Star Trek: Do temnoty

So, shall we begin...? Když stejnou větu pronášel Pinhead v Hellraiser 3: Hell on Earth před masakrem v rockovém klubu, jen těžko mohl tušit, že o pár desítek let později se objeví černovlasý Brit s uhrančivým pohledem a geniálním hlasem, v jehož podání bude znít o poznání děsivěji. Kino navštěvuji zcela výjimečně, a když jsem konečně zhlédla Abramsův úvodní Star Trek, začala jsem cítit něco silného a spolu s trailery na jeho pokračování jsem se nakonec dostala do statusu "MUST SEE!" Říkám, že Star Trek: Into Darkness byl pro mě ten vůbec nejsilnější zážitek, jaký jsem kdy v kině zažila. Jakkoli příliš neholduju technologii 3D a tomu, že se s ní promítá už téměř každý blockbuster, musím říct, že v případě tohoto filmu se mi právě tato technologie postarala o nezapomenutelný zážitek. Jak už zde někdo psal, už od úvodních hvězdiček Paramountu, které se s elegancí jemně otřely o vodní hladinu, až po závěrečné titulky jsem byla "completely stunned." Při spoustě momentech mi srdce divoce bušilo a polévalo mě horko i zima zároveň. Už od scény, kdy se Kirk snaží znovu nahodit jádro, jsem začínala cítit slzy a vše to vygradovalo scénou "I'm scared, Spock", kdy jsem normálně začala brečet jak malá holka. Nepamatuju si, že by mě kdy nějaké sci-fi, nebo snad vůbec nějaký blockbuster dokázal takto "rozhodit." K obsazení. Zachary Quinta jsem začala milovat. Chris Pine mě zde dokázal přesvědčit, že i když je to typický hezoun, umí také hrát. A to hodně dobře. Zoe Saldana, ani Karl Urban zde sice nemají tolik prostoru, jako v úvodním filmu, ale zato je fenomenálně "nahrazuje" Simon Pegg, který mě s tím svým přízvukem dostal a především také "the ultimate galactic motherfucker himself." Mistr Cumberbatch to na nás rozehrává mistrovsky, a už od úvodní scény, kdy slyšíme pouze hlas "I can save her" je jasné, že toto bude v jistém směru "jeho" film. Jeho Khan je dokonalý a děsivý a scény s ním naprosto hypnotické. Jeho hlas v 3D až téměř duní a já z něj nedokázala spustit oči. Snad všechny proslovy a dialogy, které ve filmu vede, si zasluhují status "epické" a jen za svůj výkon ve scéně "My Name is KHAN" by si zasloužil Oscara. Fanynky SPIRKA si také přijdou na své a "bromance" momentů je zde požehnaně:) Zejména Spock si od Kirka "vyslouží" pár nemístných posměšků:) Vtipných situací, narážek, ani hlášek zde rozhodně neubylo, alespoň já jsem se slušně nasmála. A nějaké ty dvojsmysly se také objeví:) Celkově mi Do temnoty připomíná 2. sérii Sherlocka. Mnohem temnější, nebezpečnější, osudovější, už ne tak bezstarostné a uvolněné, nabývající na důležitosti, jdoucí více do hloubky, více zaměřené na psychologii hlavních postav a rozvíjení jejich vztahů. Díky roli Bena jsem měla dojem, že tento film mi způsobil něco jako "Reichenbach Feelings." A skupiny jako "SpockLock" či "Sherlock Into Darkness" patří mezi jeden z nejvěrnějších Fandomů na internetu:) I já sama jsem tam nějakou podobnost se Sherlockem viděla. Závěrečná scéna, kdy Spock bojuje s Khanem ve výšce, mi připomněla souboj mezi Obi-Wanem a Anakinem. J.J. Abrams je pro mě sakra borec, a já jen doufám, že takto výborně bude fungovat i nadále. Star Trek Into Darkness mi přinesl ultimátní zážitek, jaký jsem snad ani v nejmenším nečekala a dostal mě tak, jako zatím jen velmi málo filmů. "I will walk over your cold corpses.", "You, you can't even break a rule, how can you be expected to break bone?", "You think you world is safe? It is an illusion. A comforting lie told to protect you. Enjoy these final moments of peace. For I have returned to have... my... vengeance." (12.06.2013) (méně) (více)