Don't Stop
Režie:
Richard ŘeřichaScénář:
Richard ŘeřichaKamera:
Martin ŽiaranHrají:
Patrik Děrgel, Lukáš Reichl, Jiří Kocman, Jakub Zedníček, Oliver Cox, Viola Černodrinská, Kristína Svarinská, Richard Fiala, Klára Pollertová-Trojanová (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Starší muž si v koloně aut pustí v autorádiu starou kazetu. Nahrávka z ní mu připomene jeho dospívání. On, Miki, chtěl hrát v punk rockové kapele. Problém byl jen najít ty správné spoluhráče a místo, kde by mohli zkoušet. Nic však není tak jednoduché, jak se zdá, píše se rok 1983 a Miki stále chodí na střední školu. Kvůli jeho zanedbávání školy mu hrozí, že propadne u reparátu z chemie a bude ze školy vyhozen. Mikiho otec po něm chce, aby se celé léto věnoval škole. Miki ale právě řeší důležitější problém. S kamarádem Dejvidem, který si jako první v Praze nechal na hlavě udělat číro, dělají konkurz na ostatní členy kapely. Když se jim podaří skupinu založit, Miki zjistí, že škola a otec s matkou pro jeho hraní nemají pochopení. Proto se s otcem pohádá a odejde z domova. Spí v pronajaté garáži, kterou kluci získali od starého pána z Dejvidova domu. Tady také kluci zkoušejí a připravují se na první koncert. Mikiho podporuje i jeho dívka Pavla, která by ale ráda viděla, kdyby si Miki vedle muziky také vyřešil své problémy ve škole. První koncerty z Mikiho pohledu dopadnou dobře a kapela se snaží dál prorazit. Po koncertě ve venkovském kulturním domě, který se zvrhne ve rvačku s místními, se ale Dejvid začne kamarádit s recidivistou Kaličem. Kluci si ve skupině přestávají rozumět a Dejvid propadá stále víc alkoholu a drogám, do kterých ho zatáhl Kalič. Nakonec se Miki, který se pomalu rozešel kvůli klukům a jeho způsobu života s Pavlou, rozhodne od Dejvida odtrhnout. To už také Dejvid nemá moc zájem o hraní a kapelu. Mikimu tak nakonec sebere jeho iluze teprve zjištění, že jeho kamarádi až tak o muziku zase nestojí... (TV Prima)
(více)Videa (2)
Recenze (223)
Ani bych nečekala, že mě obyčejný "film o pankáčích" tolik chytne. Sympatické herecké výkony méně známých tváří (Děrgel je už nějakou dobu můj oblíbenec, ale jeho začátky jsem neznala) a působivá atmosféra osmdesátých let udělaly hodně, druhá polovina se ale až příliš snažila o vážnější tón, který mi k předchozímu dění vůbec neseděl. Skoro 4*. ()
Na filmu je hodně znát, že si ho po formální stránce vymazlil kameraman debutující jako režisér. Generačně je látka Řeřichovi zřejmě také velmi blízko. Proto je vysloveně škoda, že si k sobě nepustil nějakého kvalitního dramaturga, který by Don't Stop posunul z nostalgických vzpomínek víc k realitě. Děcka jsou také vcelku dobře herecky vedená, ale místy jen chodí v těch kostýmech jako v masce na karnevalu. Každopádně zajímavý příspěvek do toho našeho českého rybníčku a výborný pokus vyprávět zase něco trochu jiného, než je v kraji v mainstreamu zvykem. ()
Film ocení pamětníci těch úžasných koncertů konce osmdesátých let - E!E, Plexis, Visací zámek....a další. Dneska si tehdejší vyznavači punku tak maximálně vymění o víkendu dress code za tričko s punkovými motivy, pod které si ale raději obléknou teplý nátělník. To je teprve ta pravá známka punku :-)! ()
Svěží přízemní výpověď normalizačních pankáčů která vám nostalgicky připomene, že ty nejlepší časy vašeho života už jsou vlastně pryč. Neokoukané obsazení, žádné zbytečné dějové nuance a kudrlinky. Rebelující roky mládí jsou ve všech dobách, a neuvědomělá bezstarostnost je zaplněna vlastními starostmi. Don't Stop tohle celkem hezky reflektuje. A lidi, co k tomu a potažmo k punkrocku mají nějaký vztah tenhle film ocení, ač smutně reflektuje životní koloběh punku u nás - je to přechodná mladická rebelie, nebo pro některé zastávka na cestě ke dnu společnosti. Tenhle kousek se může zařadit do mozaiky filmů o životě "obyčejných lidí" v socialistickém Československu. Navíc má přesah daleko za '89. Přeci jen ústřední motiv je zde mládí, vymanění se a punk, a ten se nese dál. Dle mého jde o nedoceněný povedený kousek a pokud vám ještě brnkne na nostalgickou notu, tak není nad čím přemýšlet. Prostě ho pusťte a... don't stop. ()
No sláva. Sláva. Konečně nějaký český film, který mě fakt bavil. Konečně porevoluční český film odehrávající se v socialistickém Československu, který neřeší komunisty, ale problémy hlavních hrdinů. Jo, uznávám, film mě bavil z velké míry z jistého nostalgického hlediska, protože i já sám zakládal několik obskurních punkových souborů, řešil problémy s aparátem, zkušebnami, rodiči a spoluobčany (byť až o deset let později než hlavní hrdinové filmu), ale ono se vlastně v tomhle nic moc nezměnilo. Líbilo se mi právě zrovna to, že se ten děj prakticky může odehrávat v jakékoliv době, byť tomu ta socialistická šeď poskytuje trošku efektivnosti. Velmi povedený výběr herců (hlavní hrdina, Dejvid – kolik takových punkerů jsem za svůj život potkal?, hrdinův otec). Jo, tohle jsem si prostě užil. A je mi jasný, že svým plným hodnocením asi trochu přepaluji, ale ta nostalgie je docela svině. Jedinou výraznou výtku bych měl k tomu, že onen filmový punk a punkeři byli trochu vyprázdnění. V tomhle bych docela souhlasil s komentářem Mattyho. ()
Galerie (41)
Zajímavosti (14)
- Tvůrci se rozhodli hlavní představitele ve věku 17-19 let hledat mezi studenty hereckých škol, kteří mají alespoň základní hudební zkušenost a ovládají nástroje, které ve své filmové kapele používají. (Sufferer)
- Kytara na plakátu je první kytara zakladatele Zkusebny.com Davida Vlka zakoupená na začátku 90. let za 1 000 Kč v bazaru v Uherském Hradišti. (Salash)
- Prezývka Viktora (Jakub Zedníček), Vicious, je inšpirovaná menom basgitaristu Sida Viciousa zo skupiny Sex Pistols. (toi-toi)
Reklama