La Strada
Cesta
The Road
Režie:
Federico FelliniHudba:
Nino RotaHrají:
Anthony Quinn, Giulietta Masina, Richard Basehart, Marcella Rovere, Livia Venturini, Gustavo Giorgi, Yami Kamadeva, Anna Primula, Nazzareno Zamperla (více)Obsahy(1)
Hrdinami mýticky nadčasovej existenciálnej drámy sú hrubý kočovný cirkusový silák Zampano, jeho pomocnica Gelsomina a povrazolezec s hanlivou prezývkou Matto - Blázon. Zampano odkúpi od rodičov duševne obmedzené, pokorné a naivné dievča - Gelsomina s ním žije osamelým a zakríknutým životom na jarmokoch, pri táborení na pustých miestach a v krčmách. Gelsomina a Zampano boli pre Felliniho skôr zhmotnením duševných stavov, než postavami z reálneho života. Filozofujúci povrazolezec a Gelsominin priateľ Matto, ktorého citlivé porozumenie a vcítenie sa do jej duše sú pre ňu niečím neznámym, prezentuje myšlienky a poučky Sv. Františka z Assisi o pokore, spokojnosti, poníženosti a prostote ducha. Krajiny z CESTY, zvláštny svet drevených plotov, pustých pozemkov a lúk, popri ktorých tiahne Zampano s Gelsominou v predpotopnej motorke s vozíkom, sú odrazom vnútorného sveta protagonistov. Zampano na ceste surovo napadne Matta - Blázna, ktorý tu opravuje svoje auto a - zrejme nechtiac - ho zabije. Gelsomina upadne do tichého šialenstva, Zampano ju jedného dňa spiacu opustí. Keď o pár rokov neskôr narazí na stopu medzitým už mŕtvej Gelsominy, znenazdajky ho prepadne zúfalý pocit strateného života a vlastnej osamelosti. Fellini sa tu síce nezbavuje inscenačných princípov typických pre neorealizmus, no na rozdiel od neorealistických filmov kladie väčší dôraz na vnútorný svet než na vonkajší. V dobe vzniku film triumfoval po celom svete a Fellinimu a Masine priniesol veľkú slávu. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (158)
Milá psychologická hříčka jedné hloupě zamilované zmatené slečny a chladného cirkusáka Zampana, jež je docela právem považován za světovou klasiku. V dnešní době sice samotný příběh působí lehce neuchopitelně a téměř nereálně, stále si ale zachovává svou osobitou atmosféru, cit pro chování a motivy hlavních postav, detailně předanou armosféru okolí a herecké výkona Anthonyho Quinna i Giulietty Masiny i dnes ohromují. Tak, že i Eva Zaoralová po jeho snad stém zhlédnutí zůstává okouzlena... ()
Martina Heideggera přivedla autenticita k životnímu omylu (krátké podpoře Hitlera v roce 1933), J.P. Sartra o třicet let později k marxismu a z Felliniho se stal mezitím zapálený socialista. I prozřel Fellini a opouštěl neorealismus s každým dalším filmem. Přispěl k tomu i Jung, jehož Fellini prostřednictvím autobiografie Vzpomínky, sny, myšlenky tehdy objevil. ()
Silnice mi evokuje o rok starší Komedianty podle předlohy Ivana Olbrachta. Jiné Felliniho kusy jsou víc komplikované, některé mě mě nestravitelné, ale Silnici rozumím bez výhrad, je mi blízká. Výborné obsazení, které přesně odpovídá figurám, skvělá Giulietta Masina, která mě zaujala ještě víc než v Cabiriinyjích nocích. Za mě nejsilnější Felliniho snímek. ()
Nenápadně se rozvíjející příběh vztahu mezi dvěma naprosto odlišnými osobami, který však v posledních minutách jedinou scénou probudí takový přívál emocí, že nelze pochybovat o tom, že jde o dílo opravdového mistra. A taky Giuletty Masinové, která svou tváří vyjádří vše a od prvních minut si jí divák musí zamilovat. ()
Pro Carla Carretta prý znamenala postava Gelsominy rozhodující impuls, aby opustil místo předního funkcionáře Katolické akce a slezl z kariérních výšin až do noviciátu Malých bratří Ježíšových na Sahaře, kde mohl sdílet život lidí na samém okraji společnosti. Bůh si používá nejrůznější cesty, jak použít filmů i poměrně sekulárních k tomu, aby zasáhl srdce lidí. Dokážu si představit, které scény musely nejspíš na duchovně otevřeného diváka zapůsobit: noční debatas provazochodcem o tom, že nikdo není zbytečný, Gelsominina rozmluva s mladou řeholnicí o smyslu cesty a stěhování, o opuštění důležitého kvůli Nejdůležitějšímu. Silné jsou i okamžiky, kdy Gelsomina nahrazuje Zampanovi svědomí, a je proto odvržena... a zapomenout nelze ani na slzy v poslední scéně . Rozumím, co asi může oslovit, a sám nevím, proč mě to neoslovilo. S panem Fellinim si prostě nerozumím. Zatím pro žádný z jeho filmů jsem se nedokázal nadchnout a mám potíž cítit s jeho hrdiny. Hledím na vše s odstupem a nudím se. Doporučuji zhlédnout... třeba se nadchnout dokážete. ()
Galerie (70)
Zajímavosti (14)
- Film je zařazen na seznamu "nejvýznamnějších filmů", který vydal Vatikán v roce 1995 na přání papeže Jana Pavla II. Nachází se v kategorii filmů, které jsou významné svou morální hodnotou. (gjjm)
- Velmi brzy v procesu natáčení utrpěla Giulietta Masina (Gelsomina) těžké podvrtnutí kotníku. To byla potenciálně docela vážná obtíž, protože finanční podpora filmu byla chabá a producenti měli původně výhrady proti obsazení Masiny. Zranění zastavilo produkci na několik týdnů a vedlo ke střetu v práci a plánování Anthonyho Quinna (Zampanò), který hrál hlavní roli ve filmu Attila (1954). Ve výjimečně laskavém kroku Quinn nabídl, že bude pokračovat v práci na tomto filmu, aby ušetřil produkci dalších překážek. Vydržel vyčerpávající plán, ráno pracoval pro tento film a během večerů natáčel Attilu. (sator)
- Obytná trojkolka, ve které hlavní postavy filmu žijí, je z roku 1950. Jedná se o model Guzzi Ercole 500 truck o obsahu 500 ccm. Italská firma existovala od roku 1946 do roku 1980 a specializovala se na motocykly s nástavbami. Trochu matoucí je informace od majitele motorky Zampana (Anthony Quinn), který říká, že se jedná o Davidson a je americký. Vozítko je však dodnes v muzeu Enza Ferrariho s označením model Guzzi Ercole. Režisér Federico Fellini tuto značku miloval a uvádí se, že je v každém jeho filmu. (sator)
Související novinky
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Reklama