Silnice

Taliansky, hovorený Charlie Chaplin hraný bravúrnou Giulietta Masina, ktorá podala neuveriteľný výkon. Bez nej by toto bol len obyčajný film čo vyšumí za desaťročie. Masina mi hneď pripomenula Charlieho Chaplina a nádherne ovládala svoju mimiku. Postava Gelsomina vzbudzuje u diváka rôzne pocity a niekedy aj rôzne pocity zároveň (smútok a smiech zároveň napríklad) a to len svojou tvárou. V jednu chvíľku sa Geslomina smeje a za päť sekúnd má smutnú tvár. Niečo takto zahrať ako Masina je klobúk dole a keď nemáte klobúk dajte dole všetko čo je na stole. Anthony Quinn hral tiež výborne. Takže máme film, ktorý je pozdvihnutý do výšin hlavne za herecké výkony. Nemám celkom v láske takýto prechod ku koncu, ale La Strade to odpúšťam a páčila sa mi. (06.06.2015)

Giulietta Masinová je naozaj veľmi maličká pri svojej výške 1,57 m, kedy je oproti Anthonymu Quinnovi až o dobrých 28 cm vzrastovo nižšia, pritom zasa taký Richard Basehart je na tom v podstate o čosi lepšie, keďže je od Gelsominy vyšší iba o 18 cm, čiže by si tým pádom mala lepšie sadnúť práve s Il Mattoom, než zrovna so Zampanòm, ktorý ju pôvodne „odkúpil” za 10 000 lír, aby ho následne sprevádzala, ako potulného artistu po rôznych vystúpeniach v rámci krajiny, skrátka dobrá asistentka po ruke, sa určite vždy hodí, len akonáhle by ju začal trebárs pre nič, za nič, „peskovať”, tak by mohlo kľudne nastať práve to, že by uvažovala nad potenciálnym útekom do rovného náručia tohto "Blázna", alebo by si to nasmerovala priamo domov, a či ešte jestvuje i úplne iná možnosť? / Ani celkový menší vzrast tejto mimoriadne talentovanej herečky jej nezabránil v tom, aby nepodala priam majstrovský, herecký výkon, pričom používa nielen klasickú, verbálnu komunikáciu, kedy miestami vedie zaujímavé rozhovory s hlavným protagonistom, či aj s ďalšou postavou v podaní Dicka Baseharta, ale zároveň by som vyzdvihol i jej neverbálnu komunikáciu so snáď ešte častejšími mimikami a gestami, ktoré ešte celkovo zvýraznili herečkino stvárnenie, a tak po spojení obidvoch prvkov dohromady, sa vskutku jedná o to, čo si divák z tohto filmu jednoznačne najviac odnesie a zapamätá! \ Nevravím, že by za ňou obidvaja zmieňovaní páni nejako zvlášť zaostávali, ale keď Zampanò momentálne zo seba nestrháva železnú reťaz, tak len väčšinou šteká, ako vzteklej pes, čo môže dokonca človeka i poriadne pohrýzť, a zase taký Il Mattoo sa iba ustavične uchechtáva, ako by akurátne utiekol z blázinca, že aj rovno do Zampanòvho ksichtu, čo by nejedného vyviedlo z miery, však? / Proste snímok je popretkávaný najrôznejšími, medziľudskými vzťahmi, z čoho sa vzápätí vytvárajú naprosto (ne)predvídateľné situácie s tým vari automaticky spojené, čo v konečnom dôsledku postavy zavedie do najrozmanitejších osudov, aké si vôbec dokážeme predstaviť, aj s prípadným, smutným dodatkom na záver. Jednu hviezdičku napokon strhnem, čo ale absolútne nemení nič na tom, že v tomto prípade stále ide o nadštandardne kvalitný filmový zárez, o akom môžeme v súčasnosti mimochodom iba snívať... (19.10.2022)

