Ginger a Fred

Felliniho sentimentalni rozlucka s jeho dvornimi herci - Giulietta Masina a Marcello Mastroianni. Paradoxni je, ze oba jsou v techto rolich sympatictejsi, nez za celou jejich dlouhou spolupracujici karieru. Masina vypadala jako tetka uz asi i ve 20ti, takze kdyz hraje skutecne babku, tak se na svou roli konecne hodi a Mastroianniho italsky fesak v predchozich Felliniho filmech mi je taky extra protivny, takze kdyz hraje senilniho dedka, je to naprosto idealni. Celkove vzato se to docela tahne, ale ta duchodecka senilita ve filmech vzdycky zafunguje. Umelecky par se tesne pred smrti po 30ti letech schazi aby zavzpominali na svou zaslou slavu. 5/10 (23.09.2011)

Zajímavosti:Televizní magnát Fulvio Lombardoni je jednou z prvních satir na Silvia Berlusconiho, který v té době budoval své monopolní mediální impérium. /// Ginger a Fred se také říká Tančícímu domu v Praze, který od roku 1996 stojí na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. /// Ginger Rogers podal na Federico Feliniho žalobu, protože film používal jeho jméno bez povolení. /// Ve filmu se objeví také italská pornoherečka Moana Pozzi. /// Marcello Mastroianni kvůli roli zhubnul 25 kilogramů. (14.08.2011)

Felliniho nostalgický snímek o páru dvou tanečníků, kteří ještě jednou po mnoha letech přijali nabídku znovu vystoupit na pódiu, není jenom obyčejným nostalgickým filmem se zamýšlením se nad časem, stářím a životem. Je také nadčasovou satirou na stále víc upadající úroveň laciných televizních estrád a masového média televize. Nemůžu říct, že bych byl z Ginger a Freda vyloženě nadšený, délka přes dvě hodiny na mě působila nejednou zdlouhavě a čím dál víc mi začíná být jasné, že chvilka, kdy Fellini natočil své geniální podobenství Zkouška orchestru (1978) bez hluchých míst a bez zbytečného natahování v pouhých 70ti minutách, přišla na něj holt asi jednou v životě a jinak si Fellini stopáž svých povětšinou hodně dlouhých filmů nedokázal uhlídat. Na druhé straně musím říct, že celý ten příběh dvou tanečníků a jejich společného dne od setkání v hotelu, přes cestu autobusem, dění v televizním zákulisí až po události na pódiu a zakončení má moc pěknou atmosféru a přes tu délku i výskyt slabších míst se mi sledoval příjemně. Určitě i díky oběma slavným hercům, kterým pokročilý věk rozhodně neubral na šarmu (spíše řekl bych naopak) a podali nesmírně podmanivé výkony. A pokud máte tu správnou naladu na komedii spíše komorní, pomalou až zádumčivou, založenou více na poetice, než na ději (a já tu náladu naštěstí měl), můžete si i přes drobné výhrady odnést z filmu pěkný zážitek. [75%] (27.06.2021)

Zpočátku jsem se zmateně rozkoukával a jedinou oporou mi byla milá tvář Giuletty Masiny. Pak přišla na řadu lehká nuda... ovšem v okamžiku kdy do děje zasáhl opotřbovaný švihák Pippo Marcella Mastroianniho, rozjel se Felliniho vlak ďábelskou rychlostí a já už jen s úsměvěm pozoroval jak s Giulettou vytahují na šedivé světlo světa (ošklivého televizního studia v Římě) vzpomínky na své mládí. Pozoruhodný, milý film s úžasně charizmatickou ústřední dvojicí, naplněný nostalgií nejenom po Fredovi a Ginger, ale taky po padesátých a šedesátých letech italské kinematografie, Felliniho tvorby především. Jo a taky televizním kýčem, respektive satyrou na levný svět televizní zábavy - stále velice aktuální... 80% (13.11.2006)

Lidová kultura v pseudolidovém barnumském provedení, která není ani lidovou, aani kulturou, tu dostává co proto. Zeptáme-li se, kdo je zodpovědný za toto živé životní vyústění italského neorealismu, pověstné iniciály FF nás nemohou nenapadnout. Úcta ke stáří, nostalgie za profesionalitou, vážnost poctivé práce ... jak nostalgicky, jak nepřípadně a jak nenahraditelně to zníí! GINGREM se pohybujeme jako diváci doslova na špičkách, plni zvědavosti, dychtiví, pokorní, nadšení. Banální slova, která nás napadají, nemohou postihnut to, co vidíme před sebou na pověstném stříbrném plátně, kde řádí Giulietta s Marcellem! Tom plátně, které jako kdysi neméně osudová divadelní prkna, znamenalo a ve světě skutečného umění stále znamená svět. Ve Felliniho případě takřka vždycky s jistotou atomových vah, pro něž splést se v miligramech znamená selhat. Fellini se ale nemýlí ani v tunách a v kilotunách, aniž by mu nanogramy činily viditelné potíže. Všichni, kdo tohoto vášnivého Itala milujeme, víme, že to tak má být. Že je to tak dobře. (30.12.2007)