Cabiriiny noci

Dlouho jsem koukal asi na nejprůměrnější italský film, co jsem kdy viděl. Nejdřív jsem musel přijít na chut herectví GM, který je docela neobvyklý. To se mi povedlo a nakonec musim říct, že to je nejlepší atribut filmu. Samo o sobě by to ale nestačilo - zásadní pro vjem z filmu i hodnocení je závěr, který posouvá celé dílo o level výš... (03.01.2012)

Ten Felliny je prostě génius. Kdo dokáže 110 minut týrat smutným osudem prostitutky bez budoucnosti, aniž by divák měl jen na chvíli tendence film vypnout? Výšin Silnice to asi nedosahuje (ačkoliv se oba filmy zabývají stejným tématem, tolik typickým pro Felliniho ranné filmy), přesto to považuji za jedno z nejlepších děl italského velikána. (11.03.2009)

90% - Cabiriiny noci jsou možná poslední ze snadno stravitelných Felliniho filmů. Je v nich obsaženo mnoho motivů z o něco starších Darmošlapů, ale překvapivě také z následujícího Sladkého života, který je již o poznání složitější. Na snadě je otázka, zda-li lze mluvit o "kompromisu" mezi těmito dvěma filmy... Ať je tomu jak chce, je Notti di Cabiria skvostný film. Nezaměnitelný režisérův pokrokový styl v kombinaci se spíše konzervativnější, avšak vždy osobitou a výtečnou hudbou Nina Roty vás po celé dvě hodiny nebude nudit. Giulietta Masina byla věru velká herečka. Její výkon je podle mě základním kamenem tohoto filmu. (21.05.2006)

Fellini na mě tímto snímkem zapůsobil úplně stejně jako se svou o tři roky mladší Silnicí, v níž si rovněž hlavní roli zahrála jeho manželka Giulietta Masina. Její herecký výkon je naprosto odzbrojující a hluboce mě zasáhl svou tragikomickou dvojí rovinou - Cabiriiny noci mě díky ní rozesmály i hluboce dojaly (především pak samotný závěr filmu je nesmírně silný). Svůj podíl na nezapomenutelném dojmu z filmu má i nádherná hudba Nina Roty. Fellini byl velký filmař a patří k mým vůbec nejoblíbenějším režisérům. Samozřejmě to ale není film pro každého a většině současných diváků musí přijít jak z jiného světa, což ostatně taky je. Je fascinující, jak se za pouhých 55 let proměnil nejen náš svět, ale i moderní pojetí filmu - už proto má ze "studijních důvodů" smysl koukat na podobné archivní "vykopávky". Jsem vděčný ČT2, že tento snímek (spolu s La Dolce vita) odvysílala v rámci svého cyklu "Velikáni filmu". (16.01.2012)

Nešťastný příběh Cabirie mě rozesmutnil a naplnil nadějí zároveň. Je pravda, že příběh je možná trochu banální, nepříjemné italské uřvanosti je tu taky dost, ale nad tím vším stojí výborná Giulietta Masina a její nádhernou kamerou snímané tragikomické eskapády. Nejvíc mě dostala scéna s hypnózou, kdy nebohá Cabirie stojí před plným publikem a prozrazuje svá přání, své touhy.. a je všem jenom pro smích. Fellini naštěstí nezneužívá takových scén k lacinému dojímání, Cabirie není žádná chudinka, se kterou všichni zametají, naopak. Je to silná žena, která ví co chce a je ochotná za to bojovat do rozervání těla. Jenom se jí to vždycky nějak vymkne a výsledky jsou politováníhodné. Myslím, že nikdo nikdy nenatočil lepší psychologický portrét jedné ženy. (13.09.2008)