Star Trek: Do temnoty

Klingona bych nikdy nedráždil, protože bych nechtěl skončit v některém z jeho přebytečných žaludků. Takže si nedělám legraci z jeho osmikomorového srdce, nešťourám ho vidličkou do dvojitých jater, neposmívám se jeho zmuchlanému obličeji a pokud si dobře vzpomínám, tak se raději pohybuji v jiné galaxii než on. To ale Kirk je jiný. Klidně si tu svou Enterprise navede na jejich území a naivně očekává, že mu to projde. To ale samozřejmě nemůže, protože pak by ten film byl o ničem a to by nešlo. Musí přece jít o akci, ale taky o zábavu, které opět jednoznačně vévodí odporně pravdomluvný Spock. Naštěstí není na to hláškování sám, takže je to nakonec fajn zábava i pro ty, kteří se na seriálové mise v papundeklové lodi pravidelně nevydávali. (12.11.2013)

Levná drahá limonáda, při níž si nemohu odpustit jedno srovnání - v dnešní éře překračování i těch nejzazších hranic a překonávání těch nejextremnějších rekordů musí jedna kultovní filmová legenda, totiž Indiana Jones, přežít uzavřený v olověné ledničce atomový výbuch, kdežto jiná podobná legenda, kapitán Kirk, je nucen vlézt dovnitř warpového jádra (a zpravit ho kopáním do něj). Kde ale první jmenovaný přežívá s elegancí a jeho čin je následně shozen režisérským vtípkem s přihlížejícím svištěm, ozářeného kapitána Kirka nechají filmaři loučit se se Spockem falešnou řečí patosu. A aby bylo kýči učiněno zadost, Mr. Spock uroní slzu. Illogical (02.09.2013)

Pokračování Abramsova pojetí Star Treku s podtitulem Do temnoty představuje zajímavý paradox, který tu různou formou zmiňuje více lidí. Jde stejně jako první díl o důsledně a chytře vystavěný film, nicméně pro jeho plné pochopení a docenění je nutná znalost předchozích star trekovských filmů, seriálů, ad. Při této znalosti si ale film užijete jen do té míry, že sice budete plně vnímat pohrávání si s modelem star trekovského universa a různými alternativami, ale nadšení z jedinečného, neočekávatelného a překvapivého řešení se vytratí. To si naopak zachová divák, kam řadím i sebe, Star Trekem více či méně nepolíbený, který ale zase nepochopí tu řadu odkazů a paralel. Tato ambivalence pak nabízí určitý argument, proč uvedeným způsobem filmy ze zavedených (a megaúspěšných) franšíz dělat. První skupina zainteresovaných se utvrdí ve fanouškovském statusu, ta druhá bude neodolatelně chytrým zpracováním sváděna a přemlouvána, aby se fanouškem stala také. (12.06.2015)

J.J. Abrams je mimozemštan, kterého nám sem poslali z budoucnosti, aby smrtelníkům ukázal, jak vyrobit dokonalý blockbuster. Při té příležitosti mu vpravili do žil hravost a dětskou duši Stevena Spielberga a smysl pro destruktivní spektákl Michaela Baye, ale ponechali mu dost osobitosti, aby přidal něco svého. Možná proto je každá drobná postava propracovaná k dokonalosti, proto mezi lehkovážnými hláškami problikávají odkazy na americkou zahraniční politiku, střet civilizací a problém terorismu ve světě, kdy nepřítel může udeřit kdekoli. Snad proto je špičkování mezi inertním Vulkáncem Spockem a horkokrevným kapitánem Kirkem zábavné i symbolické, i když všichni víme, že rozum a chtíč nemohou být v opozici natrvalo... Celý startrekovský systém zvratů a charakterů dává přesný smysl a přináší spoustu humoru a vizuálních parádiček. To něco navíc je brilantní Benedict Cumberbatch v roli Johna Harrisona, záporák bondovského kalibru. Jeho postava nabízí několik interpretací a celou Federaci a její snažení relativizuje, protože ačkoli je "pro většinu lidí zabiják, pro někoho může být bojovníkem za svobodu". Cesta vesmírem pro Abramse nekončí. Hvězdné toulky zanedlouho nahradí Hvězdné války. A já se nemůžu dočkat: když mne Abrams ve dvou dílech konvertoval ke klanu trekkies, je pravděpodobné, že v dalším sčítání lidu uvedu jako vyznání víru v řád rytíře Jedi. 90% (12.06.2013)