Velký šéf

..... a nejvíc jsem milovala scénu, jak se krásná Italka elegantně spouští po laně z balkónu v černých plavkách a klobouku, přes rameno tranďák, z kterého se line tklivá píseň (Cento Giorni zpívá Caterina Caselli), a zatímco se na vysokých podpatcích přesune pod sprchu, chlapum v bazénu padaj brady a .... tak tomu řikám antré...... teď ještě mít to lano a ten tranzistór...... :-)) (06.07.2005)

Ten film miliju. Oury tu kloubí Růžového pantera s klasickou francouzskou komedií a je velice obratný. Film byl natáčen ve dvou verzích: anglické a francouzské a obě se dostaly do Čech (francouzská před revolucí, anglická po ní) a obě byly jinak dabovány. V obou verzích dabuje Bourvila jako obvykle Jiří Bruder, Davidem Nivenem je jednou Eduard Cupák a podruhé Ladislav Mrkvička a u Belmonda se vystřidalii dva jeho nejslavnější dabéři Jan Tříska a Jiří Krampol. (16.02.2006)

Viděl jsem mnohokrát, a přece proč se na to někdy zase nepodívat? Je zde návod, jak utéci z vězení. Sice platil pro konec let šedesátých, ale s moderní technikou lze utéci z vězení i dnes. Více jde zde však o peníze. O zařízení si lepšího života a k tomu je zapotřebí přece jen určitých finančních jistot. a není pochyb o tom, že v NATO ty peníze mají. Často s nimi i zbytečně plýtvají, takže kdo by nefandil zločincům? I když tihle zločinci jsou prima, jako by naši kamarádi, takže nám neuškodí s nimi zase pobýt, aspoň prostřednictvím tohoto veselého filmu. (22.07.2010)

Další z velkých očekávání "odměněných" zklamáním. No, to není tak docela fér, protože jsem rád, že jsem Velkého Šéfa viděl. Skvělé komické výkony ústřední čtveřice a vyprofilované charaktery jsou neoddiskutovatelné, bohužel tempo filmu je těžce nezvládnuté - barevnost a nespoutaná hravost let šedesátých (byť v některých záběrech je vidět jakási odfláknutost) jaksi nejde dohromady se zmatkářskou komedií o velké loupeži. Zdá se, že 110 minut bylo tentokrát až příliš mnoho a je to velká škoda, protože to shazuje ty geniální momentky, které film proslavily. Belmondův neodolatelný rošťácký průnik na samotku, Zuzanka, kreslená instruktáž, Wallachův profil vedle busty antického hrdiny, Nivenův fígl s kotevním hákem, no prostě je toho spousta. A stejně to nevydá na další výjimečnou komedii. Škoda přeškoda, pro film vytáhnu z klobouku 70%, a to ještě o těch posledních deseti navíc rozhodla bazénová scéna. Především kvůli ní jsem rád, že se mi Velký Šéf konečně dostal do rukou, neboť kdo neviděl ctihodného gentlemana Davida Nivena jak spřádá ďábelský plán s hlavami sicilské mafie uprostřed bazénu na nafukovacích křeslech, o hodně přichází:) Zvlášť když se do toho vloží ještě půvabná Silvia Monti, nastylizovaná jako naprosto dokonalá ikona ženy vědomé si svých zbraní... Mimochodem, ta píseň, která se neuvěřitelně drzým a klamavým způsobem měla linout z toho titěrného tranzistoráčku, je Cento Giorni od Cateriny Caselli. A děkuji všem, kdo se na můj dotaz ozvali. (25.08.2007)

Francouzský humor jakoby ustrnul v dobách grotesky, v lepším případě konverzace bratrů Marxových. Nad únosnost protahované scénky a scénečky se plní ohromným množstvím gagů, ale z toho jen pár zasahuje cíl. Zdá se mi, že frantíci tentokrát zatoužili trošku se přiživit na úspěchu Růžového pantera a přijít s něčím podobným. Silné **. (15.04.2013)