Silnice

Felliniho často opěvovaný film Silnice, je přechodem od klasického neorealismu k poněkud optimističtějšímu realismu, který obsahuje komediální prvky. Někdy se nazývá neorealismus růžový. Ta komediální růžovost je zde ztělesněná postavou Gelsominy. Ona je ženským klaunem, který dokáže místy rozesmívat i v prostředí největší deprese. Ona je prostoduchá dívka, která s dětskou nevinností a bezradností hledá smysl svého života. Název silnice je opravu výstižný. Není to jen pojem napovídající, že uvidíme „roadmovie“ z 50. let, ale je v tom i skrytý význam hledání duchovní cetsty, hledání své existenciální podstaty. I tento význam je s kočováním komediantů spojený. V tomto významu má film blízko k Antonioniho tetralogii citů. Stejně jako Antonioniho hrdinky ztvárněné Vittiovou hledají smysl svojí existence v impulsech vnějšího světa, koná tak i postava Gelsominy ve Felliniho filmu LA STRADA. Rozdíl je v tom, že Antonioni mluví v hádankách a jen naznačuje prostřednictvím atmosféry, zatímco Fellini nás nechává vnímat city prostřednictvím jasně čitelného hereckého projevu Masinaové. Nezbývá než znovu smeknout před jejím herectvím. Tragikomičnost postavy Galsominy je vlastně obsahový axiom celého filmu. Její bezvýchodná situace, kdy je v soužití s člověkem, který ji trápí, ubližuje a brání rozvíjet její vlastní kreativitu, jí psychicky ničí. On je jejím povahovým protipólem. Přes to všechno není schopná ho opustit. Ona strašně cítí potřebu být někomu užitečná. V tom spatřuje možnost naplnění své existenciální podstaty. V jednom klíčovém rozhovoru artisty Blázna s Gelsominou, se dozvídáme, že vše má na světě svůj význam. Jako příklad je jmenován obyčejný kámen ležící na cestě. Proto i to, že ona žije po boku Zampana (Anthony Quinn), musí mít svůj důvod. V domění, že jí má Zampano přecijen rád a v domění, že jí bude potřebovat, odmítá naději lepší budoucnosti a zůstává. Její oddanost ale není opětována a Gelsomina ve vztahu dále trpí. Když dojde k vraždě její platonické lásky (Blázna), která jí dávala v životě naději, psychicky se hroutí. V ten moment dochází ke změně v chování Zampana, když se snaží Gelsomině pomoci toto období překonat. V této nové úloze je ale sám bezradný. Proto selhává a rozhodne se Gelsominu opustit. Když se po pár letech náhodou dovídá o její smrti, hořce lituje všeho, co se stalo. Konečně se v něm probudily city, které dříve neznal. Snad nakonec právě její smrt musela přijít, aby on mohl začít žít. Aniž to Gelsomina věděla, její život měl nakonec přecijen nějaký význam. 92% (23.12.2010)

Taliansky, hovorený Charlie Chaplin hraný bravúrnou Giulietta Masina, ktorá podala neuveriteľný výkon. Bez nej by toto bol len obyčajný film čo vyšumí za desaťročie. Masina mi hneď pripomenula Charlieho Chaplina a nádherne ovládala svoju mimiku. Postava Gelsomina vzbudzuje u diváka rôzne pocity a niekedy aj rôzne pocity zároveň (smútok a smiech zároveň napríklad) a to len svojou tvárou. V jednu chvíľku sa Geslomina smeje a za päť sekúnd má smutnú tvár. Niečo takto zahrať ako Masina je klobúk dole a keď nemáte klobúk dajte dole všetko čo je na stole. Anthony Quinn hral tiež výborne. Takže máme film, ktorý je pozdvihnutý do výšin hlavne za herecké výkony. Nemám celkom v láske takýto prechod ku koncu, ale La Strade to odpúšťam a páčila sa mi. (06.06.2015)

Tak tento film vo mne dozrieval ako víno. Po prvom zhliadnutí som to videl na štyri hviezdy, po druhom som už uvažoval nad piatimi. La Strada predstavuje nezabudnuteľné úzke prepojenie dobra so zlom. Na jednej strane je stelesnené dobro a čistučká prostoduchá dušička v podobe Gelsominy, na strane druhej je tu primitívna krutosť a čisté zlo v podobe hrubiána Zampana. Do toho sa ešte priplietla tretia osoba v podobe Blázna, ktorý toto prepojenie filozoficky obaľuje, pričom niekedy to zachádza až do existencionálnej metafory, nad ktorou je radosť popremýšľať. Áno, všetky veci, živé i neživé, by mali mať svoj zmysel a úlohu, pre ktorú sú na tomto svete, nie je väčšieho šťastia pre človeka prísť na tú svoju. A nie je väčšieho nešťastia ak človek svoj zmysel nikde nevidí - Zampano v jeho poslednej scéne. Nádhera. 85/100 (22.11.2015)

Gelsomina jako Mignon dvacátého století. Píseň Goethovu jsem slyšel echem znít - pod melodií, kterou dívka hrála: "Znáš země ty, kde citron rozkvítá, / v tmách loubí zlatá oranž prosvítá, / kde od blankytu vánek jemný dchne, / kde myrta klidná, vzhůru laur se pne, / znáš země ty? Tam k nim! tam k nim / brát s tebou se, ó, milenče můj, sním. // [...] // Ten vrch-li znáš a stezku oblačnou? / Tu soumar si svou cestu hledá mhou; / a v slujích dlí ten draků starý rod; / tu skály pád a přes ni vřava vod. / Znáš hory ty? Tam k nim! tam k nim / jest naše pouť! můj otče, pojď, kam sním!" (19.08.2016)

Děj filmu je vystavěn dle víry v to, že vše na světě má svůj význam. Ať už je to kámen, či něčí smrt. Vše se děje z nějakého důvodu. A ač já osobně tuhle teorii neumím přijmout ve filmu Silnice je tato teze ztvárněna velice dobře, což ovšem poznáte teprve při posledním záběru. Jinak je film silný vizuálně, jelikož prostředí v němž se kočovní artisti pohybují navozuje pocit absolutní bídy a beznaděje. Herecké výkony hlavní dvojice pak patří k těm životním a nezapomenutelným. Plný počet nedám jen proto, že jiná díla Felliniho považuji za silnější. (03.10.2011)