Děj filmu je vystavěn dle víry v to, že vše na světě má svůj význam. Ať už je to kámen, či něčí smrt. Vše se děje z nějakého důvodu. A ač já osobně tuhle teorii neumím přijmout ve filmu Silnice je tato teze ztvárněna velice dobře, což ovšem poznáte teprve při posledním záběru. Jinak je film silný vizuálně, jelikož prostředí v němž se kočovní artisti pohybují navozuje pocit absolutní bídy a beznaděje. Herecké výkony hlavní dvojice pak patří k těm životním a nezapomenutelným. Plný počet nedám jen proto, že jiná díla Felliniho považuji za silnější. (03.10.2011)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Umenie' ◘◘◘◘ Oscar 1957 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Dva odlišné svety narazili na seba.... dva svety, ktoré na seba narážajú v mysliach snáď každého človeka..... túžba po jednoduchosti, láske, radosti, blízkosti druhého človeka, to všetko môže viesť až k "bláznivému" správaniu.... a presne takýto mániodepresívny, raz žalostný a vzápätí radostný výkryk sa zrkadlil v roztomilo posmutnelej tvári Gelsomini ..... a druhý svet, svet tvrdej reality, každodennej potreby jesť, spať, zarobiť peniaze, v podaní Quinna dovedené až do priam zvieracej pudovosti a nezmarnej vôle ruvať sa so životom aj bez ohľadu na okolie... samozrejme, takýto postoj má na človeka tak isto deštruktívny dopad, zatrpkne, zahorkne mu srdce, doslova skamenie, a k plaču väčšinou precitne až vtedy, keď už je neskoro :( .... krásna kamera, krásna výprava, a smutný príbeh o láske, ktorá nemohla (a nemôže) byť naplnená.... síce si nemyslím, že film patrí do "TOP 10 filmov všetkých čias", ako som to už v pár rebríčkoch videl, ale to neznamená že by odo mňa nedostal jasných 90% (10.03.2010)

Přepsáno v srpnu 2019. Silnice je intimním obrazem po životě dychtivé duše Federica Felliniho. Silnice je druhem tvorby, která rozněcuje intelektuální mysl k zaručeným interpretacím ušlechtilého rázu. Je to podobné i dnes, kdy vznikají početné performance moderního umění, po jejichž dokončení sami tvůrci dodatečně a horečně hledají a pak nacházejí chválihodně vzletné humanistické a politicky korektní cíle a publikum v úžasu aplauduje, byť původním záměrem byla pouze životně velmi důležitá potřeba výdělku živobytí a samotné představení vsází jen na efekt, abnormálnost či pikantnost formy. Silnice není tímto druhem umění, je výrazem nitra, dotýká se duality vnitřního světa a jedinečně využívá kontrasty, morální zásady a obecné zákonitosti tendencí, vymezující vlastní lidskou povahu a její přirozené chování. Protiklad je výchozím pravidlem, prostředkem i stimulací. Křehkost a drsnost, laskavost a neurvalost, nevinnost a živočišnost, ostýchavost a živelnost, láska a smrt. Neschází ironie a drzé provokování. Silnice je niternou básní a z omšelosti vyvstávají oblouky a kontury řeckého ducha, plápolající touha po kráse, estetice a harmonii. Poetika kontrastů je láskou. Animálním prvkem poetického výrazu nitra duše je Zampanò (velmi dobrý Anthony Quinn s hlasem Arnolda Foà), potulný cirkusový silák a pouťový komediant. Hrubost je instinktivní ochrannou slupkou, strach štěká a zastrašuje možné prvky nebezpečí bolesti vlastní duše. Strach z osamělosti se vztekle ohrazuje v domnění pocitu ohrožení a nenasytně uspokojuje základní pudy a jejich naléhavé potřeby. Láska si krutě pohrává s možností úplného naplnění. Naivní nevinnost duše je Gelsomina (pozoruhodná Giulietta Masina), citlivá venkovská dívka v zasnění intimního strachu. Křehkost má nebývale odolné odhodlání a víru v soulad zvuků i pocitů. Bezstarostná radost ze života je cílem i životní potřebou. Láska má své předurčení i poslání. Důležitým prostředkem pnutí a konfliktů je Matto (velmi zajímavý Richard Basehart s hlasem Stefana Sibaldiho), provazochodec a neposedný pokušitel základní myšlenky strachu. Je tím, po čem toužíme, i tím, z čeho máme největší strach. Je principem i pocitem. Z dalších rolí: zkušený provozovatel cirkusu Giraffa (Aldo Silvani s hlasem Cesara Polacca), k tělesným potřebám otevřená vdova (Marcella Rovere), pomocnou ruku podávající jeptiška (Livia Venturini), Gelsominina chudá matka (Anna Primula s hlasem Francy Dominici), či pud chtíče uspokojující hospodská animírka (Giovanna Galli). Silnice je kouzlem poezie zamyšleného nitra v rozkolu duální podstaty. Je to píseň reality snu, je prostředkem, závazkem i osvobozením. Kontrast, syrovost, sen, pocit, řecký duch. Neobyčejný umělecký prožitek! (12.04.2010)