Sladký život

Po Cabirii a 8 1/2 jsem měl možnost zhlédnout Sladký život, který je opěvovaný snad ve všech kritikách, a tudíž jsem mohl očekávat něco speciálního a nezapomenutelného, avšak na druhou stranu jsem měl obavy, že mě tento film mine svým posláním velkým obloukem. A vlastně jsem se nemýlil ani v jednom. Felliniho režisérské nadání je cítit ve spoustě scénách a některé pasáže jsou už dnes naprosto legendární - fontána di Trevi či závěrečné "orgie". Bohužel jsem se místy dost ztrácel v ději a některé scény byly pro mě nepochopitelné. Takže jsem na pochybách ohledně hodnocení - film je to neuvěřitelně dlouhý a chvílemi hůře stravitelný, ale na druhou stranu jde o vskutku kvalitní umělecký kousek. Zkrátka snímek, který dokážu ocenit, ale bohužel ne docenit. (27.08.2011)

Ani chvilku jsem se nenudila. Ani na chvilku jsem nemyslela na nic jiného. Nenajdete tu žádné vakuum. I nejmenší detaily mají obrovskou hodnotu. I když je film vystavěn jako jakási mozaika a bourá dramaturgické (i jiné) konvece, působí uceleně, všechno spolu souvisí. Je to pohled na lidi zdánlivě bezstarostné a úspěšné, jejichž životy jsou však ve skutečnosti nenaplněné a kteří spolu nedokáží komunikovat. Nejraději mám scénu v autě s vajíčkem a banánem, pak taky čekání na Madonu. - Zrůdný komentář. Ale nemám to srdce ho smazat, byl můj první. (24.10.2005)

Počas Felliniho výpravy do sladkého života vyššej spoločenskej triedy som sa skoro unudila k smrti...predriemala som asi štvrtinu filmu, čo značí skoro 45 minut! Úmyslom určite nebolo upútať dejom, to je jasné, ale tri hodiny točiť o falši a lesku rímskej smotánky, to už je ťažký kaliber na moju pozornosť a trpezlivosť. A nevydržala by som pri tom pozorne sedieť ani počas dlhého zimného najnudnejšieho večera v mojom živote:) Myslím si, že pán Fellini s kľudným svedomím mohol značnú časť hluchých nudných miest prestrihať a skompletizovať do poldruhahodinového filmu. Som si stopercentne istá, že by myšlienka zostala zachovaná a dosiahol by lepší efekt u divákov...Hlavne z tohto dôvodu dávam tak nízke hodnotenie...v roku 1960 možno práve týmto spracovaním očaril, no mňa určite nie. Jeho filmové verzie a väčšina tvorby mi akosi celkovo nesedia, možno výborné diela s nepochybnými kvalitami, no na mňa to bohužial pôsobí skôr utlmujúco ako vzrušivo... (06.05.2006)

Já jsem to čekal, ne že ne. Celý den jsem se psychicky na Sladký život připravoval. Ze školy jsem přišel v půl jedné po poledni, odpočinul si u klipů na MTV (světe div se, dávali samé skvělé písničky), pak se zasmál u tří za sebou jdoucích dílů Simpsonů, následně zatáhl závěsy a pohodlně se usadil do křesla. Bez jakýchkoliv předsudků prohlížím prvních pár minut a zjišťuji, že půjde o docela těžce koukatelnou látku. Přežívám první hodinu. Přicházím na to, že se film asi bude snažit něco kritizovat a oceňuji, že natáčí život takový jaký je. Čili nudný a nezajímavý. Také se vám určitě stalo, že vaše nejzajímavější životní okamžiky někdo nahrál na kameru a po následném koukání na kazetě vám to přišlo neskutečně nudné a únavné? Mně ano. Z toho se dají odvodit 2 skutečnosti. Za prvé: většina filmů je ukrutně nereálných, za druhé: natačení života takový, jaký je, ve filmu podle mě moc nefunguje. Ale pokračujme dále v naší sledovací pouti. Další půlhodinu prožívám krizi. Nedokážu se plně soustředit, neustále se převaluji a do toho všeho do bytu přijdou příbuzní a otravují...Naštěstí je včas urazím nemístnou poznámkou a oni z pokoje odejdou. Zjišťuji, že zápletka je takřka nulová a že děj je velice rozpačitý a neuchopitelný a také, že kritizuje něco, co kritizovat už ani nepotřebuje, jelikož to bylo kritizováno již mnokokrát. Uvažuji, jestli nepřesunout film na jindy, překonávám se však, ale neskutečná únava snímkem způsobená zapříčiňuje můj náhlý přesun z křesla na poměrně vzdálenou a ostrým úhlem k obrazovce postavenou pohovku. Léhám si a náhle slyším ob pokoj na plné pecky bouřící hudbu z reprobeden do bratrových uší. Proklínám ho, ale přesto se podívám na televizi, co že se to tam zrovna děje a se s děšením zjišťuji, že i přes zatažené závěsy prosvětluje bílý den na obrazovku své paprsky a já místo filmu sledují spíše statický nábytek obývacího pokoje. Ale což, za pohodlí se platí. Snažím se opět zabrat do děje, zpozorovávám docela zajímavou scénu v autě, ale z nenadání se mi zavírají oči, přes přemáhání si nemůžu pomoci, často zjistím, že místo našponování na obrazovce, mé oči spíše odpočívají ve skrytu víček a z usnutí mě povětšinou vybudí nějaký ten klakson nebo zvýšený hlas. Po 20-minutách dřímání si bouchám do hlavy, mnu si oči, propleskávám obličej a v duchu říkám: "Já to přece dokoukám!" Dokoukal. Ten film mi nic nedal, jsem za něj rád jenom proto, že si můžu vyrovnat svůj poměr mezi kladným a záporným hodnocením. To je chabé že? Taky myslím. Sladký život mě připravil o 3 hodiny života a já je chci zpět! Ale co, stejně bych je promrhal... (05.05.2006)

Felliniho moc rád nemám, ale tohle se mi kupodivu i přes nevkusnou délku líbilo. Dost má na tom podíl fakt, že jsem se dokázal ztotožnit s Mastroianniho postavou. Opět to vizuálně dobře vypadá, opět je tam skvělá hudba a opět hafo zbytečné vaty a další Felliniho trademarky. Potěšila mě i role Lexe Barkera, kterého já dost můžu. (02.05.2006)