8 hlav šílenství

Aneta Langerová není herečka, ale přesně tohle ten film potřeboval. Je tu dobrá. Hudební stránka je také dobrá, ale jinak je to experimentální film, který se skládá z osmi hlav, v podstatě kapitol, kde se zaměřuje na něco málo z osudů ruské básnířky, ale i na nejí básně. Ta experimentální forma mi k tomu moc nešla, myslím, že to mohlo být víc dějové. (15.03.2018)

Viděno na LFŠ. Opravdu netradiční životopisný film. Nabízí hodně nevšední zážitek, který nesedne každému. Ale stojí za pozornost, pokud vám není lhostejná historie, (gulagová) literatura, Rusko atd. Mám ráda, když jsou filmy nepředvídatelné. A to 8 hlav šílenství splňuje, navíc je mi blízký jeho humor. Jediným highlightem rozhodně není Zedníček bez kníru.) V říjnu si film zopakuju. (06.08.2017)

Oj ty nesčastnyj nabljudatěl, što v žertvu žizň dolžen dať, etovo nikto nezaslužiť, eto jesť núžno pajebať!!! A teď sledujte, jaký mám fantastický cit pro rytmiku veledíla vylízaných ruských básnířek a dokážu ji skvěle vizualizovat: Prázdná, přeukrutně dlouhá chodba s dubovými parketami, po ní potácivě kráčí slizká neherecká lesba s dokonale koženým, existenciálně strnulým výrazem typu „Právě jsem viděla žalud!!!“, okovaným podpatkem klepe ve valčíkovém rytmu do podlahy, zasněně prstí obložení stěn a do ťukavého ticha této chodby smrti asi tak tisíckrát procítěně zazní onen osudově gradientní verš výše uvedené prudce lartpourlartové poémy – pajebať, pajebať, pajebať, pajebať, pajebať …. - každé další pajebať tišeji než to předchozí, přičemž každé desáté vkusně doprovodí hasičská kvarta Hóó-Řííí, zahraná na maximálně ohulené varhany. Och, také cítíte to fatální mrazení v klitorisu jako já, holky?! Tak, půlku scénáře mám hotovou, no a v té druhé jen strnulou lesbu stěhováci přenesou do kamenné kobky a na vymrzlý buzerplac, načež vesele „pojebáváme“ dál, až dokud vyděšenému divákovi hrůzou neslezou nehty, totálně nezdřevění prdel a uvaděč konstatuje mozkovou smrt. Na druhé straně ovšem klobouk dolů! Měla-li tato brutálně nehumánní forma audiovizuálního teroru přiblížit publiku pocity utrpení nepochopené jeblé piče ve stalinistickém lágru, povedlo se to fuckt na jedničku. Já trpěl jako zvíře a z fleku bych se místo něčeho takového raději okamžitě nechal deportovat do Gulagu na dvacet …, tak ne, bylo to vskutku úděsné zvěrstvo, takže na třicet let, a cítil bych se tam jako v ráji! Doufám, že to bylo jediné šlápnutí do hovna a další den popičovního festiválku mě z toho včerejšího ukrutného komatu probere. (01.05.2018)

Nad nebetyčnou vypatlaností a neumětelstvím soudobých tvůrců český kinematografie zůstává rozum stát! Nezbývá než většinu času nevěřícně kroutit hlavou nad vyloženě debilníma malůvkama jak ze 2. třídy pomocný, do ktefých jsou chabě zasazení neherci (a modlit se, aby tomuhle nekonečnýmu utrpení byl brzo konec). Všechno na závěr korunuje mimoňská vypalovačka u závěrečnejch titulků... WTF?!!!! Jak se někdo může vůbec pod takovouhle sračku podepsat, někdo další jí přiklepnout finance a tím schválit do výroby a následně vůbec pustit do kin?! (20.02.2018)

Experimentální životopisný film vyzobal pár střípků ze života ruské básnířky a při veškeré jeho hravosti mi to připadá málo. Lágrové scény byly pojaty jako reálné drama, jinde vítězí výrazná stylizace často ruku v ruce s animací. Aneta Langerová není herečka, takže těch několik scén, ve kterých to vadí, je třeba házet na hlavu režisérce. Práce s neherci má svá specifika. Také to, že se mluví česky, ale básní rusky, ještě více zvýrazňuje filmovou umělost. Výborná je ovšem hudba, ruskou lágrovou píseň a závěrečnou píseň Vladivojny La Chii nevyjímaje. Tenhle film má prostě dost světlých míst, ale úplně se nepovedl. :-/ (13.12.2019)