Milionová bankovka

Jak já dlouho čekala až ten film budou dávat v televizi nebo vyjde na DVDa konečně vyšel. A musím říct, že to čekání na tenhle film stálo za to, je to stará dobrá komedie natočená podle povídky Marka Twaina ve vysokém tempu i stylu. Okouzlující Gregory Peck, podmanivá atmosféra Londýna let dávno minulých a především dokonalá satira a pravdivost o lidském chování a zejména o chování davu, aneb někdy stačí mít jenom papír, někdy jméno, někdy pověst a někdy stačí mít jen dobré oblečení. Nádherné zobrazení lidské povrchnosti i prchavosti lidského úsudku a náklonosti a to dokonale vtipným způsobem. 100% (22.05.2010)

Rok 1954 jsem nemohl začít ničím jiným, než oblíbeným filmem mé mamky, která ho měla moc ráda a který jsem viděl jako dítě. Milionová bankovka je kouzelná komedie ze staré Anglie, vycházející z toho, že když obyčejný chudák dostane zdánlivě neproměnitelnou milionovou bankovku, i její vlastnictví mu zajistí lepší život. A funguje to kouzelně - obchodníci se můžou přetrhnout ochotou, je ubytován v nejlepším hotelu, uveden do společnosti, jeho jméno stačí aby akcie šly nahoru a potkává i lásku. A když to vypadá že bankovku nemá, zase ho všechno opouští. Zkrátka nádherná studie toho, jak peníze otevírají dveře a k tomu moc milý film s neselhávajícím Peckem. (10.08.2018)

I děti kapitalistů potřebují své pohádky. Třeba o tom, že peníze mají velikou moc, ale lásku si za ně nekoupíte. Milionová bankovka tak nevědomky potvrzuje Marxovo učení: kultura patří do nadstavby, která je závislá na základně (ta určuje, kdo vlastní výrobní prostředky). Buržoazie si tedy vytváří mýtus o kapitalismu s lidskou tváří - základní kapitál je nutný, ale zbytek závisí na důvěryhodnosti podnikatele. A kdo by nevěřil Gregory Peckovi? Filmový přepis Twainovy povídky je sice vybroušený klenot po všech stránkách, ale přesto tomu hemžení pánů v buřinkách nějak nemohu přijít na chuť. (08.05.2010)

Celkový počet hodnocení i nepočetnost komentářů a jejich poměrná bezradnost naznačují, že starobyle natočený takřka šedesát let starý film vyvolává nevyslovené rozpaky celého fóra. Že Gregory Peck patří k absolutním hereckým světovým špičkám, se zdá být nesporné. Že režisér Ronald Neame tu dosáhl zenitu svých schopností a scénáristka Jill Craigiová dokázala Twainův satirický nadhled žensky citlivě rozvést, v jistém smyslu dokonce vychutnat a navíc vystupňovat v působivých výstupech vstřícně pojaté staropatriarchální dvorné mužnosti předminulého století, je rovněž zřejmé. Ano, naše doba, současnost, v níž žijeme, má své kořeny a poměrně přesné časové ohraničení v ropných šocích sedmdesátých let a nástupu tzv. postmoderny. Ale ještě minimálně první polovina padesátých let alespoň navenek žila v nostalgii 19. století a v nostalgizující idylizaci doby, která sice uměla být sociálně krutá, nepoznala však takřka půlstoletí (měřeno pamětí a rozměry průběžně pociťovaného lidského života dneška zhruba 70-80 let) válku; to všechno vystresované Evropě i Americe let 1914-1951 připadalo jako ztracený svět, jako kulisa dobra, ráje, který je nenávratně ztracen. Teprve v takto celostně pojaté paletě ekvipáží, krásných šatů a starosvětského humoru doceníme nejen Peckův výkon, ale i neméně dobrý výkon jinak neznámé Ann Gudrunové v roli Peckova ženského protějšku. Americký hřebec, sedlaný suchou britskou ostrovtipnou noblesou, se proto ani divákovi, ani autorům nevzpírá ani dnes. A proč by konec konců také měl? (07.02.2011)

Tuším že se tenhle film jmenoval "Milionová bankovka". Gregory Peck v roli náhodného dočasného milionáře dokazuje, že jenom povědomost o tom, že je člověk bohatý z něj může udělat váženého člověka i když nemá ani vindru........ Původní komentář z kamenných dob CSFD, kdy bylo českých názvů poskrovnu :)) (26.02.2003)