Generál MacArthur

Jeden ze tří celkem známých válečných filmů v roce 1977. MacArthur je všechno co si představíte pod pojmem klasický životopisný film. Tradiční vyprávění, solidní režie, slavný a přesný herec (zestárlý Peck) v hlavní roli. Nedá se tomu formálně moc vytknout, jen jsem se u toho děsně nudil. Válečné scény jsou tu spíše ve formě střípků či útržků z akcí a celý film se točí kolem nadživotního vojáka, hrdiny a "filozofa", kterému jen proradní američtí politici zabránili skoncovat s komunismem. Je to plné patriotismu, patosu a propagandy a ke konci ty nekonečné patetické proslovy a monology začínaly být skoro nesnesitelné. Proč a pro koho to američani po vietnamském rozčarování v roce 1977 točili je mě záhadou. (21.06.2023)

Životopisný snímek nepřekračující svou poměrně suchopárně faktografickou formou rámec hraného dokumentu, ovšem patřičně pateticky přikrášleného. Jiří Bartoška se mi navíc jeví svým ironicky přezíravým zabarvením hlasu jako naprosto nevhodná volba pro nadabování hlavního hrdiny. V osobě Gregoryho Pecka jsem sice viděl postavu razantního a sebevědomého amerického generála, který ke mně ovšem Bartoškovým hlasem promlouval spíš jako salónní seladon, což mi nešlo vůbec dohromady a působilo to rušivě. (29.04.2022)

Viděl jsem prozatím jen půlku, avšak musím říct že by spíše tento film obstál jako dokument, než hraný film. Potenciál film rozhodně má, ale nemuselo se to točit pořád kolem Douglase. Chyběla mi tu nějaká zapamatováníhodná scéna. Aspoň že jsem mohl vidět zfilmované vylodění na Leyte, byť hodně krátké. Prozatím dvě, pokud budu mít sílu to dokoukat, hodnocení upravím. (27.09.2010)

Stylově trochu jako film Generál Patton, tzn. životopisný film o slavném generálovi z druhé světové, vyobrazující jeho chování a názory. Generál Patton byl ale o něco lépe natočen, měl více akce a nebyl tak zkratkovitý. Tady ty scény jsou spíš kratší a moc bitev tu není, je ale pravda, že film zase pokrývá delší časové období - kromě Druhé světové války také MacArthurova poválečná jednání a pak Válku v Koreji. (25.06.2024)

V krátké době je Generál MacArthur už druhým generálem v mém filmovém životě. Když srovnám dva slavné americké generály (Patton vs. MacArthur) je mezi nimi zásadní rozdíl. Mimochodem, hlavní postava tohoto filmu se o Pattonovi zmínila. Od počátku je hlavní rozdíl v tom, že Patton působil místy až jako psychopat. Zfackoval vojáka, neměl slitování a neměl pochopení pro slzy či lítost svých podřízených. U tohoto velitele většinu podobných vlastností naopak nacházíme. Dokonce sledujeme scény, kdy jednoho vojáka obejme, při dalších příležitostech nemá daleko k slzám. Vždy nacházel soucit s vojáky a přemýšlel jako člověk i voják dohromady. MacArthur byl výborný co se taktiky týče, ale jeho hlavní vada byla neschopnost ústupu. Boj za každou cenu, ať je předem vyhraný nebo prohraný. A v jednom to měli s Pattonem podobné - život pro ně byla hlavně válka, boj a armáda. A to přesto, že po uzavření kapitulace Japonska mluvil generál barvitě o míru. Takže klasický zelený mozek - armáda především. Moc se nedivím, že z něj prezident rostl a že MacArthur neuspěl ve volbách. Američané měli válek plné zuby, ale USA jsou prostě válku milující národ - tedy politici zcela jistě. Tento film se liší i způsobem výroby. Zatímco Patton je sáhodlouhá freska obrazů ze života slavného generála, MacArthur střídá obrazy rychle za sebou ve svižném tempu a to dokonce tak, že mi občas dělalo problém pochopit, že už uplynulo pár měsíců a jsme v jiném období. Gregory Peck zahrál předobraz výborně, ale dojem mi kazil Bartoška, jehož hlas se k této postavě opravdu nehodil. (07.04.2022)