Velký šéf

Viděl jsem mnohokrát, a přece proč se na to někdy zase nepodívat? Je zde návod, jak utéci z vězení. Sice platil pro konec let šedesátých, ale s moderní technikou lze utéci z vězení i dnes. Více jde zde však o peníze. O zařízení si lepšího života a k tomu je zapotřebí přece jen určitých finančních jistot. a není pochyb o tom, že v NATO ty peníze mají. Často s nimi i zbytečně plýtvají, takže kdo by nefandil zločincům? I když tihle zločinci jsou prima, jako by naši kamarádi, takže nám neuškodí s nimi zase pobýt, aspoň prostřednictvím tohoto veselého filmu. (22.07.2010)

Gerárd Oury dělal francouzskému komediálnímu žánru přestiž.. Natáčel chytré veselohry, které se navíc mohly pyšnit poměrně vysokými rozpočty a bylo to na nich vidět. To se týká i Velkého šéfa, kde si v první půli dokonce hezky prohlédneme Paříž. K tomu se vlastně jedná o takové spojení Francie, Ameriky a Anglie. V popředí máme čtyři herce, přičemž dva z nich pochází ze země galského kohouta, třetí z Britského králoství a čtvrtý ze spojených států Amerických. I celý film vlastně působí jako kombinace typické francouzské komedie a nějaké britsko/americké crazy podívané a la Růžový panter. A mě to takhle dost bavilo. Dobrý pestrý mix, u kterého ta bláznivost byla dost chytlavá. U scének typu domlouvání loupeže v bazénku v nafukovacích plavidlech jsem se prostě dostal do správné nálady. A když Velký šéf Niven promítl svým kumpánům animované instruktážní video k loupěži, začal jsem doslova slintat a po celý zbytek filmu to nepřestalo. Niven jakožto Velký šéf si to po celou dobu ve VELKÉM dává a své dva silné francouzské spoluhráče i překonává. Je to jízda. I díky němu ale i závanu končících šedesátek, skvělé titulní písničce a filmovému uvolnění jsem se nakonec rozhodl až pro plnou palbu hvězd. JAK UVIDÍTE, JE TU OPRAVDU VELKÝ ŠÉF. (05.06.2020)

Nemůžu se ubránit srovnáním s Velkým flámem, který je přeci jenom o stupínek víš. Každopádně Gérard Oury natočil nadprůměrnou komedie se spoustu nezapomenutelných scének a gagů. O hereckému obsazení se nemá cenu nějak více zmiňovat stačí říct jen Jean-Paul Belmondo, Bourvil, David Niven a Eli Wallach a každý už si udělá obrázek sám...... (15.12.2007)

Ten film miliju. Oury tu kloubí Růžového pantera s klasickou francouzskou komedií a je velice obratný. Film byl natáčen ve dvou verzích: anglické a francouzské a obě se dostaly do Čech (francouzská před revolucí, anglická po ní) a obě byly jinak dabovány. V obou verzích dabuje Bourvila jako obvykle Jiří Bruder, Davidem Nivenem je jednou Eduard Cupák a podruhé Ladislav Mrkvička a u Belmonda se vystřidalii dva jeho nejslavnější dabéři Jan Tříska a Jiří Krampol. (16.02.2006)

Gagů je  tu na rozdávání. Souznění dvou malých zlodějíčků, hvězdy světového zločinu i přízemního sicilského mafiána bojujícího se svou neumořitelnou sestrou opravdu stojí za to. Jean Paul ve své špičkové formě až překvapivě dobře souzní s Bourvilem a NATO tu prokazuje příkladnou vstřícnost, protože v tomto vodopádu ztřeštěností nevyznívá ani zdaleka nejlíp. Přitroublá francouzská policie není v tomto humorném zlehčování ani zdaleka na posledním místě stejně jako tehdejší - již končící italský kult tzv. čistoty. Scénář zejména ke konci filmu počet gagů stupňuje až neúnosně, ale všechno přebíjí suverénní kamera a jistá režie. I po takřka šedesáti letech je stále se na co dívat. (11.02.2024)