Ginger a Fred

Že Fellini není moje krevní skupina, opakuju poměrně často. Teď ale půjdu do sebe a už to říkat nebudu (ono těch filmů, které bych chtěl vidět, je tolik, že může jednoho Itala s klidem vynechat). Je to mimochodem můj teprve 4. film od mistra. Obrovské panoptikum, Babylon, blázinec, a nuda, nuda, dvouhodinová nuda. Kdyby se nestavělo na dvou důchodcích, a jejich postavy byly jen použity pro stavbu příběhu kolem televize, asi by mělo jinej drajv. Jako kritiku, nebo reflexi, nebo prostě pohled do zákulisí televarieté by to mohlo být fajn. Tohle je unylé, smutné, polotrapné, a ani 80 dabérů, které Olga Walló ke spolupráci přizvala, to nezachrání. (22.01.2017)

Čas a s ním i roky neúnosně běží, s nimi se pomalu vytrácí i skutečné hodnoty. Zestárlý pár varietních tanečníků se přesto objeví na podiu, stihnou zavzpomínat na staré dobré časy a zároveň představit italského tvůrce Federica Felliniho zase v trochu jiném světle. Ve finále ale nic, co by nějak zásadně posílilo můj vztah ke kinematografii.. (25.07.2012)

Některé Felliniho fanoušky možná zklame příliš laciná kritika televizní zábavy. Televizory se stupidními pořady se objevují v téměř každém záběru a nezřídka má divák možnost se seznámit s reklamou, jak modelka propaguje kečup nebo s výtahem toho nejhutnějšího, co dobová televize nabízela ještě před masivním nástupem telenovel a reality show. Závěrečná estrádní vystoupení jsou zlatým hřeb nevkusu. Tato jasně čitelná kritika televize, která nás provází celým filmem, je ale pouze jedno téma, které film přináší. Mnohem větší význam zde má společenský mezigenerační konflikt. Malá úcta ke stáří a hodnotám, které symbolizuje. Je to patrné v samém začátku ostentativním přehlížením Ginger, končí to nesportovním výsměchem publika při zakopnutí Freda v závěrečném tanci. Zároveň se jedná o jakousi rozlučku hvězdných herců Masinaové a Mastroianniho, jejichž filmová role s posledním tanečním vystoupením je i jakousi oponou za jejich kariérou. Masinaová zde má v roli Ginger pozici dobrosrdečné elegantní postarší dámy. Jakmile ale udělá pár rychlých kroků, hned se v ní zas vylíhne ten čertík, kterého známe. Mastroianniho Fred je skvělou ukázkou starého šarmantního bonvivána, který cítí, jak mu dochází síly a snaží se to brát s nadhledem. Společně vytváří dokonalý pár dlouholetých přátel a nenaplněné platonické lásky. Nyní když se po letech sešli, žije jejich vztah ze společných vzpomínek. Ve filmu je to jediný opravdový vztah, a právě tento vztah zde symbolizuje opravdové hodnoty jako kontrast k těm umělým. I lidé nakonec vycítí, že poslední tanec Ginger a Freda byl něčím víc než estrádní zábavou. Právě podzim života nutí člověka uvažovat jinak než v dobách dřívějších. Oni dva už dávno nepatří do světa laciné zábavy. Nyní mají jiné motivace. Fellini nás učí je vnímat. 85% (11.07.2011)

Lidová kultura v pseudolidovém barnumském provedení, která není ani lidovou, aani kulturou, tu dostává co proto. Zeptáme-li se, kdo je zodpovědný za toto živé životní vyústění italského neorealismu, pověstné iniciály FF nás nemohou nenapadnout. Úcta ke stáří, nostalgie za profesionalitou, vážnost poctivé práce ... jak nostalgicky, jak nepřípadně a jak nenahraditelně to zníí! GINGREM se pohybujeme jako diváci doslova na špičkách, plni zvědavosti, dychtiví, pokorní, nadšení. Banální slova, která nás napadají, nemohou postihnut to, co vidíme před sebou na pověstném stříbrném plátně, kde řádí Giulietta s Marcellem! Tom plátně, které jako kdysi neméně osudová divadelní prkna, znamenalo a ve světě skutečného umění stále znamená svět. Ve Felliniho případě takřka vždycky s jistotou atomových vah, pro něž splést se v miligramech znamená selhat. Fellini se ale nemýlí ani v tunách a v kilotunách, aniž by mu nanogramy činily viditelné potíže. Všichni, kdo tohoto vášnivého Itala milujeme, víme, že to tak má být. Že je to tak dobře. (30.12.2007)

G&F je jeden z posledních filmů Feredica Felliniho i Giulietty Masina. Škoda... Fellini se otevřeně pustil do kritiky moderní televizní doby, do níž se staré dobré zvyky a způsoby nehodí, která si nepotrpí na stálost a která letí rychlostí reklamního skeče... G.Masina spolu se skvělým M.Mastroiannim vytvořili nezapomenutelný stárnoucí pár tanečníků, na jejichž osudech výborně vidíme rozdíly dvou naprosto odlišných světů - toho starého, jenž přetrvává ve vzpomínkách, a nového, který žádné vzpomínky uchovat neumožňuje, protože je založen na prchavém účinku okamžiku. Vlastně mi až běhal mráz po zádech při pomyšlení, jak je tento film aktuální: "Vy nejste manželé? Škoda, chyba... / No ale... Nechápu proč / Líp to zabírá. Divákům se milostné příběhy líbí" Film je natočený v charakteristickém italském střihu, v typickém Felliniho provedení. Ne, že bych ty taliánské postsynchrony miloval, ale na druhou stranu si to už bez nich nedokážu představit :-) G&F je zkrátka vynikající završení dráhy dvou velkých osobností světa filmu. Fellini natočil krásnou reflexi hopsavých estrád a G.Masina okouzlila (samozřejmě i Mastroianni) svým herectvím. P.S.: Přišlo mi víc než symbolické, že hlavní moderátor té závěrečné estrády jako by z oka vypadl Krampolovi....:-) (05.01.2007)