Silnice

Po Sladkem zivote muj druhy Fellini a podle csfd reziseruv jednoznacne nejlepsi film. La Strada je mnohem pristupnejsi, emocionalnejsi a celkove lidstejsi kousek (asi prave proto si to vykoledovalo Oscara). Stale je tam ale poradny kus spinave italske deprese a hlavne neco, co se zda byt Felliniho trademark - strasne nesympaticke charaktery. Nemam rad cirkusaky a nemam rad italy, kdyz se to spoji a jeden z nich je cirkusovy hrubian a druha je pomatena mimonka hrajici si na Charlieho Chaplina, pak to na hodnoceni moc neprida, ale na rozdil od La Dolce Vita ma Cesta sve kouzlo. 6/10 (16.09.2011)

Středem vyprávění ještě není Felliniho obrazová symbolika, nýbrž Giulietta Masina - herečka, jejíž stydlivý pohled plný morální nevinnosti vydá za tisíce slov - a Anthony Quinn, charismatický hromotluk, který svým excentrickým výkonem dokope diváka přesně k těm emocím, jaké zrovna situace vyžaduje. Ti dva společně stvořili tak nezapomenutelnou dvojici a jejich vzájemná odlišnost se mezi nimi stane tak silným a příběhově sjednocujícím pojítkem, že to mistr Fellini mohl tentokrát za kamerou jen tak suše odzívat, a stejně by nás tragický závěr praštil přes zátylek nevídanou pocitovou smrští. Příběh je tentokráte velice primitivní a některé filozofické motivy ho jen zbytečně natahují, ale ve Felliniho bohaté, náročnými myšlenkovými díly nabité filmografii se Silnice rozhodně ani po letech neztrácí, spíše naopak... 80% (07.10.2015)

ocenenia : "Vatikánsky zoznam" (vznikol v roku 1995) - zaradené v sekcii 'Umenie' ◘◘◘◘ Oscar 1957 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ Dva odlišné svety narazili na seba.... dva svety, ktoré na seba narážajú v mysliach snáď každého človeka..... túžba po jednoduchosti, láske, radosti, blízkosti druhého človeka, to všetko môže viesť až k "bláznivému" správaniu.... a presne takýto mániodepresívny, raz žalostný a vzápätí radostný výkryk sa zrkadlil v roztomilo posmutnelej tvári Gelsomini ..... a druhý svet, svet tvrdej reality, každodennej potreby jesť, spať, zarobiť peniaze, v podaní Quinna dovedené až do priam zvieracej pudovosti a nezmarnej vôle ruvať sa so životom aj bez ohľadu na okolie... samozrejme, takýto postoj má na človeka tak isto deštruktívny dopad, zatrpkne, zahorkne mu srdce, doslova skamenie, a k plaču väčšinou precitne až vtedy, keď už je neskoro :( .... krásna kamera, krásna výprava, a smutný príbeh o láske, ktorá nemohla (a nemôže) byť naplnená.... síce si nemyslím, že film patrí do "TOP 10 filmov všetkých čias", ako som to už v pár rebríčkoch videl, ale to neznamená že by odo mňa nedostal jasných 90% (10.03.2010)

Chaplin v sukni v podání Giulietty Masinové, která se stává dojemným ženský klaunem v roli Gelsominy ve Felliniho Silnici. Gelsomina je koupená pomocnice, která se snaží o soužití se svým pánem, despotou Zampanem (Antony Quinn). Jako potulná komediantka hledá smysl svého života, během něhož narazí na něco mnohem většího, na lásku, která v ní začne probouzet silné emoce. Křehká postava v plandavé pláštěnce, klaunské nalíčení a velké udivené oči, jsou přednosti, které z neprůbojné a lehce pomatené uličnice Gelsominy dělají dojemného klauna v sukni. Při pohledu do kamery dokáže Masinová skrz svou filmovou postavu vzbudit city v divácích, ale nakonec i v despotovi (Zampana), který díky ní přeci jen dokáže najít cestu k životu. Její úsměvné grimasy, mimické proměny a hravé gegy, zastírají trpký úděl, s kterým se musí jako potulná komediantka s mentálním postižením vyrovnat. I v smutných momentech umí rozesmát a svou aurou, - rozsvítit ponurá místa, kam již světlo nesvítí. Masinová objevila v ženské duši mnoho zákoutí, jedním z nich, tím nejvýraznějším, je dětská nevinnost Gelsominy. Ta je jako dítě, které se řítí po cestě dospívání. Je bezprizorním živlem, co má kuráž a oplývá láskou k životu. Svůj dětský elán zobrazuje v energickém pohybu těla i v poloze hlasu. Jako bezelstné dítě vnímá svět kolem sebe citlivě, čelí základním lidským citům, touhám a lidské zlobě. Giulietta Masinová vytvořila ve filmu svého manžela dojímavý portrét ženy, jejíž vnitřní krása září navenek. (10.01.2011)

Klasické dílo Felliniho. Je krásné co s minimalistickým stylem dokázal vytvořit a ty nezapomenutelné postavy! Zajímavé je také srovnat tento film s další Felliniho klasikou - Sladký život. Ta je narozdíl od Silnice opravdovým velkofilmem s nepřehlédnutelným poselstvím a přesto Silnice působí stejně silným dojmem, stačí se jen ponořit a nechat se unášet... (22.02.2006)