Sám proti teroru

Veškeré scénáře, které se dostaly do sídla Cannon Films, se údajně nejprve dělily na dva štosy určené dvěma hlavním hvězdám společnosti, Chuckovi Norrisovi a Charlesovi Bronsonovi. Pravdivost této historky dokládají promo materiály z filmových trhů k nerealizovaným filmům či filmům, ve kterých nakonec hrál někdo úplně jiný (Norris tak byl ohlášen např. do "Americký ninja" či "Fifty Fifty"). "Sám proti teroru" v tomto kontextu působí jako výsledek přehmatu či zhroucení obou štosů a jejich promíchání. Norris se zde objevuje v roli, která typově sedí spíše cannoňácké image Bronsona, což se projevuje nejen tím, že film neobsahuje takřka žádnou akci ani sekvence bojových umění. Dalším úskalím filmu je fakt, že role vyžaduje alespoň základní herecké nadání, což vskutku není Norrisova parketa. Nicméně potíže snímku nepadají pouze na hlavu popleteného castingu. Film asi měl původně být slasherem ve stylu "Pátku třináctého" o vraždícím hromotlukovi, ale částečně kvůli vsazení pár předváděček s Chuckem a především zcela debilní premise, že vazoun vraždí zlomením vazu, zde není žádné napětí. Když k tomu ještě připočteme absurdní nápad, že vrahoun přebývá ve ventilaci starého divadla a likviduje ženy na záchodcích, je dílo marnosti dokonáno. Stejně jako v řadě jiných cannoňáren i zde ostrůvek zapamatovatelnosti představuje vynikající Steve James, který svým charismatem, energickým projevem a schopností si podmanit kameru, na sebe strhává pozornost v každé scéně, kde je. Škoda, že byl afroameričan a v 80s byla éra komerčně lukrativních blaxploitation věcí minulosti - z něj totiž měla být hvězda a ne jen sidekick. (16.08.2015)

Chuck se snaží hrát na vážnou notu, ale prosím vás. Co to bylo? Rozřezat mříže během mžiku a za pomoci zubní nitě, prachu z brusného materiálu a lepidla. A tomuto úkonu odporuje věta, kterou pronesl doktor: "Jedno vím naprosto jistě, dal jsem mu nejrůznější testy a všechny vyšli na nulu, takže mu to vůbec nemyslí! Všechno pouhý instinkt!" Steve James neměl moc velký prostor, a proto pronesl jen zanedbatelně hlášek a neměl žádnou bojovou scénu. (06.07.2008)

Pohodová Cannonovka s řádnou dávkou béčkovej ksichtů, Billy Drago jako psychiatr, Steve James jako tradiční parťák do nepohody, zlej kryptoňák O´Halloran tentokrát ještě zlejší a cameo Bobbyho Sixkillera jako bonus. Yoram s Globusem nezklamali, opravdu pohodová sračka, tentokrát ovšem spíš krimithriller než akční. (25.03.2016)

Snímek rozhodně není pro diváky, kteří mají Chucka Norrise zaškatulkovaného jako herce akčních filmů, čímž očekávají lecjaké rošambo. Tady se jedná pouze o jednoduchý krimi thriller, byť od základů vyrobený dle známé šablony. Začíná to sice tak, jak se na Chucka sluší a patří, ale záhy přijde uvolnění a vcelku pomalu plynoucí děj bez násilných či vyloženě brutálních scén. Vlivem té šablony se již dnes stává příběh velmi předvídatelný, což snižuje napětí, ale na druhou stranu je to pro odpočinkový film velice vhodné. Role losangelského detektiva Dannyho O'Briena má hlubší psychologický charakter s rodinným zaměřením a rozhodně se nedá říct, že by to Chuck nezvládl. Naopak. Nepřehrává a snaží se udržet přirozenou lidskost. A tak už je dnes snímek vhodný spíše pro náročnější diváky, kteří dokáží ocenit snahu filmového řemesla. (01.07.2017)

Toto som videl asi keď som mal 8 rokov, vtedy sa mi to zdalo dosť schopné a bavilo ma to. Viem, že som to mal nahraté na VHSke a pozeral som to dokonca viac krát. Pamätám si, že záverečný súboj som si prehrával viac krát. Ale viem aj to, že toto nebol klasický bojový Norrisácký snímok, v tomto sa to skôr celé hralo na Sylvestrovú Cobru. Viac zbraní a na strach pôsobiacich scén, ako tých prírodne bojových. (12.09.2007)