbace, felace, penetrace... vášně bezedné - traumata nezbedná... - jen to sviští, jen to lítá - a chudák Snaporaz, ten křehký a citlivý muž se svou chtivou >okurkou< asi pozdě zalitoval, že si nechal zase jednou >ujet< vlak... Nebo to byl naštěstí všechno jenom ZLÝ (?;-) SEN? ;-)) . . . Nu, netřeba v TOM ;-) hledat vždycky hloubku, že... ;o) . . . Tak Mistře, že jste to VY! Tak nakonec těch pět hvězd... I za ten skvělý a s jakýmsi vlídným rozřešením i smířlivý a vlastně >šťastný konec< se světýlkem kdesi na konci tunelu... Protože všechno je to stejně nakonec jen hra, protože tohle je Vaše HRA, Vaše vidění těch věčných věcí lidských a Vaše svébytná a marně (ne)napodobitelná poetika, protože Vy - i ten "božský Marcello, miláček žen" - VY jste na to zkrátka tenkrát měli... ;-} - - - - - (Poprvé viděno kdysi kdesi, znovuzhlédnuto příznačně v hluboké noci před kalným osamělým ránem 16.10.2008 na ČT2, komentář zde jako osmadvacátý - 16.10.2008) (16.10.2008)

Nepochopení, nuda, chvílemi dokonce utrpení. Úplný začátek ještě vypadal docela nadějně, avšak od příchodu hlavního hrdiny do domu plného feministek to šlo pomalu ale jistě do kytek. Našlo by se tu sice pár zajímavých scén a nápadů, ale jestli si z tohohle prapodivného filmu budu vůbec něco pamatovat, tak to bude naprosto otřesná zvuková stránka. Moje první setkání s panem Fellinim a nejsem si jistý, jestli také ne poslední. Původně jsem chtěl dát 2*, ale když si uvědomím, jaké filmy jsem tak hodnotil, musím jít ještě o trochu níž. "Domov bez ženy je jako moře bez sirén." (16.07.2012)

Farbistá mozaika prebiehajúca nečakane z jedného obrazu do druhého, z jednej scenérie do druhej. Raz pripomína divadelný kabaret, inokedy rozjímanie nad doterajším životom, nespútanú párty, halucinačnú jazdu autom s nadrogovanými dievčatami. Nechýba snaha o znásilnenie staršou ženou, lesbická polícia, panoptikum vzdychajúcich obrazov vo vile Sanktusa Iebácusa, snaha nájsť ideálnu ženu. Množstvo prekvapení v tomto snovom sexperimente – predstave muža o ženách a o svojich často podivuhodných túžbach. Neprekonateľný Marcello Mastroiani v hlavnej úlohe sa do tohoto sveta dostane počas cesty vlakom. Upúta ho zadok jeho spolucestujúcej, s ktorou si temer zasúloží v hrkotajúcom WC. Vlak však zastavuje, panička vystupuje a muž vedený pudmi za ňou sa dostane na zraz žien znechutených nadvládou penisu v dejinách ľudstva. Nasleduje filmovo opulentná koláž s neodhadnuteľne snovým dejom. (06.09.2004)