Ztraceni v Mnichově

Český lev za scénář tentokrát nemohl skončit v lepších rukách. Úchvatně vymyšlená hra s divákem, která nabízí nejednu působivou myšlenku. Pro mě zatím asi nejlepší film Petra Zelenky. A opravdu hodně mě těší, že v jednom roce vznikly hned dva tak skvělé české filmy, jako jsou Kobry a užovky a toto komplexní a originální dílo. 90 % (11.07.2016)

Způsob vyprávění kolem přesahu závažné události z historie do dnešních dob a navrstvování dalších příhod a dějových linek na sebe spolu s absurdním humorem je velice podobný jako v Zelenkově prvotině Knoflíkáři. Ale zde, musím říct, mi to přišlo až nepřehlédně překombinované a v jistých momentech svým "humorem" hodně na hraně (rádoby vtipná vulgární hádka manželů v autě nebo narážka na Helenu Vondráčkovou v souvislosti s bulvárem a prorokováním rakoviny). Dvě hvězdičky většinou dávám buď uznávaným filmům, které mě neoslovily nebo podprůměrným tuctovým filmům, které nemuseli vzniknout a ničím nevyčnívají z řady. Tohle vyčnívá snad ze všeho doposud natočeného a to v několika směrech. Oozoruhodných momentů tu bylo dle mého názoru několik, kromě závěrečného vypointování s myšlenkou existenci nezvratných a přece nepravdivých mýtů i třeba alternativní výklady Mnichovské dohody 1938. Ano, na první pohled je takový snímek lehce zavrhnout, nicméně nečekaný přínos se dostavil i přesto, že mi film jako celek příliš nesedl. Raději bych se ani neměl přiznávat k tomu, že jsem si celý zmatený během filmu vyhledával informace o tom, zda kauzy s papouškem nebo úmrtí francouzského herce v Čechách byly pravdivé. V tomto směru je potřeba originální způsob vyprávění v souladu s jedním z tématů (mystifikace) vyzdivhnout. (55%) (Filmová výzva 2018 - troufalka) (10.08.2018)

Historie je iluze, film coby médium je iluze...dokonce i život sám je iluze. Petr Zelenka je naprostý originál a tak dál umanutě rozvíjí svou ryze postmoderní řadu mystifikačních snímků, tentokráte nejoriginálnějším filmem o filmu, který jsem kdy viděl. Příběh zprvu vypadající jako průměrná crazy komedie, která se posléze změní v historizující polemiku na základě knihy Jana Tesaře Mnichovský komplex (mimochodem to je snad jediná proprieta, která v tomhle filmu je skutečná a není mystifikací), aby nám Zelenka posléze demonstroval iluzivnost klamu filmového média a přeneseně mediálního světa, z čehož se nakonec povedenými analogiemi umné konstrukce scénáře a historických událostí vyloupne cosi zásadního o české národní povaze a možnost hlubší sebereflexe. Jedno je ale jasné - cesta do Evropy vede skrze autorské filmy. (28.10.2015)

"Oni si na výročí Mnichova přitáhnou vypelichanýho frajera, kterej říká, že Hitler je kámoš." Film o Daladierově ukecaném papouškovi mě hodně bavil a proto jsem mírně rozladěn, že po něm následoval přibližně dvakrát tak dlouhý fiktivní film o filmu. Ten si sice skvěle pohrával s myšlenkou falešných produkcí, grantů, zahraničních filmových hvězd a alternativního pohledu na historii, ale to jsem prostě nechtěl vidět. Takže poděkujme Francouzům za to, jak nám šli v Mnichově na ruku a nechme to být. (05.06.2016)

S osobitými filmy Petra Zelenky to mám na střídačku. Některé mě nadchly, jiné vyvolaly jen průměrný dojem, obecně ale nemám problém Zelenkovi přiznat status filmaře, který patří k tomu nejzajímavějšímu, s čím naše neduživá filmová scéna momentálně disponuje. Ještě nikdy jsem si jeho jméno nemusel spojovat s nějakým výrazným zklamáním. O zklamání vlastně nemůžu mluvit ani teď. Filmu jsem na základě paradoxně nadšených ohlasů nevěřil a jen jsem si potvrdil, že mě instinkt nezklamal. Zelenka mi naservíroval dva filmy v jednom, míjím se přitom s oběma a konstatuji, že dohromady spolu neladí už vůbec. Autor sice vychází z myšlenek historika Jana Tesaře, jeho názory si ale vykládá po svém.. Zelenkova mystifikace mě tentokrát nebavila, cítil jsem z ní podobnou sebestřednost, jakou v posledních dvou dekádách vnímám u dadaistických vystoupení divadla Sklep. Také oni si vystačí s tím, že baví sami sebe a svůj fanklub. Celkový dojem: 35 %. (18.07.2017)