Silnice

Anthony Quinn a Guiletta Massina zahrali v tomto filme asi najsmutnejší a zároveň najkomickejší pár v histórii kinematografie. Netreba na to ani prvoplánové žánrové prvky melodrámy, ani bláznivé rádoby komické gagy. Oceňujem herectvo Quinna, ktorý svoju výrazne nesympatickú postavu zahral tak, že on sám ako herec a človek mi ostal stále sympatický. Napríklad Fernando Ray sa mi svojimi postavami zhnusil. Najvýraznejšie posolstvo Cesty je, aby sme si vážili, to čo máme, pretože ak to stratíme, môže byť už neskoro. (28.05.2012)

Na Silnici mně vždycky vadila Giuletta Masina a po nedávné hysterii okolo Susane Boyle jsem konečně pochopil proč. Ale i přes tu falešnou iluzi prosťáčka božího uprostřed nehostiného světa je Silnice silným podobenstvím. Ukazuje Italy jako ovce putující tu za křížem, tu za machistickým rádoby umělcem, který zná jen jeden silácký trik a ten s úspěchem opakuje pořád do kolečka. A bezstarostný smích provazochodce se ukazuje slabým proti tradičnímu rozdělení rolí v italské společnosti, ve které žena pokorně přijímá svou úlohu (viz noční rozhovor s Bláznem) a nechá se vést násilníkem (stejně jako ve válce italský národ). (18.12.2010)

quinn je prototyp drsného chlapa! nesmierne krásny film a asi najsmutnejší film, aký som videl. tento film bol smutný od začiatku, úplného začiatku až po úplný koniec. nádherné smutné dielko o potrebe niekoho mať. silák zampano je jedna z najlepšie vymyslených postáv, aké som za posledný čas videl. fellini bol génius . . . (31.10.2007)

Po Sladkem zivote muj druhy Fellini a podle csfd reziseruv jednoznacne nejlepsi film. La Strada je mnohem pristupnejsi, emocionalnejsi a celkove lidstejsi kousek (asi prave proto si to vykoledovalo Oscara). Stale je tam ale poradny kus spinave italske deprese a hlavne neco, co se zda byt Felliniho trademark - strasne nesympaticke charaktery. Nemam rad cirkusaky a nemam rad italy, kdyz se to spoji a jeden z nich je cirkusovy hrubian a druha je pomatena mimonka hrajici si na Charlieho Chaplina, pak to na hodnoceni moc neprida, ale na rozdil od La Dolce Vita ma Cesta sve kouzlo. 6/10 (16.09.2011)

Přepsáno v srpnu 2019. Silnice je intimním obrazem po životě dychtivé duše Federica Felliniho. Silnice je druhem tvorby, která rozněcuje intelektuální mysl k zaručeným interpretacím ušlechtilého rázu. Je to podobné i dnes, kdy vznikají početné performance moderního umění, po jejichž dokončení sami tvůrci dodatečně a horečně hledají a pak nacházejí chválihodně vzletné humanistické a politicky korektní cíle a publikum v úžasu aplauduje, byť původním záměrem byla pouze životně velmi důležitá potřeba výdělku živobytí a samotné představení vsází jen na efekt, abnormálnost či pikantnost formy. Silnice není tímto druhem umění, je výrazem nitra, dotýká se duality vnitřního světa a jedinečně využívá kontrasty, morální zásady a obecné zákonitosti tendencí, vymezující vlastní lidskou povahu a její přirozené chování. Protiklad je výchozím pravidlem, prostředkem i stimulací. Křehkost a drsnost, laskavost a neurvalost, nevinnost a živočišnost, ostýchavost a živelnost, láska a smrt. Neschází ironie a drzé provokování. Silnice je niternou básní a z omšelosti vyvstávají oblouky a kontury řeckého ducha, plápolající touha po kráse, estetice a harmonii. Poetika kontrastů je láskou. Animálním prvkem poetického výrazu nitra duše je Zampanò (velmi dobrý Anthony Quinn s hlasem Arnolda Foà), potulný cirkusový silák a pouťový komediant. Hrubost je instinktivní ochrannou slupkou, strach štěká a zastrašuje možné prvky nebezpečí bolesti vlastní duše. Strach z osamělosti se vztekle ohrazuje v domnění pocitu ohrožení a nenasytně uspokojuje základní pudy a jejich naléhavé potřeby. Láska si krutě pohrává s možností úplného naplnění. Naivní nevinnost duše je Gelsomina (pozoruhodná Giulietta Masina), citlivá venkovská dívka v zasnění intimního strachu. Křehkost má nebývale odolné odhodlání a víru v soulad zvuků i pocitů. Bezstarostná radost ze života je cílem i životní potřebou. Láska má své předurčení i poslání. Důležitým prostředkem pnutí a konfliktů je Matto (velmi zajímavý Richard Basehart s hlasem Stefana Sibaldiho), provazochodec a neposedný pokušitel základní myšlenky strachu. Je tím, po čem toužíme, i tím, z čeho máme největší strach. Je principem i pocitem. Z dalších rolí: zkušený provozovatel cirkusu Giraffa (Aldo Silvani s hlasem Cesara Polacca), k tělesným potřebám otevřená vdova (Marcella Rovere), pomocnou ruku podávající jeptiška (Livia Venturini), Gelsominina chudá matka (Anna Primula s hlasem Francy Dominici), či pud chtíče uspokojující hospodská animírka (Giovanna Galli). Silnice je kouzlem poezie zamyšleného nitra v rozkolu duální podstaty. Je to píseň reality snu, je prostředkem, závazkem i osvobozením. Kontrast, syrovost, sen, pocit, řecký duch. Neobyčejný umělecký prožitek! (12.04.2010)