Na sever

Sice se v tom skoro vůbec nic nestalo, ale tak to asi mělo být. Jeden milý bumbrlíček, co má rád chlast se rozhodne jet na sever za svým synem, který ho vůbec nezná. Cestou potká jednu nadrženou lolitku, hezouna co se opíjí tamponem na hlavě a dědulu, který zajede pod led. Hezké záběry norské zasněžené krajiny, ale proč to prezentují jako komedii, to mi hlava nebere... (25.11.2010)

Totálne ale totálne suchý humor, očarujúca severská príroda a tupý výraz týpka čo si žije svojský nezáživný život. Na sever je nenápadný snímok, ocení ho skôr ten, čo má rád prvoplánové vtípky a jednorazové gagy, pretože práve na tomto princípe fungujú aj divácke sympatie - či antipatie. U mňa jednoznačne to prvé.. (20.04.2010)

Jomar (Andreas Daasmo Christiansen) je zajímavá postava. Chce dobrovolně zůstat jako pacient v psychiatrické léčebně. Jeho lékařka mu to však nedovolí, naopak mu sehnala práci u lyžařského vleku. A zde Jomara začínáme poznávat. CITÁT - Byl jsem nemocný.......... A jak to tak bývá, za vším hledej ženu. Jomar jednu měl a má i syna, dlouho je neviděl. Jednoho pěkného zimního dne se rozhodne....... Chce vidět syna, ale jediným výjezdem z místa, kde žije je tunel a Jomar má z tunelů strach. Dokonce víc než z ohně. Jednou, při sledování televize, kde dávají National Geographic o největších požárech v tunelech se to v Jomarovi hne. Road movie může začít. Film má naprosto úžasnou hudbu (Ola Kvernberg) určitě ji oceníte nejen v sedmnácté minutě. Jomar je muž, kterého musíte litovat a zároveň se jeho činům smát, jinak to snad ani nejde. Tak tedy bere skútr, nějaké léky, cigára, nějaký ten chlast a vyrazí. Cestou onemocní, je léčen, bere si pivo z cizího domu CITUJI - Jmenuju se Jomar Henriksen, mám na severu syna......... potká muže, jenž mu chce dát vše a také jednoho zvláštního poutníka ze skútrem připoutaným k tělu. Prostě taková severská rodinka...... Nejlépe ji asi oceníte při scéně z alkoholem, dámskýma vložkama a vyholenou hlavou. CITÁT - A teď počkáme......... Po mnoha útrapách, poruchách a abstinenci se Jomar dočká konce své cesty, kam ho však zavede to už je na vás. Nádherná je scéna okolo 70 minuty, ale nechci prozrazovat. Nádherná, mrazivá road movie. (08.07.2012)

"Táhlo mi na Kristova léta, byl jsem již poněkud kulatějších tvarů a život mě nudil. I sebral jsem sněžný skútr a ze severu vyrazil na sever ještě severnější. Cestou jsem potkal několik podivných individuí, leč nikdo mě svým podivínstvím nepřekonal. Jó, ten klučina, co si dává tampony na hlavu byl blízko, ale já mu pak na lyžích přeskočil stodolu, čímž jsem ho myslím hravě překonal. Za doprovodu podařené hudby jsem do cíle nakonec přeci jen dojel, i když vy ostatní jste možná ani pořádně netušili, co mým cílem je, že? Škoda, že se vinou krutých podmínek dochovalo jen 78 minut natočeného materiálu, možná vás proto tento rychlokurz krásnou norskou přírodou nechal chladnými, i přes moje solidní žhářské výkony. S pozdravem váš Anders alias Jomar." (07.02.2012)

Pointu režisér zastaví přesně v té chvíli, než by začala rozněžňovat a herec Anders Baasmo Christiansen jí poskytuje hrdinu s darem budit přesně vyvážený podíl soucitu i smíchu.Je to svým způsobem Shrek, živá dojemná varianta pouze navenek robustního samotáře z boudy od lyžařského vleku, jenž uprostřed bílé krásy pěstuje tesknou melancholii prokládanou koňskými dávkami čistého alkoholu a typicky severským humorem na černé hraně. Pravda, rámec vyprávění si nečiní nárok na původnost. "Antidepresivní off-road movie", jak jí říkají tvůrci, používá model děl Příběh Alvina Straighta a O Schmidtovi, tedy sólovou sebeočistnou cestu, kterou lze libovolně nastavovat podle počtu více či méně bizarních setkání. Ani důvod hrdinovy výpravy – neznámý syn – není originální, i když tady nepěstuje sebemenší sentiment a představuje spíše zástupný cíl.Hlavní, co hrdina potřebuje, je totiž vůle vstát, zvednout se, překonat sebelítost i stavy úzkosti, po jejichž léčbě v domáckém závětří psychiatrického ústavu se mu stýská. Muž fascinovaný televizními záběry nehod v tunelech nechává sám za sebou sérii spálenišť v komických situacích, jež vlastně nejsou k smíchu, a když posilněn směsí prášků a lihovin vyrazí na sněžném skútru na sever, zahájí svou pouť k dospělosti.Film Na sever má nádhernou náladu: úsměvně hořkou i objevitelsky panenskou. Málokdy se vidí tolik prostoru, ticha, izolovaných životů a zároveň tolik odlehčené, pozitivní moci nejčistšího smíchu. Každé ze zažitých setkání hrdinu posiluje, ale nepadne zde o tom jediná poučka, jediná fráze. Tak jemnou hru mezi výbuchy veselí a štípáním v očích udrží v soustředěné nevtíravosti jen mistr režisér; jeho jméno Rune Denstad Langlo stojí za zapamatování. (17.06.2020)